12 C 2/2026-57 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Dne 20.1.2026 podal žalobce u soudu žalobu a domáhal se vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 120 974 Kč s 11,5% úrokem z prodlení ročně z částky 120 974 Kč od 27.9.2025 do zaplacení, částku ve výši 13 751,70 Kč a dále 78,57% úrok ročně z částky 100 000 Kč od 27.9.2025 do 20.10.2025 ve výši 5 009,28 Kč, 11,5% úrok ročně z částky 100 000 Kč od 21.10.2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 27.9.2025 dosáhne částky 396 000 Kč. V žalobě uvedl, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 16.6.2025 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému na účet uvedený ve smlouvě poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, k jehož vyplacení došlo 16.6.2025, žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 78,57% ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po 6 875 Kč splatných vždy k 22. dni měsíce od července 2025, to vše dle splátkového kalendáře tvořícího přílohu oznámení žalobce o schválení úvěru. Uzavření smlouvy předcházelo posouzení schopnosti žalovaného úvěr hradit. Žalovaný řádně neplnil podmínky smlouvy, neuhradil ani jednu splátku. Dle bodu 6.1 úvěrové smlouvy vzniklo tak žalobci v důsledku prodlení žalovaného právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč v souvislosti s prodlením u splátek č. , hodnota, a č. , hodnota, (celkem tedy 998 Kč), neboť žalovaný se ocitl u těchto splátek v prodlení více jak 30 dnů. V důsledku tohoto prodlení žalovaného pak dle bodu 6.2 úvěrové smlouvy vznikl žalobci nárok na zaplacení částky 400 Kč, jedná se o 2 x 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, jednalo se o dlužné splátky č. , hodnota, a č. , hodnota, , částka 200 Kč představuje náhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobci vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného v rámci jeho mzdových, provozních a podobných nákladů. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3 úvěrové smlouvy, neboť žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou kterékoliv splátky o délce 65 dnů, v tomto případě se jednalo o splátku č. , hodnota, splatnou 22.7.2025. K tomuto zesplatnění došlo k datu 25.9.2025, celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru, která tak činila 119 576,81 Kč, tuto částku byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění. Dle bodu 6.5 úvěrové smlouvy vznikl žalobci nárok na zaplacení smluvní pokuty v rozsahu 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení od 27.9.2025 až do jejího úplného zaplacení. Po zesplatnění celého úvěru žalovaný ničeho z dlužné částky nezaplatil. Žalovaný tak žalobci dluží částku odpovídající nové jistině úvěru 119 576,81 Kč, smluvní pokutu 998 Kč, náhradu nákladů 400 Kč, smluvní pokutu 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru, tedy z částky 119 576,81 Kč od 27.9.2025 do zaplacení, když žalobce v rámci této smluvní pokuty požaduje pouze částku 13 751,70 Kč k datu vyhotovení této žaloby, úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 100 000 Kč od 27.9.2025 do zaplacení, žalobce tento úrok požaduje za dobu od 91. dne prodlení, tedy od 21.10.2025 v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tedy v sazbě 11,5% ročně.2. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil, k věci se nevyjádřil, soud tedy věc projednal v jeho nepřítomnosti.3. Soud v průběhu jednání konstatoval listiny předložené soudu žalobcem. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne 16.6.2025, vyplývá, že na základě ní byl žalobcem poskytnut žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobci vrátit včetně sjednaných úroků v úrokové sazbě 78,57% ročně v 48 měsíčních splátkách po 6 875 Kč. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byly mezi účastníky dohodnuty podmínky zesplatnění úvěru tak, jak žalobce v žalobě uvádí, byla sjednána pro případ prodlení žalovaného s úhradou kterékoliv splátky o délce 30 dnů smluvní pokuta ve výši 499 Kč ve vztahu ke každé3 12 C 2/2026dlužné splátce, byly v tomto směru sjednány i poplatky jako náhrada účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v trvání 15 dnů, opět ve vztahu ke každé dlužné splátce ve výši 200 Kč. Další smluvní pokuta v rozsahu 0,1 % denně z tzv. nové jistiny byla sjednána pro případ, že žalovaný po zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru nezaplatí v den jeho zesplatnění. Soud dále konstatoval listiny ve formě prohlášení žalovaného, jeho hodnocení, předsmluvního formuláře, dokladů o výši jeho mzdy apod., na základě nichž byla posouzena ze strany žalobce úvěruschopnost žalovaného. Dále soud konstatoval, že žalobce písemně žalovanému oznámil schválení úvěru, přílohou tohoto oznámení byl i splátkový kalendář vztahující se k úvěrové smlouvě, v němž je rozepsáno všech 48 sjednaných úvěrových měsíčních splátek, u každé splátky je uveden den splatnosti, její výše, jaká částka ze splátky bude použita na splátku úroku a jaká na splátku úvěrové jistiny. Výzvami s datem 22.8.2025 a 22.9.2025 byl žalovaný žalobcem upozorněn na neuhrazené splátky č. , hodnota, a č. , hodnota, , resp. č. , hodnota, , byl v důsledku této skutečnosti upozorněn na jeho povinnost zaplatit smluvní pokutu 499 Kč za dlužnou splátku a poplatek jako náhradu za účelně vynaložené náklady 200 Kč ve vztahu ke každé splátce, byl vyzván k okamžité úhradě dlužných splátek včetně uvedené smluvní pokuty a náhrady nákladů, oznámením ze dne 25.9.2025 bylo žalovanému oznámeno zesplatnění dluhu. Dále soud konstatoval doklad o vyplacení úvěru.4. Ze shora uvedeného je zřejmé, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále pouze o.z.), mající s ohledem na charakter účastníků a obsah smlouvy spotřebitelský charakter, na kterou se tedy vztahují příslušná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že žalobce v žalobě nárokuje evidentně značně vysoký úrok, přistoupil soud nejprve z úřední povinnosti k přezkumu smlouvy z hlediska její platnosti.5. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.6. Dle ustálené judikatury je úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jejich sjednání, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů a půjček. Za nepřiměřenou se úroková sazba považuje tehdy, pokud přesahuje obvyklou úrokovou míru přibližně trojnásobně. V tomto případě průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami v domácí měně domácnostem pro spotřebu s fixací sazby na dobu jednoho až pěti let činila dle statistiky České národní banky v době uzavření úvěrové smlouvy 8,08% ročně. Sjednaná úroková sazba mezi účastníky v úvěrové smlouvě ve výši 78,57% ročně tuto sazbu několikanásobně převyšuje, je tak dle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy a smlouva o úvěru je tak v části ujednání o výši úroků absolutně neplatná dle § 588 o.z.. Pokud se jedná o další ujednání úvěrové smlouvy, jedná se o ujednání týkající se shora uvedených smluvních pokut, jednak ve výši 499 Kč ve vztahu k prodlení každé dlužné splátky, jednak ve výši 0,1% denně z dlužné částky, dále se jedná o sjednané o náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč ve vztahu ke každé splátce. Sice jednotlivě lze konstatovat, že tyto smluvní pokuty jednotlivě svou výší neodporují dle ustálené judikatury dobrým mravům, ovšem ve svém komplexu společně se sjednanými vysokými úroky způsobují zřejmou nevyváženost a nepoměr podmínek smlouvy zakládající nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, čímž se smlouva jako celek dostává do zřejmého rozporu s dobrými mravy. Na tom nic nemění4 12 C 2/2026skutečnost, že žalovaný smlouvu v této popsané podobě uzavřel. Zákonná úprava předpokládá u uzavřených smluv jejich podrobení přezkumu z hlediska okolností zásadních pro jejich platnost, když je nutno vzít v úvahu i charakter tohoto smluvního vztahu, jehož právní rámec je vytvořen jednou smluvní stranou předem bez reálné možnosti změny textu smlouvy ze strany druhé. Soud tedy dospívá za této situace k závěru, že ve smyslu § 580 ods