5 C 160/2025-15 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Žalobce podal dne 18.6.2025 u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uvedenou v I. výroku tohoto rozsudku. V návrhu uvedl, že dne 22.11.2022 uzavřel s žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. , č. účtu, , jejíž součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky, na2 5 C 160/2025základě ní se zavázal žalovanému poskytnout kontokorentní úvěr do sjednaného limitu 10 000 Kč, za poskytnutý kontokorent se žalovaný zavázal platit úrok 18,9% ročně společně s poplatky dle aktuálního Ceníku. Žalovaný nesměl povolený úvěrový rámec přečerpat, jeho povinností bylo zajistit kladný zůstatek účtu nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání úvěru. Úplným splacením kontokorentu žalovaný automaticky nabyl možnost jej opět čerpat. Žalobce svou povinnost splnil, umožnil žalovanému touto formou platby realizovat, žalovanému však vznikl na účtu nepovolený debetní zůstatek, a protože jej ani po poslední výzvě banky z 1.9.2024 žalovaný neuhradil, žalobce smlouvu o sporožirovém účtu včetně dalších dohod o službách s ním souvisejících vypověděl a dlužnou pohledávku převedl na evidenční účet pro splácení pohledávky. V návrhu žalobce uvádí, jakým způsobem posuzoval úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný dluží na jistině 12 282,59 Kč, když tato jistina odpovídá zápornému zůstatku na sporožirovém účtu ke dni převodu na evidenční účet, dále dluží v návrhu uvedené příslušenství ve formě úroku 12,75% ročně a úroku z prodlení v téže roční sazbě. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen, protože se jej nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou. Ve smyslu § 115a o.s.ř. soud ve věci jednání nenařizoval, se souhlasem účastníků rozhodl jen na základě předložených listinných důkazů, ve smyslu § 156 odst. 1 o.s.ř. však rozsudek veřejně vyhlásil.2. Z listin předložených soudu žalobcem zjistil soud, že dne 22.11.2022 byla mezi účastníky uzavřena v návrhu uvedená smlouva o kontokorentním úvěru, na základě které byl žalobcem poskytnut žalovanému úvěr v limitu 10 000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou 18,9% ročně. Jedná se o kontokorentní úvěr, kterým je realizována možnost povoleného přečerpání zůstatku na bankovním účtu žalovaného č. , č. účtu, , žalovaný se zavázal úvěr splácet způsobem, který žalobce v návrhu popisuje, byla dohodnuta shora uvedená úroková sazbě a současně ceny za vedení účtu apod. dle Ceníku. Současně byly dojednány možnosti odstoupení od smlouvy v důsledku porušení povinností ze strany žalovaného. Žalobce žalovaného vyzýval k zaplacení dluhu vzniklého přečerpáním limitu kontokorentu výzvou ze 6.7.2024, výzvou z 3.9.2024 převedl dluh z uvedeného účtu na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků s tím, že toto nepovolené přečerpání je již úročeno ve výši zákonného úroku z prodlení 12,75% ročně. Touto výzvou bylo odstoupeno od smlouvy. Tato listina byla žalovanému doručena 12.9.2024, kdy byla žalovaným vyzvednuta z úložní lhůty realizované od 5.9.2024.3. Soud na základě provedeného dokazování konstatuje, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále pouze o.z.), která má s ohledem na charakter účastníků a její obsah spotřebitelský charakter a na kterou se tedy vztahují i příslušná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud neshledal s ohledem na obsah smlouvy žádné skutečnosti, na základě nichž by dovodil neplatnost této smlouvy ve smyslu § 580 a § 588 o.z., žalobce soudu v návrhu formou svých tvrzení sdělil, jak byla posuzována úvěruschopnost žalovaného, neshledal důvody neplatnosti ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Pokud žalobce žalovanému poskytl sjednaný kontokorentní úvěr, žalovaný tento úvěr čerpal a nesplnil své povinnosti týkající se kladného zůstatku sporožirového účtu a splácení kontokorentního úvěru a dostal se do nepovoleného debetního zůstatku, došlo ze strany žalobce v souladu se smluvním ujednáním k odstoupení od smlouvy, k převedení nepovoleného zůstatku na příslušný účet a k jeho úročení shora uvedenou úrokovou sazbou. Žalobce má tedy nárok na zaplacení žalované částky z tohoto úvěrového vztahu včetně sjednaných úroků a úroků z prodlení dle § 1968 a § 1970 o.z. ve výši 12,75% ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 2.9.2024 do 14.4.2025 v požadované kapitalizované výši a od 15.4.2025 do zaplacení.4. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má právo na náhradu nákladů řízení ve věci úspěšný účastník. Z tohoto důvodu má tedy žalobce právo na náhradu nákladů řízení, sestávajících se ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na vydání3 5 C 160/2025elektronického platebního rozkazu ve výši 800 Kč, odměny za tři úkony právní služby po 300 Kč, tří paušálů po 100 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.1.2025 (§ 14b) a ze součtu odměny a paušálů z 21% DPH, která činí 252 Kč. Celkem se tedy jedná o náklady řízení ve výši 2 252 Kč a soud uložil žalovanému povinnost tyto náklady řízení žalobci zaplatit, a to ve smyslu § 149 odst.1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobce.