12 C 334/2012-249 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhají na žalovaném zaplacení částky ve výši 277 950 Kč s příslušenstvím, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které žalovanému mělo vzniknout nehrazením nájemného za užívání pozemku parc. [číslo] o výměře 1 635 m2, zapsaného na [list vlastnictví], pro [katastrální uzemí], [územní celek], okres [okres] katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], který je ve vlastnictví žalobkyň (každé v rozsahu id. ½), a to za období od [datum] do [datum]. S odkazem na výměr Ministerstva financí [číslo] ze dne [datum] činí dle žalobkyň nájemné za užívání pozemku 85 Kč/m2/rok, tedy s ohledem na jeho výměru 138 975 Kč ročně, za žalované dvouleté období částku 277 950 Kč. 2. Žalovaný se žalobě bránil zejména tím, že vlastnické právo k předmětnému pozemku je ve prospěch žalobkyň zapsáno nedůvodně, kdy vlastnické právo svědčí žalovanému. K výši bezdůvodného obohacení namítal, že její výpočet nelze s ohledem na místo, kde je pozemek situován, tedy na okrajové části hlavního města Prahy učinit v maximální možné výši 85 Kč/m2/rok. 3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění: 4. Z výpisu katastru nemovitostí ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně jsou zapsány jako podílové spoluvlastnice ve výši jedné id. ½ pozemku parc. [číslo] ostatní komunikace, o výměře 1 635 m2, zapsaného na [list vlastnictví], pro [katastrální uzemí], [územní celek], okres [okres] katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen„ pozemek parc. [číslo]“). Z výpisu katastru nemovitostí ze dne [datum] soud zjistil, že k tomuto dni byl jako podílový spoluvlastník pozemku parc. [číslo] zapsán [celé jméno původního účastníka], právní předchůdce žalobkyně b). Mezi účastníky nebylo sporné, že pozemek je využíván jako místní komunikace. 5. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 8.6.2016 č.j. 15 C 120/2013-144, který nabyl právní moci dne [datum], soud zjistil, že tímto rozsudkem byla zamítnuta žaloba na určení, že žalovaný je vlastníkem pozemku parc. [číslo]. Z odůvodnění rozsudku bylo zjištěno, že žalovaný se domáhal určení vlastnického práva proti žalobkyni a) a právnímu předchůdci žalobkyně b) na základě stejné argumentace, jakou použil jako obranu vůči žalobě v tomto řízení, tedy zejména, že vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] přešlo v roce 1975 na základě technicko - hospodářského mapování na čs. stát, a kdy následně ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. přešlo vlastnictví předmětného pozemku do vlastnictví žalovaného. 6. Ze znaleckého posudku z oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí [celé jméno znalkyně] soud zjistil, že za období od [datum] do [datum] činila výše obvyklé ceny nájemného za užívání předmětného pozemku částku 322 385 Kč. 7. Soud provedl ve věci i další listinné důkazy, přičemž však vzhledem ke zjištěným skutečnostem uvedeným výše a z nich vyplývajících právních závěrů z těchto důkazů nevyvodil žádné závěry rozhodující pro skutkový stav nutný pro posouzení nároku žalobkyň. 8. Soud zamítl návrhy ze strany žalovaného na doplnění dokazování revizním, alternativně novým znaleckým posudkem, kdy je vyhodnotil jako nadbytečné, neboť výši bezdůvodného obohacení má dostatečně prokázanou ze znaleckého posudku znalkyně [celé jméno znalkyně]. 9. Na tomto místě soud k námitkám žalovaného ohledně nepřezkoumatelnosti znaleckého posudku uvádí, že odborné závěry učiněné v písemném posudku doplněné výslechem znalkyně jsou z pohledu soudu řádně odůvodněné a nepostrádají vnitřní logiku. Znalkyně, která je soudním znalcem a má dle svého vyjádření více než 25-ti letou praxi ve svém oboru, kdy dle názoru soudu lze tedy její odbornost předpokládat, uvedla, že s ohledem na specifický typ pozemku na základě svých profesních zkušeností a informací, které k věci získala, stanovila obvyklou výši nájmu jako tzv. simulované nájemné, které se definuje jako procento z obvyklé ceny pozemku zjištěné k danému období. Simulované nájemné činí u stavebních pozemků 4- 6% jejich ceny. Dle svého sdělení znalkyně vycházela z metodického pokynu Ministerstva financí ČR (dle zjištění soudu se jedná o Sdělení Ministerstva financí [číslo] Komentář k oceňování práv odpovídajících věcným břemenům podle § 18 zákona č. 151/1997 Sb., veřejně dostupný například na internetové adrese [webová adresa]). Na základě zjištěných cen pozemků v dané lokalitě, cenové mapy obce a na základě vlastní databáze a porovnání těchto cen stanovila znalkyně obvyklou cenu předmětného pozemku a kdy 4% z této obvyklé ceny pozemku stanovila obvyklou výši nájmu předmětného pozemku. Tato výše však v období od [datum] do [datum] přesahovala výši stanovenou výměrem Ministerstva financí [číslo] ze dne [datum], znalkyně tak stanovila výši nájemného dle předmětného výměru. K námitce žalovaného ohledně nedoložení příloh ke znaleckému posudku, kdy není zřejmé, na základě kterých konkrétních pozemků došlo ze strany znalkyně ke stanovení obvyklé ceny pozemku, soud uvádí, že znalkyně ve svém písemném posudku dostatečně určitě uvedla (na str. 4 posudku) zdroje, ze kterých při svém znaleckém zkoumání vycházela. Žalovaný zároveň nepředložil (neoznačil) soudu jediný relevantní důkaz, který by závěry znalkyně ohledně stanovení obvyklé ceny předmětného pozemku zpochybňoval. Znalkyně se dle soudu vypořádala při stanovení obvyklé ceny nájemného za pozemek se všemi specifiky, které tento pozemek má, a to za použití metody, kterou soud nemá důvodu sporovat. 10. Ohledně právního hodnocení soudem zjištěného skutkového stavu, je třeba předně uvést, že soud věc právně posuzoval v souladu s § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ NOZ“), dle následujících ustanovení zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen„ obč. zák.“) ve znění účinném do 31. 12. 2013. 11. Dle § 451 odst. 2 obč.zák. je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 12. Aktivní legitimace žalobkyň vychází z výpisu z katastru nemovitostí a dále z pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10, který zamítl žalobu žalovaného na určení, že vlastníkem pozemku parc. [číslo] je žalovaný. S ohledem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR (srov. např. rozsudek ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 4004/2011, rozsudek ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 26 Cdo 612/2007) soud nemohl s odkazem na ustanovení 159a o. s. ř. vycházet z jiného závěru o vlastnictví pozemku parc. [číslo] neboť o této otázce již bylo na základě stejných skutkových tvrzení mezi stejnými účastníky již pravomocně rozhodnuto, a tuto otázku si sám soud v tomto řízení nemohl znovu posuzovat jako otázku předběžnou. 13. Zbývalo tak uzavřít, zda na straně žalovaného vzniká bezdůvodné obohacení a případně v jaké výši. Předně bylo zjištěno, že pozemek je využíván jako místní komunikace. Dle názoru soudu veřejná funkce pozemku není způsobilá odůvodnit omezení vlastnického práva žalobkyň bez jakékoliv náhrady. Soud proto dospěl k názoru, že žalovaný pozemek parc. [číslo] užívá bez právního důvodu ve smyslu § 451 odst. 2 obč. zák. a je tak povinen žalobkyním vydat to, oč se obohatil. Toto obohacení dle soudu spočívá v tom, co by žalovaný za užívání pozemku byl povinen žalobkyním hradit na obvyklém nájemném. 14. Soud při stanovení výše bezdůvodného obohacení na straně žalovaného vycházel ze závěrů znaleckého posudku, když výši bezdůvodného obohacení za žalované období zjistil v částce 322 385 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaná částka činila méně, soud žalobkyním přiznal jimi nárokovanou částku ve výši 277 950 Kč. 15. Co se týče přiznaného příslušenství, soud žalobci přiznal rovněž právo na zaplacení úroků z prodlení z přiznané částky a to v zákonné výši dle § 517 obč.zák. ve spojení s nařízením vlády č. 142/1994 Sb.) přičemž v době, od níž byl úrok z prodlení žalobcem požadován a soudem přiznán, byl žalovaný se zaplacením přiznané částky v prodlení, jak soud zjistil z výzvy k plnění ze dne [datum] Lhůta k plnění byla stanovena třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni a), jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 129 387 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 13 900 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 277 950 Kč sestávající z částky 15 072 Kč (2 x 9 420 Kč mínus 20% s odkazem na ust. § 12 odst. 4 a.t.) za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, soupis žaloby, písemné vyjádření ze dne [datum], [datum], [datum] a účast u jednání dne [datum]) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a dále odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tar