5 C 14/2026-80 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Dne 29.12.2025 podal žalobce u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 40 000 Kč s 11,5% úrokem z prodlení ročně z částky 40 000 Kč od 5.11.2025 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč. V návrhu uvedl, že dne 14.3.2025 byla mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému vyplacen úvěr 40 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku společně s úroky vrátit žalobci v měsíčních splátkách po 6 000 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce, splátkový kalendář však nedodržel, dostal se do prodlení se splátkou splatnou 15.7.2025 a z tohoto důvodu mu zaslal žalobce postupně upomínky k úhradě dlužné splátky a následně dopisem z 21.10.2025 úvěr zesplatnil. Žalovaný dluží žalobci zesplatněnou jistinu úvěru 40 000 Kč, náklady na upomínkování 1 000 Kč za dvě upomínky.2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen v důsledku odporu podaného žalovaným, v němž žalovaný namítl neplatnost smlouvy o úvěru z důvodu porušení povinnosti žalobce řádně posoudit úvěruschopnost před poskytnutím úvěru, může tedy žalobce na žalovaném požadovat uhrazení pouze poskytnutých částek a nikoli dalších poplatků a úroku. V tomto směru ohledně takového posouzení uvedl pouze obecné formulace a nikoli poukaz na konkrétní porušení povinnosti žalobce.3. Na podaný odpor žalovaného reagoval žalobce vyjádřením, v němž namítl, že úvěruschopnost žalovaného posoudil řádně ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve svém vyjádření popsal, jakým konkrétním způsobem při posuzování této úvěruschopnosti postupoval, k jakým závěrům dospěl.4. K nařízenému jednání se účastníci nedostavili, soud tedy ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti, když vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.5. Pokud se jedná o smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , byla mezi účastníky uzavřena 14.3.2025 komunikačními prostředky „na dálku“, soud má za prokázané, že smlouva byla uzavřena, žalovaný tuto skutečnost přímo potvrzuje, jedná se o smlouvu, v níž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč se sjednaným úrokem 15% měsíčně, žalovaný se zavázal úvěr žalobci vrátit ve lhůtě 12 měsíců do 15.3.2026, měl v této lhůtě žalobci zaplatit úvěrovou jistinu 40 000 Kč a v 12 měsíčních splátkách po 6 000 Kč sjednaný úrok představující za toto období jednoho roku částku 72 000 Kč, celkem měl tedy v této lhůtě vrátit 112 000 Kč. RPSN na tento spotřebitelský úvěr činí 436%. Pro případ prodlení vznikly dle smlouvy žalobci různé finanční nároky, jednak nárok na zaplacení poplatků za upomínky ve výši 500 Kč/upomínka, nárok na zaplacení smluvní pokuty 0,1% denně z dlužné částky, nárok na zaplacení 25% z vymáhaného plnění v případě předání věci inkasní agentuře. Dále soud zjistil ze zprávy , právnická osoba, . , adresa, , že účet č. , č. účtu, , na který byl z účtu žalobce poukázán úvěr 40 000 Kč, je účtem, jehož majitelem je žalovaný, částka 40 000 Kč z účtu žalobce byla na uvedený účet připsána 17.3.2025. Dále soud konstatoval další důkazy ve formě listin předložených soudu žalobcem, jednak přílohu č. 1 smlouvy obsahující posouzení úvěruschopnosti žalovaného, obě v návrhu uvedené upomínky ze dne 20.7.2025 a 5.8.2025, doklady o zaplacení částky 1 Kč žalovaným a 40 000 Kč žalobcem, předžalobní výzvu z 21.10.2025 obsahující oznámení o zesplatnění úvěru a stanovení lhůty do 4.11.2025 k zaplacení dlužné částky, doklad o předání této předžalobní výzvy k poštovní přepravě 21.10.2025, konstatoval současně statistiku České národní banky ohledně obvyklých úrokových sazeb v březnu 2025.3 5 C 14/20266. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalovaný uzavřel s žalobcem smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále pouze o. z.) mající s ohledem na charakter účastníků a obsah smlouvy spotřebitelský charakter, na kterou se tedy vztahují příslušná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud na základě provedeného dokazování ve formě konstatování obsahu smlouvy dospívá k závěru, že je nutno i bez návrhu posoudit otázku platnosti této smlouvy.7. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.8. V daném případě byla sjednána úvěrová částka 40 000 Kč, v rámci sjednaného termínu splatnosti byl sjednán úrok ve výši 15% měsíčně, tedy 180% ročně. Pokud se jedná o takto sjednaný úrok, jedná se o úrok vysokého charakteru, z hlediska dobrých mravů je dle ustálené judikatury úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou sazbu obvyklou v době jejich sjednání, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů a půjček. Za nepřiměřenou se úroková sazba považuje u tohoto druhu úvěrů poskytovaných v nebankovním sektoru tehdy, pokud přesahuje obvyklou úrokovou míru přibližně trojnásobně. V tomto případě dle zjištění soudu činila dle statistiky České národní banky průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami v domácí měně domácnostem pro spotřebu, bydlení a ostatní v březnu 2025 míru 5,67% ročně. Sjednaná úroková sazba 180% ročně trojnásobek těchto obvyklých úroků výrazně přesahuje a lze tedy konstatovat, že v části týkající se sjednaných úroků je smlouva z tohoto důvodu neplatná. Jak již bylo shora uvedeno, byly sjednány i další značně vysoké poplatky, které byly spojeny s případným prodlením žalovaného. Za situace, kdy byl sjednán takto vysoký úrok a takto vysoké poplatky spojené s upomínáním, předáním věci inkasní agentuře apod., smluvní pokuta 0,1% denně (ta sama o sobě obvyklou výši nepřesahuje), je z tohoto zcela zřejmá nevyváženost a nepoměr podmínek smlouvy, která zakládá nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, čímž se dostává do zřejmého rozporu s dobrými mravy. Na tom nic nemění skutečnost, že žalovaný smlouvu v popsané podobě uzavřel. Zákonná úprava předpokládá u uzavřených smluv jejich podrobení přezkumu z hlediska okolností zásadních pro její platnost, když je nutno vzít v úvahu i charakter tohoto smluvního vztahu, jehož právní rámec je vytvořen jednou smluvní stranou předem, bez reálné možnosti změny textu smlouvy ze strany druhé. Soud tedy dospívá za této situace k závěru, že ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. je shora uvedená smlouva absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy a tato neplatnost se vztahuje k celé smlouvě, protože v tomto případě tvoří jednotlivá ujednání smlouvy vždy jeden celek. Z tohoto důvodu není nutno přistupovat k posuzování platnosti úvěrové smlouvy z jiných hledisek, např. z hlediska posuzování úvěruschopnosti žalobcem při jejím uzavírání ve vztahu k žalovanému dle zákona o spotřebitelském úvěru, je zcela zbytečné zkoumat posuzování úvěruschopnosti žalovaného ve vztahu k neplatné smlouvě.9. Za této situace při konstatování neplatnosti smlouvy by měl mít žalobce nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. a § 2993 o.z., podle nichž, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil a plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V tomto případě žalovaný obdržel na základě neplatné smlouvy od žalobce částku 40 000 Kč, po uzavření smlouvy zaplatil 3 splátky po 6 000 Kč, tedy celkem 18 000 Kč a za této situace je výše bezdůvodného obohacení4 5 C 14/2026na straně žalovaného dána částkou 22 000 Kč. Z tohoto důvodu soud uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobci zaplatit společně s úroky z prodlení ve smyslu § 1968 a § 1970 o.z., když vychází z předžalobní výzvy, která byla ze strany právního zástupce žalobce předána k poštovní přepravě dne 21.10.2025 a u níž se ve smyslu § 573 o.z. má za to, že byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání. Lhůta k plnění v ní stanovená uplynula dnem 4.11.2025 a tedy žalovaný je v prodlení od 5.11.2025 a výše úroků z prodlení je dle vyhlášky č. 351/2013 Sb. dána sazbou 11,5% ročně. Soud tedy v tomto směru návrhu částečně vyhověl. I když žalovaný ve svém vyjádření v této věci splátky nežádá, konstatoval soud jeho písemné vyjádření ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. , spisová značka, , v níž v případě jiného jeho dluhu požaduje měsíční splátky 300 Kč, aniž by nějakým bližším způs