5 C 10/2026-53 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Dne 13.11.2025 podal žalobce u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 54 078,26 Kč s 11,5% úrokem z prodlení ročně z částky 54 078,26 Kč od 1.10.2025 do zaplacení, když z návrhu vyplývá, že se jedná o nárok žalobce jako právního nástupce společnosti , právnická osoba, která dne 28.3.2025 s žalovaným uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 54 078,26 Kč, který měl být splacen nejpozději 30.9.2025. Úvěr byl žalovanému poskytnut po ověření jeho úvěruschopnosti způsobem, který žalobce v návrhu popisuje. Úvěr byl poskytnut na účet žalovaného č. , č. účtu, , žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu původním věřitelem i předžalobní upomínkou žalobce. Pohledávka z této úvěrové smlouvy byla postoupena uvedeným věřitelem žalobci smlouvou o postoupení pohledávek z 27.1.2020.2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen v důsledku odporu podaného žalovaným, v němž žalovaný uvedl, že nároky žalobce jsou založeny na neplatné smlouvě o spotřebitelském úvěru, potvrzuje, že 28.3.2025 došlo k uzavření v návrhu uvedené smlouvy, tato smlouva je však neplatná z důvodu porušení povinnosti žalobce řádně posoudit úvěruschopnost před poskytnutím úvěru, žalobce tedy může na žalovaném požadovat uhrazení pouze poskytnutých částek a nikoli dalších poplatků a úroku. V tomto směru ohledně takového posouzení uvedl pouze obecné formulace a nikoli poukaz na konkrétní porušení povinnosti žalobce. Následně potvrdil informace žalobce o čerpaných a splacených částkách. V dalším svém podání požádal žalovaný o měsíční splátky po 300 Kč, ani v tomto případě žádost blíže nezdůvodnil.3. Na podaný odpor žalovaného reagoval žalobce vyjádřením, v němž namítl, že úvěruschopnost žalovaného posoudil řádně, ve svém vyjádření popsal, jakým konkrétním způsobem při posuzování této úvěruschopnosti postupoval, k jakým závěrům dospěl.4. K nařízenému jednání se účastníci nedostavili, soud tedy ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti, když vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.5. Z úvěrové smlouvy uzavřené 28.3.2025 mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , vyplývá, že byl sjednán touto úvěrovou smlouvu maximální úvěrový limit 35 000 Kč s tím, že výpůjční úroková sazba byla sjednána na 146,949% ročně. Žalovaný se zavázal žalobci celkem splatit 62 859,08 Kč, úrok v rámci této částky činí 27 859,08 Kč, úvěr byl poskytnut na období jednoho roku počínaje dnem prvního čerpání, když částka prvního čerpání byla sjednána na 35 000 Kč. Bylo dohodnuto, že minimální měsíční splátka bude tvořit 13% z nesplaceného úvěru spolu s úrokem z úvěru a poplatkem za výběr nebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto částek je vyšší, pro případ prodlení žalovaného byl sjednán poplatek 250 Kč jako náhrada účelně vynaložených nákladů v případě prodlení s jakoukoli minimální měsíční splátkou. Dále soud konstatoval smlouvu o postoupení pohledávky z uvedeného věřitele na žalobce z 27.1.2020, konstatoval žalobcem předložené skeny občanského průkazu žalovaného, žalobcem zjištěné ekonomické údaje o žalovaném, konstatoval přehledy vyplacených a zaplacených částek, z nichž vyplývá, že žalovaný na základě předmětné úvěrové smlouvy čerpal 28.3.2025 částku 35 000 Kč, 29.4.2025 částku 6 187 Kč, dne 19.5.2025 částku 2 500 Kč, tedy celkem 43 687 Kč a v průběhu doby žalobci žalovaný zaplatil 12.4.2025 částku 6 000 Kč, 28.4.2025 částku 4 305,32 Kč, 16.5.2025 částku 5 097 Kč, tedy celkem 15 402,32 Kč, tyto skutečnosti ohledně provedených výběrů a plateb žalovaný nijak nerozporoval. Dále soud konstatoval oznámení o postoupení pohledávky z 18.10.2025 zaslané žalovanému společně s předžalobní výzvou na adresu jeho trvalého bydliště.6. Ze shora uvedeného je zřejmé, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále pouze o.z.), mající s ohledem na charakter3 5 C 10/2026účastníků a obsah smlouvy spotřebitelský charakter, na kterou se tedy vztahují příslušná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy. Žalovaný nijak nepopírá, že předmětnou smlouvu s předchůdcem žalobce uzavřel, že na základě ní obdržel 43 687 Kč, že zaplatil 15 402,32 Kč. Vzhledem k tomu, že ve smlouvě byl sjednán evidentně značně vysoký úrok, přistoupil soud nejprve z úřední povinnosti k přezkumu smlouvy z hlediska její platnosti.7. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.8. Dle ustálené judikatury je úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jejich sjednání, v rámci v rámci spotřebitelských úvěrů se za nepřiměřenou považuje úroková sazba tehdy, pokud přesahuje obvyklou úrokovou míru přibližně trojnásobně. V tomto případě průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami v domácí měně domácnostem pro spotřebu, bydlení a ostatní, činila dle statistiky České národní banky v době uzavření smlouvy o úvěru v březnu 2025 sazbu 5,67% ročně. Sjednaná úroková sazba ve smlouvě o úvěru ve výši 146,949% ročně tuto sazbu mnohonásobně převyšuje, je tak v rozporu s dobrými mravy a smlouva o úvěru je tak v části ujednání o výši úroků absolutně neplatná dle § 588 o.z.. Je však nutno přihlédnout i k dalším skutečnostem vyplývajícím ze smlouvy o úvěru samotné. V rámci dalších ujednání je sjednán pro případ prodlení žalovaného další poplatek z prodlení 250 Kč. Z úvěrové smlouvy vyplývá, že součástí této smlouvy mají být i Standardní podmínky, tyto Standardní podmínky žalobce soudu nepředložil, soudu je obecně z jiných věcí vedených týmž žalobcem na základě obdobných úvěrových smluv známo, že v rámci těchto Standardních podmínek jsou sjednány další sankce pro případ prodlení ve formě smluvní pokuty, zaplacení nákladů spojených s oprávněním věřitele najmout třetí stranu k inkasu, zaplacení nákladů vzniklých při vymáhání pohledávek apod.. Lze konstatovat, že ve svém komplexu společně se sjednanými vysokými úroky způsobují další povinnosti žalovaného zřejmou nevyváženost a nepoměr podmínek smlouvy zakládající nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, čímž se smlouva jako celek dostává do zřejmého rozporu s dobrými mravy. Soud tedy dospívá za této situace k závěru, že ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. je mezi účastníky uzavřená smlouva absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy s tím, že tato neplatnost se vztahuje k celé smlouvě, protože jednotlivá ujednání smlouvy tvoří jeden celek. Z důvodu konstatování této absolutní neplatnosti ze shora uvedených důvodů již pak není nutno přistupovat k posuzování jiných důvodů neplatnosti, např. dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.9. Za této situace při konstatování neplatnosti smlouvy tedy žalobce nemá nárok na zaplacení žalované částky z důvodu plnění z úvěrové smlouvy, ale pouze jako bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o.z. a § 2993 o.z., podle nichž kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil a plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 43 687 Kč, žalovaný z této částky zaplatil 15 402,32 Kč a výše bezdůvodného obohacení tedy činí 28 284,68 Kč. Z tohoto důvodu soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci z titulu bezdůvodného obohacení tuto částku, k této částce nevázal žádné příslušenství ve formě úroků z prodlení, protože nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení soud konstatoval až v rámci tohoto řízení na základě konstatované absolutní neplatnosti uvedené úvěrové smlouvy,4 5 C 10/2026navíc soud nemůže přihlížet k obsahu oznámení o postoupení pohledávky s předžalobní výzvou, v nichž žalobce žalovaného vyzval k zaplacení dluhu do tří dnů, aniž by uvedl od kdy je takováto lhůta počítána. Ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. soud uložil žalovanému shora uvedenou částku zaplatit žalobci v měsíčních splátkách po 1 000 Kč pod ztrátou výhody splátek, když vychází z toho, že se jedná o dosti vysokou částku, jejíž jednorázová úhrada by mohla negativně ovlivnit životní úroveň a ekonomickou situaci žalovaného, stanovená měsíční splátka umožní žalovanému zaplatit dluh v dohledné době a svou výší by neměla žalovaného výrazně ekonomicky zatížit. Ve zbytku soud návrh zamítl.10. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 1