13 C 35/2018-83 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce původně na žalované domáhal zaplacení částky 92 000 Kč z titulu škody způsobené při výkonu veřejné moci. Při jednání konaném ve věci dne [datum] pak žalobní požadavek rozšířil o úrok z prodlení z téže částky, tedy 92 000 Kč, v zákonné výši 8,5% ročně za dobu od [datum] do zaplacení. Soud takto navrženou změnu žaloby připustil. Předmětem řízení je tak nadále částka 92 000 Kč s příslušenstvím, představovaným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5% ročně za dobu od [datum] do zaplacení. 2. Žalobce uvedl, že se žalobou domáhá přiměřeného zadostiučinění v penězích za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem, která mu byla způsobena v řízení o jeho žádosti ze dne [datum] o povolení oddělení části pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], kterou žalobce podal u Stavebního úřadu Městského úřadu Úvaly. Žalobce podrobně popsal průběh správního řízení a konstatoval, že správní řízení bylo ukončeno až rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje [číslo jednací] SK ze dne 21. 3. 2017. Toto řízení tedy trvalo více než pět let. Po celou dobu řízení správní orgány obou stupňů (Městský úřad Úvaly, stavební úřad a Krajský úřad Středočeského kraje) i další dotčené orgány veřejné moci (Městský úřad Úvaly, Odbor investic a dopravy) opakovaně nedůvodně nedodržovaly zákonné lhůty. Navíc Městský úřad Úvaly, stavební úřad za dobu řízení vydal dvakrát rozhodnutí, které musel odvolací správní orgán vždy následně zrušit pro nezákonnost. Výše popsaný nesprávný úřední postup způsobil žalobci nemajetkovou újmu. Vzhledem k vysokému věku a zhoršenému zdravotního stavu bylo pro žalobce každé zbytečné oddálení termínu definitivního rozhodnutí v předmětné věci dělení pozemků velmi nepříznivé, neboť nemohl realizovat svůj záměr uspořádat majetkoprávní vztahy v předmětném území zejména ve vztahu ke svým nejbližším rodinným příslušníkům a trpěl obavami, že nebude nadále fyzicky ani duševně schopen pokračovat ve vyčerpávajícím a stresujícím řízení a to mimo jiné také proto, že kromě nedůvodných průtahů v řízení příslušných orgánů územních celků v přenesené působnosti pokládal také za velmi nestandardní chování příslušných orgánů zejména nekonzistentní a někdy výrazně odlišné až protichůdné závěry, vyjádření a zdůvodnění k předmětné věci, které za celé období probíhajícího řízení byly příslušnými orgány činěny, což pociťoval žalobce jako nejistotu a obavy, zda se v tomto případě jedná pouze o neprofesionalitu příslušných úředníků anebo, zda jde o úmyslné účelové jednání s cílem znesnadnit žalobci jako vlastníkovi předmětných pozemků výkon jeho vlastnických práv k těmto pozemkům. Žalobce pokládá za spravedlivé, aby jako částečná kompenzace za utrpěnou nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem příslušných orgánů veřejné moci, mu byla poskytnuta částka 23 000 Kč za první dva roky řízení a dále 23 000 Kč za každý z následujících třech roků řízení. Celková požadovaná částka tedy činí 92 000 Kč. 3. Žalovaná předně uvedla, že již v rámci předběžného projednání nároku, dopisem ze dne [datum], konstatovala, že došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v zákonem stanovené lhůtě a za toto se omluvila. K poskytnutí zadostiučinění za tuto újmu v penězích však dle názoru žalované podmínky splněny nejsou. 4. Co se týče náhrady nemajetkové újmy způsobené případnou nepřiměřenou délkou celkového řízení, žalovaná má za to, že přiznání takovéto náhrady není na základě judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně jeho rozsudku ze dne 21. 3. 2018, č. j. [číslo jednací], v tomto případě možné, jelikož v projednávaném případě na správní řízení nenavazoval soudní přezkum. Dle názoru žalované tak v tomto případě přichází v úvahu pouze odškodnění jednotlivých průtahů v řízení, nikoliv jeho celkové délky, přičemž žalobce je navíc povinen prokázat jak vznik újmy, tak příčinnou souvislost mezi průtahy a vznikem nemajetkové újmy. 5. Dále se žalovaná domnívá, že nesprávného úředního postupu se dopustil zejména stavební úřad svým postupem po vydání výzvy k doplnění podání a vydání usnesení o přerušení řízení ze dne [datum], kdy měl stavební úřad, z důvodu neodstranění vad podání, po uplynutí lhůty stanovené stavebním úřadem do [datum], řízení zastavit. Tento nesprávný úřední postup však vyzněl jednoznačně ve prospěch žalobce, který se tak v pokračujícím řízení mohl nadále domáhat svých domnělých práv. 6. Dále je žalovaná nucena konstatovat, že na délku předmětného řízení měla podstatný vliv skutečnost, že žádost žalobce nebyla podána v souladu s prováděcí vyhláškou ke stavebnímu zákonu a přes doporučení krajského úřadu a výzvu stavebního úřadu nebyla podaná žádost ani upravena ani doplněna tak, aby mohla být ve smyslu stavebního zákona řádně projednána ve smyslu požadavku žalobce vyplývajícího z podaných odvolání. Žádost nebyla podána na předepsaném formuláři, neobsahovala požadované přílohy (stanovisko silničního správního orgánu jako dotčeného orgánu vzhledem k tomu, že se jednalo o dělení komunikace) a neobsahovala grafickou přílohu s vyznačením přístupů na oddělované pozemky a pozemky, které by byly dělením přímo dotčeny. Žalobce v podané žádosti navrhl dělení pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], které jsou v katastru nemovitostí vedeny jako ostatní plocha - komunikace. Uvedené pozemky jsou obcí vedeny jako komunikace a jsou jako komunikace také užívány. Navržené dělení tak nebylo v souladu s ustanovením § 20 odst. 3 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, podle kterého se pozemek vždy vymezuje mimo jiné tak, aby byl dopravně napojen na veřejně přístupnou pozemní komunikaci. Protože součástí podání žalobce nebyla žádost o změnu druhu pozemků oddělovaných částí, byl v daném případě zachován stávající druh pozemků dle katastru nemovitostí. A to i z toho důvodu, že by změnou druhu pozemku oddělované části došlo k zamezení přístupu z pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] na veřejnou komunikaci. I přes skutečnost, že krajský úřad žalobci opakovaně sdělil, že jeho žádost není v souladu s prováděcí vyhláškou ke stavebnímu řádu a stavební úřad žalobce opakovaně vyzval, abyste předložený návrh dělení pozemků uvedl do souladu s vyhláškou č. 501/2006 Sb., (s ust. § 20 odst. 3), zejména požádal o změnu druhu pozemku a doplnil stanovisko dotčeného orgánu, uvedenou žádost žalobce dle požadavku krajského úřadu, uvedeného v rozhodnutí o odvolání, a výzvy stavebního úřadu neupravil a požadované podklady nedoložil. Nebylo také předloženo stanovisko obecního úřadu jako příslušného silničního správního úřadu z hlediska řešení místních a účelových komunikací ve smyslu ustanovení § 40 odst. 4 písmeno d) zákona č.13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, vzhledem k tomu, že se jednalo o dělení pozemku užívaného jako komunikace. Jelikož žalobce svou žádost ani po opakovaných výzvách příslušných úřadů požadovaným způsobem nedoplnil, nezbylo stavebnímu úřadu nic jiného než řízení o žádosti žalobce usnesením ze dne [datum] zastavit. Krajský úřad se v odvolacím řízení s názorem stavebního úřadu ztotožnil a napadené usnesení stavebního úřadu rozhodnutím ze dne [datum] potvrdil. 7. Z výše uvedeného tak dle názoru žalované vyplývá, že v projednávaném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v průtahu v řízení. Celková délka správního řízení však byla způsobena jednáním žalobce, který podal vadnou žádost a tato nebyla ani po výzvách uvedena do souladu s ustanoveními stavebního zákona a jeho prováděcích vyhlášek. Z tohoto důvodu byla také žalovaná ve svém dopise z [datum] nucena odmítnout požadavek žalobce na zadostiučinění ve výši 92 000 Kč za nemajetkovou újmu a pouze konstatovat, že v daném případě došlo k porušení práva žalobce nedodržením povinnosti vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě a za toto se žalobci omluvit, což žalovaná na základě výše popsaných okolností případu považuje za dostačující. 8. Na vyjádření žalované reagoval žalobce replikou, doručenou soudu dne [datum]. Žalobce zdůraznil, že správní orgán, resp. žalovaná vychází z nepodložené a nesprávné domněnky, že - jelikož jsou pozemky žalobce zahrnuty do pasportu komunikací obce - vztahuje se na ně kromě stavebního zákona i zákon č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích, konkrétně § 7 a § 40. Ministerstvo dopravy ČR již dříve upozornilo Městský úřad Úvaly na to, že Pasport komunikací je výhradně evidenční dokument, jehož prostřednictvím jsou sumarizovány údaje potřebné pro vlastníka či správce pozemní komunikace, jež je následně využívá pro zajištění efektivní údržby a další využití pozemních komunikací a dále to, že zahrnutí pozemní komunikace do pasportu, bez souvisejících právních úkonů (např. uzavření darovací smlouvy, kupní smlouvy, apod.), nemůže legálně změnit způsob využití pozemní komunikace a dále to, že skutečnost, že uvedené pozemky obec eviduje v pasportu, nemůže způsobit změnu využití účelové komunikace a změnit jej na veřejné. Pro úplnost pak sdělilo MD