5 C 182/2025-51 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Dne 4.9.2025 podal žalobce u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 13 046 Kč s 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky 13 046 Kč od 13.5.2024 do zaplacení, když z návrhu vyplývá, že se jedná o nárok žalobce jako právního nástupce společnosti , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, (dále pouze , právnická osoba, ), která s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut dne 20.1.2024 úvěr ve výši 9 000 Kč, který měl být splacen nejpozději 12.5.2024. Pohledávka z této úvěrové smlouvy byla postoupena uvedeným věřitelem žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5.6.2025. Částka 13 046 Kč se sestává z nesplacené jistiny 9 000 Kč, smluvního úroku ve výši 266,30 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 779,70 Kč.2. Soud ve věci elektronický platební rozkaz nevydal, neboť považoval za nutné posoudit otázku platnosti úvěrové smlouvy s ohledem na vysoký úrok a poplatek za poskytnutí úvěru, který je dle obsahu smlouvy nutno posuzovat jako skrytý úrok. K jednáním se účastníci nedostavili, zástupkyně žalobce svou neúčast předem omluvila. Soud tedy ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti, když vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi společností , právnická osoba, jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem dne 20.1.2024, vyplývá, že byla sjednána výše úvěru 9 000 Kč, žalovaný se zavázal tento úvěr žalobci vrátit se sjednaným úrokem 266,30 Kč, který byl vypočten dle sazby 36% ročně, do 30 dnů, s poplatkem za sjednání úvěru 3 212,75 Kč, tedy zavázal se vrátit věřiteli částku 12 479,05 Kč. Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z celkové dlužné částky až do zaplacení, byla sjednána náhrada účelně vynaložených nákladů, jedná se o náklady 500 Kč za odeslání upomínky, 1 500 Kč na přípravu podkladů pro inkasní agenturu, 2 000 Kč na vymáhání prostřednictvím inkasní agentury, 500-1 300 Kč za inspektorský výjezd. Dále byly sjednány poplatky za prodloužení splatnosti úvěru, když se jedná o různě vysoké poplatky podle počtu dnů prodloužení splatnosti, v případě 10 dnů se jedná např. o částku 1 322 Kč, 30 dnů o částku 3 987 Kč. K této úvěrové smlouvě byl dne 5.3.2024 uzavřen dodatek ke smlouvě o půjčce ohledně prodloužení splatnosti úvěru do 4.4.2024, z jeho obsahu vyplývá, že žalovaný měl za prodloužení uhradit poplatek 3 720,71 Kč, sankce související s prodlením 1 328,84 Kč, úrok za dobu prodloužení 266,29 Kč, následně dne 2.5.2024 byl uzavřen další dodatek týkající se prodloužení splatnosti úvěru do 12.5.2024, z jehož obsahu vyplývá, že měl být zaplacen poplatek za prodloužení splatnosti 1 233,24 Kč, úrok 88,76 Kč a veškeré sankce související s prodlením 2 113,82 Kč. Žalobce soudu doložil smlouvu o postoupení pohledávek z 5.6.2025, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25.6.2025 odeslané žalovanému. Dále soud ze zprávy , právnická osoba, . , adresa, zjistil, že účet č. , č. účtu, , na který byl úvěr žalovanému poskytnut, je účtem, jehož je žalovaný majitelem, na tento účet byla z účtu právního předchůdce žalobce převedena částka 9 000 Kč dne 20.1.2024.4. V souvislosti s uzavřením dodatků o prodloužení splatnosti sdělil soudu žalobce, že žalovaný uhradil v souvislosti s dodatkem z 2.5.2024 poplatek za prodloužení splatnosti i sankce s tím spojené a tento poplatek a sankce žalovaný přeplatil o 0,45 Kč, které původní věřitel započetl na jistinu a vzal v této části návrh částečně zpět. Řízení bylo částečně zastaveno usnesením zdejšího soudu ze dne 29.10.2025, č.j. 5 C 182/2025-32, v části týkající se zaplacení 0,45 Kč s 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky 0,45 Kč od 13.5.2024 do zaplacení. Následně po výzvě soudu ke konkretizaci částek, které žalovaný v souvislosti s uzavřením dodatků zaplatil, sdělil soudu žalobce, že žalovaný uhradil 2.5.2024 částku 3 436 Kč, dne 5.3.2024 částku 5 315,84 Kč, z těchto částek bylo 5 309 Kč započteno na poplatek za prodloužení a částka 3 442,39 Kč na sankce, zbylých 0,45 Kč bylo započteno na jistinu.3 5 C 182/20255. Ze shora uvedeného je zřejmé, že mezi , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále pouze o.z.), která s ohledem na její obsah a okruh účastníků má charakter spotřebitelské úvěrové smlouvy dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V rámci této smlouvy byly sjednány v předchozím odstavci odůvodnění tohoto rozsudku uvedené úroky a poplatek za sjednání úvěru. Vzhledem k tomu, že se jedná evidentně o vysoký úrok vypočtený při použití úrokové sazby 36% ročně a částka na poplatku za sjednání úvěru 3 212,75 Kč představuje svou výší přes 30% úvěrové jistiny a svým způsobem představuje další skrytý úrok vedoucí k navýšení zisku úvěrového věřitele, přistoupil soud nejprve z úřední povinnosti k přezkumu smlouvy z hlediska její platnosti.6. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.7. Dle ustálené judikatury je úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jejich sjednání. Dle ustálené judikatury v rámci spotřebitelských úvěrů, se za nepřiměřenou považuje úroková sazba tehdy, pokud přesahuje obvyklou úrokovou míru přibližně trojnásobně. V tomto případě průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami v domácí měně domácnostem pro spotřebu, bydlení a ostatní, činila dle statistiky České národní banky v době uzavření smlouvy o úvěru v lednu 2024 sazbu 6,69% ročně. Sjednaná úroková sazba ve smlouvě o úvěru ve výši 36% ročně tuto sazbu značně převyšuje. Ve smlouvě kromě úroků jako takových byl sjednán poplatek za sjednání úvěru 3 212,75 Kč, představující částku přesahující 30% úvěrové částky. Administrativa by však u tohoto typu smluv neměla být s ohledem na charakter smlouvy nákladná, s ohledem na předtištěnost smlouvy a jednoduchost a rychlost vyplnění smlouvy by měla být jednoduchá, rychlá a z hlediska evidence z větší části elektronická. Je tedy zřejmá neúměrnost těchto poplatků, a to i při srovnání s bankami, u nichž je, jak je obecně známo, mnohem nižší, pohybující se v jednotkách procent výše úvěru. Je zřejmé, že se jedná pouze o skryté a tedy nepřípustné navýšení dohodnutého úroku za účelem navýšení zisku věřitele. S ohledem na shora uvedené je tak dle názoru soudu ujednání o úrocích a uvedeném poplatku v rozporu s dobrými mravy a smlouva o úvěru je tak v části ujednání o výši úroků a sjednaném poplatku za sjednání úvěru absolutně neplatná dle § 588 o.z., když v tomto směru je nerozhodné, že úrok byl vypočten pouze poměrnou částí ve vztahu k délce sjednané splatnosti, důležitá je použitá roční úroková sazba. Je však nutno přihlédnout i k dalším skutečnostem vyplývajícím ze smlouvy o úvěru samotné i z charakteru jejího poskytnutí žalovanému. V rámci dalších ujednání je sjednána pro případ prodlení žalovaného dosti vysoká smluvní pokuta 0,1% denně ve vztahu k výši poskytnutého úvěru, jedná se tedy o další navýšení zisku žalobce v případě prodlení žalovaného o dalších 36,5% ročně, v rámci úvěrové smlouvy byly sjednány vysoké poplatky ve vztahu k výši úvěru za prodloužení splatnosti, byly sjednány další poplatky za různé upomínky, předání věci inkasní agentuře apod., jak je uvedeno ve druhém odstavci tohoto odůvodnění. Lze konstatovat, že ve svém komplexu společně se sjednanými vysokými úroky způsobují další povinnosti žalovaného zřejmou nevyváženost a nepoměr podmínek smlouvy zakládající nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, čímž se smlouva jako celek dostává do zřejmého rozporu s dobrými mravy. Soud tedy dospívá za této situace k závěru, že ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. je mezi účastníky uzavřená smlouva absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy s tím, že tato neplatnost se vztahuje k celé smlouvě, protože jednotlivá ujednání smlouvy4 5 C 182/2025tvoří jeden celek. Není tak nutno přistupovat k posuzování otázky platnosti z jiných důvodů, např. ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru.8. Za této situace při konstatování neplatnosti smlouvy tedy žalobce nemá nárok na zaplacení částek z důvodu a v rozsahu, jak je uvedeno v návrhu, ale má nárok na zaplacení pouze bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z.