5 C 179/2025-62 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Dne 21.2.2025 podal žalobce u , adresa, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 15 228 Kč s 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky 15 228 Kč od 20.5.2024 do zaplacení, když z návrhu vyplývá, že se jedná o nárok žalobce jako právního nástupce společnosti , právnická osoba, , právnická osoba2 5 C 179/2025, právnická osoba, IČ , IČO, , která dne 27.12.2023 s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč, žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a čerpal jej v celkové výši 12 000 Kč s termínem splatnosti do 19.5.2024. Pohledávka z této úvěrové smlouvy byla postoupena uvedeným věřitelem žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2023. Částka 15 228 Kč se sestává z nesplacené jistiny 12 000 Kč, smluvního úroku k datu zesplatnění 2 640 Kč, smluvní pokuty k datu zesplatnění ve výši 588 Kč.2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen, protože se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. Následně po zjištění pobytu žalovaného na adrese uvedené v záhlaví tohoto rozsudku byla uvedeným soudem vyslovena místní nepříslušnost a věc byla postoupena zdejšímu soudu jako soudu ve věci místně příslušnému.3. K nařízenému jednání se účastníci nedostavili, zástupce žalobce svou neúčast předem omluvil. Soud tedy ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti, když vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi , právnická osoba, , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále pouze , právnická osoba, ), jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem dne 27.12.2023, vyplývá, že mezi nimi byla sjednána výše úvěru 6 000 Kč, žalovaný se zavázal tento úvěr žalobci vrátit se sjednaným úrokem 1 380 Kč, který byl vypočten dle sazby 279,83% ročně do 30 dnů, pro případ prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% z jistiny za každý den prodlení, byla sjednána výše poplatku za každou zaslanou písemnou upomínku 50 Kč. Dále byly sjednány poplatky za možné prodloužení splatnosti 1 380 Kč za prodloužení, když celkem byla dána možnost 11-ti takových prodloužení o 30 dní. K této úvěrové smlouvě byl mezi týmiž stranami dne 1.1.2024 uzavřen dodatek č. , hodnota, , podle kterého došlo k navýšení úvěru na částku 12 000 Kč, úroku na částku 2 640 Kč vypočteného při roční úrokové sazbě 267,67%, ve zbývajícím rozsahu zůstala původní úvěrová smlouva nezměněna. Následně byl dne 1.2.2024 uzavřen dodatek č. , hodnota, k úvěrové smlouvě, který řešil prodloužení splatnosti na 66 dnů při nezměněné výši jistiny a úroku, dne 16.3.2024 byl uzavřen dodatek č. , hodnota, , který řešil prodloužení splatnosti na 110 dnů. Žalobce soudu doložil rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek z 6.12.2023. Dále soud ze zprávy , právnická osoba, zjistil, že účet, na který byl úvěr žalovanému poskytnut, je účtem, jehož je žalovaný majitelem, na tento účet byla z účtu právního předchůdce žalobce převedena částka 6 000 Kč dne 27.12.2023 a částka 6 000 Kč dne 1.1.2024. Na výzvu soudu žalobce sdělil, že v rámci uvedeného úvěrového vztahu žalovaný dne 1.2.2024 zaplatil 2 760 Kč a dne 16.3.2024 částku 2 760 Kč, když tyto platby byly započteny na poplatek za prodloužení splatnosti úvěru.5. Ze shora uvedeného je zřejmé, že mezi , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále pouze o.z.), v rámci níž byly sjednány v předchozím odstavci odůvodnění tohoto rozsudku uvedené úroky. Vzhledem k tomu, že se jedná evidentně o značně vysoký úrok vypočtený při použití úrokové sazby 279,83% ročně, přistoupil soud nejprve z úřední povinnosti k přezkumu smlouvy z hlediska její platnosti.6. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.7. Dle ustálené judikatury je úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jejich sjednání. Dle3 5 C 179/2025ustálené judikatury v rámci spotřebitelských úvěrů, se za nepřiměřenou považuje úroková sazba tehdy, pokud přesahuje obvyklou úrokovou míru přibližně trojnásobně. V tomto případě průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami v domácí měně domácnostem pro spotřebu, bydlení a ostatní, činila dle statistiky České národní banky v době uzavření smlouvy o úvěru v prosinci 2023 sazbu 6,54% ročně. Sjednaná úroková sazba ve smlouvě o úvěru nejprve ve výši 279,83%, následně 267,67% ročně při navýšení úvěru tuto sazbu mnohonásobně převyšuje, je tak dle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy a smlouva o úvěru je tak v části ujednání o výši úroků absolutně neplatná dle § 588 o.z., když v tomto směru je nerozhodné, že úrok byl vypočten pouze poměrnou částí ve vztahu k délce sjednané splatnosti, důležitá je použitá roční úroková sazba. Je však nutno přihlédnout i k dalším skutečnostem vyplývajícím ze smlouvy o úvěru samotné i z charakteru jejího poskytnutí žalovanému. V rámci dalších ujednání je sjednána pro případ prodlení žalovaného dosti vysoká smluvní pokuta 0,1% denně ve vztahu k výši poskytnutého úvěru, jedná se tedy o další navýšení zisku žalobce v případě prodlení žalovaného o dalších 36,5% ročně, v rámci úvěrové smlouvy byly sjednány vysoké poplatky ve vztahu k výši úvěru za prodloužení splatnosti, byly sjednány další poplatky za upomínky. Lze konstatovat, že ve svém komplexu společně se sjednanými vysokými úroky způsobují další povinnosti žalovaného zřejmou nevyváženost a nepoměr podmínek smlouvy zakládající nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, čímž se smlouva jako celek dostává do zřejmého rozporu s dobrými mravy. Soud tedy dospívá za této situace k závěru, že ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. je mezi účastníky uzavřená smlouva absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy s tím, že tato neplatnost se vztahuje k celé smlouvě, protože jednotlivá ujednání smlouvy tvoří jeden celek. Není tak nutno přistupovat k posuzování případné neplatnosti z jiných důvodů, např. ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného.8. Za této situace při konstatování neplatnosti smlouvy tedy žalobce nemá nárok na zaplacení částek z důvodu a v rozsahu, jak je uvedeno v návrhu, ale má nárok na zaplacení pouze bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. a § 2993 o.z., podle nichž kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil a plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Soud vychází z toho, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 12 000 Kč, žalovaný již po uzavření úvěrové smlouvy zaplatil částku 5 520 Kč, a tedy na jeho straně je dáno obohacení částkou 6 480 Kč. Z tohoto důvodu soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci z titulu bezdůvodného obohacení pouze částku 6 480 Kč, k této částce nevázal žádné příslušenství ve formě úroků z prodlení, protože nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení soud konstatoval až v rámci tohoto řízení na základě konstatované absolutní neplatnosti shora uvedené úvěrové smlouvy. Současně soud stanovil žalovanému delší lhůtu k plnění ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. tak, aby žalovaný mohl své povinnosti vůči žalobci dostát, aniž by tím byla vážně narušena jeho životní úroveň. Ve zbývajícím rozsahu nárok žalobce zamítl.9. Vzhledem k tomu, že každý z účastníků byl v řízení úspěšný přibližně z jedné poloviny, rozhodl soud z tohoto důvodu o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.