5 C 293/2023-19 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Žalobce podal u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku. V návrhu uvedl, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 26 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 646,14 Kč počínaje dnem 18. 8. 2019. Ve smlouvě 2 5 C 293/2023 byly dohodnuty úroky ve výši 17,6% ročně, nedílnou součástí smlouvy jsou listiny ve smlouvě uvedené. Před uzavřením smlouvy byla posouzena schopnost žadatele úvěr splácet. Protože žalovaný svou povinnost nesplnil a úvěr řádně a včas nesplácel, využil žalobce svého práva a dopisem z 21.12.2022 prohlásil úvěr za okamžitě splatný. Žalovaný tak dluží 19 575,68 Kč na jistině, 2 300,39 Kč na úroku ke dni zesplatnění, 2 090 Kč na smluvních poplatcích, 1 901,53 Kč na zákonném úroku z prodlení ke dni 28. 7. 2023 a dále je požadován od 29. 7. 2023 zákonný úrok z prodlení z částky 21 876,07 Kč. 2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen, protože se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. K nařízenému jednání se účastníci nedostavili, na rozdíl od žalovaného žalobce svou neúčast omluvil. Soud tedy ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, když při tom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Ze žádosti o půjčku a ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – [anonymizována dvě slova] ze dne 17. 7. 2019, z Všeobecných produktových podmínek, Sazebníku poplatků, Základních produktových podmínek, z výpisu z úvěrového účtu a platební historie soud zjistil skutečnosti uvedené v návrhu žalobcem, pokud jde o vznik smluvního vztahu mezi účastníky i pokud jde o výši poskytnutého úvěru. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 23. 12. 2022 je zjištěno, že úvěr byl zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. Výše dlužné částky byla zjišťována z výpisu z úvěrového účtu. Dle statistiky České národní banky průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami v domácí měně domácnostem pro spotřebu s fixací sazby na dobu nad pět let činila v červenci 2019 výši 8,81% ročně. 4. Na základě provedeného dokazování soud konstatuje, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále pouze o.z.) mající s ohledem na její obsah charakter spotřebitelského úvěru dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy žalovaný čerpal úvěr ve výši 26 000 Kč, zavázal se úvěr řádně splácet v měsíčních splátkách spolu se sjednanými úroky a poplatky. Protože žalovaný nehradil dohodnuté splátky řádně a včas, žalobce využil svého práva sjednaného ve smlouvě a úvěr zesplatnil. Žalovaný dluží na úvěrové jistině částku 19 575,68 Kč, společně se shora uvedenými poplatky činí dlužná částka 21 665,68 Kč. Soud tedy považuje nárok žalobce na zaplacení této částky za oprávněný. Pokud se jedná o požadovaný sjednaný úrok, ten byl sjednán ve výši 17,6% ročně. Dle statistiky České národní banky průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami v domácí měně domácnostem pro spotřebu s fixací sazby na dobu nad pět let činila v červenci 2019 8,81% ročně, sjednaná úroková míra ve výši 17,6% tak tuto úrokovou míru přesahuje dvojnásobně, tedy nikterak nepřiměřeně, když judikatura připouští takový přesah u tohoto druhu úvěrů až trojnásobně. Soud tedy neshledává ohledně těchto sjednaných ůroků úvěrovou smlouvu za v této části neplatnou pro rozpor s dobrými mravy a proto soud považuje nárok žalobce na jeho zaplacení s žalovanou jistinou za oprávněný a stejně tak považuje za oprávněný nárok žalobce na zaplacení zákonných úroků z prodlení z jednotlivých částek za dobu v návrhu uvedenou ve smyslu § 1968 a § 1970 o.z., když výše úroků z prodlení je dána dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. 5. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má právo na náhradu nákladů řízení ve věci úspěšný účastník. Z tohoto důvodu má tedy žalobce právo na náhradu nákladů řízení, sestávajících se ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu ve výši 867 Kč, odměny za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemná výzva k plnění, podání návrhu) po 300 Kč, když návrh byl podán na ustáleném vzoru, jehož obsah je pouze s drobnými úpravami použitelný i pro jiné spory žalobce ohledně stejného typu smlouvy, z tří paušálů po 100 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění předpisů pozdějších (§ 14b) a ze součtu odměny a paušálů z 21% DPH, která činí 252 Kč Celkem se tedy jedná o náklady řízení ve výši 3 5 C 293/2023 2 319 Kč a soud uložil žalovanému povinnost tyto náklady řízení žalobci zaplatit, a to ve smyslu § 149 odst.1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobce.