26 C 55/2015 — Obvodní soud pro Prahu 1

Žalobce se žalobou, podanou dne 19.6.2015, domáhal náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé daňové řízení. Tvrdil, že dne 9.9.2009 u něj správce daně zahájil daňovou kontrolu, na základě které vydal dne 25.7.2012 dodatečné platební výměry (celkem jich bylo 24). K žalobcovu odvolání byly tyto platební výměry dne 25.11.2014 správcem daně zrušeny a řízení bylo k tomuto dni pravomocně ukončeno. Celková délka řízení tak činila 5 let a dva měsíce. [příjmení] právo neupravuje žádnou lhůtu, ve které má být ukončena daňová kontrola a vyřízeno odvolání proti rozhodnutí. Skutečnost, že v daňovém právu absentují lhůty pro jednotlivé úkony správce daně, je předmětem letité kritiky ze strany Nejvyššího správního soudu. Dle jeho názoru je třeba tento nedostatek odstranit pomocí analogie iuris, tedy podle obecných zásad daného právního odvětví. [příjmení] řízení je svou povahou zvláštním druhem správního řízení, a proto se zde uplatní obecné právní zásady správního práva procesního. Použijí se tedy lhůty podle správního řádu (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31.8.2005, č.j. 2 Afs 144/2004). Žalobce se dovolává výše uvedeného rozhodnutí a tvrdí, že daňové orgány byly povinny provést daňovou kontrolu a vydat rozhodnutí maximálně ve lhůtě 60 dnů. V daném případě však byla daňová kontrola zahájena dne 9.9.2009 a ukončena až zprávou o daňové kontrole ze dne 2.7.2012. Obdobně byl odvolací orgán povinen rozhodnout o žalobcově odvolání proti dodatečným platebním výměrům ze dne 25.7.2012 nejdéle ve lhůtě 60 dnů. rozporu s tím nebyl spis odvolacímu orgánu vůbec předán během prekluzívní lhůty pro stanovení daně a správci daně posléze nezbylo nic jiného než svá rozhodnutí zrušit a řízení zastavit. Žalobce tvrdí, že v řízení došlo k průtahům (jak uvedeno shora), žádá však odškodnění v souvislosti nikoli jen s jednotlivými průtahy, nýbrž s celkovou délkou řízení, které mu způsobilo nemajetkovou újmu. Vznik této újmy se dle jeho názoru presumuje, neboť žalobce byl v daňovém řízení ohrožen peněžitou sankcí (penálem), které má trestní povahu, a tudíž se na dané řízení vztahuje čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jak ve svém rozsudku sp.zn. 4 Afs 210/2014 dovodil Nejvyšší správní soud. Výši zadostiučinění žalobce odvodil z judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně stanoviska sp.zn. Cpjn 206/2010. Žalobce požaduje 15.000 Kč za první dva roky, 3 x 15.000 Kč za další 3 roky a 2 x 1.250 Kč za zbývající 2 měsíce, celkem 62.500 Kč. Uvedený nárok žalobce uplatnil u žalované žádostí ze dne 8.12.2014, žalovaná jej však přípisem ze dne 5.6.2015 odmítla. Vedle této částky žalobce požaduje i zákonný úrok z prodlení od 9.6.2015, když tímto dnem se žalovaná, v důsledku uplynutí šestiměsíční lhůty pro předběžné projednání nároku dnem 8.6.2015, dostala do prodlení. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Ve své písemné obraně ze dne 4.12.2015 podrobně vylíčila skutkový stav věci (který žalobce v zásadě nijak nerozporoval) a který dle jejího názoru o nesprávném úředním postupu ani o vzniku újmy na straně žalobce nesvědčí. [příjmení] kontrola byla u žalobce zahájena na základě podnětu Policie ČR, která šetřila podezření z trestné činnosti vůči žalobcovým jednatelům. Ti také byli rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26.3.2014, sp.zn. 48 T 3/2013, nakonec odsouzeni za spáchání zločinu zkrácení daně. V daném případě je možno rozdělit řízení do několika etap, jimiž jsou 1) daňová kontrola, probíhající od 9.9.2009 do10.7. 2012 (2 roky a 10 měsíců), 2) doměřovací řízení, které trvalo od 11.7.2012 do 3.9.2012 (54 dnů) a 3) odvolací řízení, zahájené dne 3.9.2012 a ukončené dne 25.11.2014 (2 roky, 2 měsíce). Zákon přitom nestanoví lhůtu, ve které by byl správce daně povinen daňovou kontrolu ukončit, ani lhůtu pro vydání rozhodnutí. Není proto možné souhlasit se žalobcem, že by správce daně měl postupovat ve lhůtách upravených správním řádem. Přiměřenost délky správního řízení je třeba posuzovat podle konkrétních okolností toho kterého případu. V dané věci byla předmětem řízení daň z přidané hodnoty za několik zdaňovacích období, tedy obecně složitá problematika, a bylo třeba prověřit velké množství listinného materiálu (účetnictví žalobce a na základě dožádání i účetnictví jeho dodavatelů), vyslechnout svědky, kteří se tomuto úkonu vyhýbali a museli být předvoláváni opakovaně. Ke složitému postupu ve věci přispěl i sám žalobce špatnou úrovní své spolupráce se správcem daně, komplikovanými okolnostmi svého zastoupení v řízení, zbytečnými stížnostmi na postup správce daně i nedůvodnou správní žalobou. Jeho nadměrná procesní aktivita obstrukčního charakteru, kdy zahlcoval správce daně svými podáními, včetně opakovaných žádostí o prodloužení lhůty, se na délce řízení významně podepsala. Správce daně musel zvládnout velké množství náročných procesních úkonů, během nichž lze vysledovat pouze jediné pochybení, když si neprávně vyhodnotil otázku žalobcova zastoupení v řízení a v určité fází řízení jednal s tím, s kým neměl. V důsledku tohoto pochybení musela být zpráva o daňové kontrole znovu projednána v rámci odvolacího řízení, což nakonec celé řízení prodloužilo natolik, že právo na doměření daně se prekludovalo. Žalovaná je přesvědčena, že právě toto bylo žalobcovým záměrem a považuje za absurdní, aby byl odškodněn za – z jejího pohledu zcela přiměřenou délku řízení – k níž převážně sám účelově přispěl. Na rozdíl od žalobce také zastává názor, že čl. 6 Úmluvy nelze na daňová řízení, která se„ vymykají oblasti občanských práv a závazků navzdory majetkovým důsledkům, které pro daňové poplatníky nevyhnutelně mají“ (rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Ferazzini proti Itálii [číslo]), aplikovat, a proto je žalobce povinen vznik nemajetkové újmy nejen tvrdit, ale i prokázat. Po provedeném dokazování opírajícím se o listinné důkazy, které nebyly žádným z účastníků zpochybněny, dospěl soud k níže uvedeným skutkovým zjištěním: Předně ze správního spisu [anonymizována dvě slova] pro [územní celek], Územní pracoviště pro [část Prahy] (dále jen„ správce daně“), soud zjistil tento průběh daňového řízení: - dne 9.9.2009 zahájil správce daně u žalobce protokolem o ústním jednání, č.j. 250676/09/006934108951, daňovou kontrolu, jejímž předmětem byla daň z přidané hodnoty za zdaňovací období červenec až prosince 2006, leden až prosince 2007 a leden až prosinec 2008. Při tomto ústním jednání žalobce předložil správci daně plnou moc, ve které zmocnil k zastupování ve věci této daňové kontroly c.k. daňovou kancelář a.s., - dne 9.9.2009 vyzval správce (výzvou č.j. 250688/09/006934108951) žalobce k předložení účetních dokladů za účelem prověření zdanitelných plnění od jeho dodavatelů. Žalobce na tuto výzvu reagoval dne 16.9.2009 předložením dokladů, o čemž byl správcem daně sepsán protokol o předání dokladů č.j. 255754/09/006934108951, - dne 30.9.2009 zaslal správce daně dožádání, č.j. 263744/09/006934108951, Finančnímu úřadu pro [část Prahy] prověření skutečností týkajících se jednoho ze žalobcových dodavatelů (společnosti [právnická osoba]). Z odpovědi na toto dožádání, zaevidované dne 13.10.2009 vyplynulo, že žalobcův dodavatel je nekontaktní a neplní vůči finančnímu úřadu své povinnosti, - dne 30.9.2009 zaslal správce daně dožádání, č.j. 264456/09/006934108951, Finančnímu úřadu pro [část Prahy] účelem prověření skutečností týkajících se žalobcova dodavatele [právnická osoba], odpověď dožádaného orgánu byla zaevidována dne 2.12.2009 (vyplývá z ní, že dodavatel je v likvidaci a jeho likvidátor nemá k dispozici žádné doklady), - dne 30.9.2009 zaslal správce daně výzvu k součinnosti třetích osob, č.j. 264320/09/006934108951, společnosti [právnická osoba], u které prověřoval platby na účtu žalobcova dodavatele za období září až říjen 2007; odpověď banky byla zaevidována dne 20.10.2009 (vyplývá z ní, že v uvedeném období nebyla žalobcem provedena žádná úhrada), - dne 30.9.2009 zaslal správce daně výzvu k součinnosti třetích osob, č.j. 264348/09/006934108951, společnosti [právnická osoba], u které prověřoval platby na účtu žalobcova dodavatele za období leden až září 2008; odpověď banky byla zaevidována dne 13.10.2009, - dne 1.10.2009 zaslal správce daně dožádání, č.j. 265502/09/006934108951, Finančnímu úřadu pro [část Prahy] kterou dožádaný orgán odpověděl dne 18.11.2009, - dne 1.10.2009 zaslal správce daně dožádání, č.j. 264957/09/006934108951, Finančnímu úřadu pro [část Prahy] prověření skutečností týkajících se žalobcova dodavatele [právnická osoba]; odpověď na tuto výzvu byla zaevidována dne 12.11.2009 (vyplývá z ní, že žalobcův dodavatel je nekontaktní a neplní své povinnosti vůči finančnímu úřadu), - dne 22.10.2009 se konalo ústní jednání, o kterém byl sepsán protokol, č.j. 278502/09/006934108951, a při němž byly žalobci vráceny účetní doklady a písemnosti, předložené správci daně dne 16.9.2009, - dne 22.10.2009 zaslal správce daně výzvu k prokázání skutečností, č.j. 279337/09006934108951, žalobcovu dodavateli [jméno] [příjmení]; odpověď na tut