25 C 10/2021-55 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou podanou 8. 1. 2021 se žalobkyně proti žalované domáhá zaplacení shora uvedené částky jako náhrady škody. Tvrdí, že měla uzavřenou s žalovanou Smlouvu o bankovních službách jako fyzická osoba – spotřebitel. Ve smlouvě je uvedena kontaktní adresa na žalobkyni na adrese trvalého pobytu. Adresa na odevzdání ostatních zásilek byla dohodnuta v obchodním místě [anonymizována dvě slova], na adrese [adresa]. V rámci služby nebyly dojednány typy zásilek, které se doručují na adresu trvalého pobytu a které zůstávají na pobočce banky. Dne 18. 2. 2020 zadala žalobkyně na proplacení příkaz k úhradě na svém obchodním místě, tento nebyl ze strany banky proplacený z důvodu, že podpis na převodním příkaze není podpisem klienta, který má banka uložený jako podpisový vzor. Doslova bylo uvedeno„ Podpis není v souladu s podpisovým vzorem“. Nezpracování příkazu žalovaná oznámila formou dopisu doručeného na pobočku klienta, tedy na [anonymizována dvě slova] v [obec]. Banka žádným způsobem neoznámila žalobkyni, že jejímu požadavku na proplacení zadaného převodního příkazu nebylo vyhověno, i když žalované nic nebránilo ji kontaktovat v místě trvalého bydliště. O neproplacení převodního příkazu se žalobkyně dozvěděla až z usnesení Nejvyššího soudu České republiky, který zastavil soudní řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku. Teprve poté se žalobkyně měla možnost seznámit s přípisem centrály o nezpracování převodního příkazu, a to dne 17. 5. 2019, kdy jí byl zaslán e-mail a následně doručen i poštou. Banka tak porušila prevenční povinnost ve smyslu § 2900 občanského zákoníku a svým neodborným postupem způsobila žalobkyni škodu. S odkazem na § 2913 odst.1 občanského zákoníku se tedy žalobkyně domáhá náhrady škody. Ani opravné prostředky, které žalobkyně podala u Nejvyššího soudu, nevedly k prominutí zmeškání lhůty na zaplacení soudního poplatku. Žalobkyni tak vznikla škoda ve výši 3 433 390 Kč, která byla požadována v soudním řízení, které bylo zastaveno z důvodu neuhrazení soudního poplatku za dovolání. Další škoda je soudní poplatek zaplacený v rámci zastaveného řízení. Příslušenství pohledávky, tedy úroková sazba ve výši 9,75%, je vypočítána podle nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. Žalobkyně dále tvrdila, že má postavení tichého společníka ve [právnická osoba] [anonymizováno] se sídlem v [obec], [ulice a číslo], [IČO], na základě smlouvy o tichém společenství ze dne 1. 8. 2018. Proto se náhrady škody domáhá touto žalobou. 2. Žalovaná návrh žalobkyně neuznala, poukázala na to, že žalobkyně zadávala platbu ve výši 4 000 Kč ze svého účtu za účelem zaplacení soudního poplatku za dovolání u Nejvyššího soudu ČR ve věci spisové značky 23Cdo 4614/2018. Z důvodu nezaplacení soudního poplatku ze strany žalobkyně bylo řízení před Nejvyšším soudem zastaveno. V řízení před Nejvyšším soudem shora uvedené spisové značky byly účastníky řízení [právnická osoba] s. r. o., [IČO], jako žalobce a dovolatel, a společnost [právnická osoba] [IČO] jako žalovaný. Povinnost zaplatit soudní poplatek vznikla dovolateli, tedy [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně tedy nebyla účastníkem řízení před Nejvyšším soudem ČR, žádná poplatková povinnost za dovolání ji tak nestíhala, nebyla jí ani nikým uložena. V důsledku toho jí nemohla vzniknout žádná škoda. Kromě toho žalovaná namítala, že žalobkyně netvrdí a ani neprokazuje, o co konkrétně v řízení před Nejvyšším soudem ČR šlo, z čeho dovozuje, že by Nejvyšší soud České republiky v uvedeném řízení dovolateli vyhověl, pokud by byl soudní poplatek zaplacen a jak by takové rozhodnutí žalobkyni ovlivnilo. Pouze uvádí, že šlo o jakýsi zbytek nároku na náhradu škody, který nebyl dovolateli přiznán v nalézacím řízení, a že je údajně tichým společníkem dovolatele. Nedá se jakkoli předjímat rozhodnutí dovolacího soudu. Kromě toho předmětná smlouva o tichém společenství se řídí ustanovením § 2747 Občanského zákoníku, pokud obsahuje jenom ty údaje, které tvrdí žalobkyně, pak tato smlouva ani není platná. Kromě toho žalovaná nijak nepochybila, když platební příkaz žalobkyně na částku 4 000 Kč neprovedla. Platební příkaz žalobkyně byl podepsán podpisem, který se neshodoval s podpisovým vzorem uloženým u žalované. Z originálu platebního příkazu je vidět před samotným podpisem se nacházející ještě dva znaky – tahy perem, které v podpisovém vzoru žalobkyně uloženém u žalované chybí. Dne 19. 2. 2019, tedy den po podepsání platebního příkazu, žalovaná vyhotovila oznámení o neprovedení tohoto příkazu, které bylo v souladu se Smlouvou o bankovních službách a článkem 8.7 Všeobecných obchodních podmínek doručeno žalobkyni na adresu obchodního místa žalované, tedy na adresu [adresa], [obec]. Tím bylo žalobkyni doručeno v souladu se smlouvou a všeobecnými obchodními podmínkami. 3. Podle § 2913 odst. 1 občanského zákoníku poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Podle odst. 2 povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí. 4. Soud provedl důkaz oznámením o ukončení platnosti certifikátu s datem 5. 1. 2020, 20. 1. 2020, 20. 3. 2020, průzkumem [anonymizována dvě slova], usnesením ve věci 23Cdo 4614/2018 – 79, stížností k Nejvyššímu soudu České republiky, odpovědí, rozhodnutím 23Cdo 4614/2018-91, oznámením o neprovedení příkazu k účtu, vč. Doručenky, žádostí žalobkyně adresovanou [anonymizována dvě slova], uplatněním náhrady škody, odpovědí žalované, znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, rozsudkem Městského soudu v Praze ve věci 52Cm 70/2004 a s tím souvisejícím rozsudkem Vrchního soudu v Praze 11Cmo 291/2009-157. 5. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně, jako fyzická osoba, nebyla účastníkem řízení před dovolacím soudem, kde nebyl zaplacen soudní poplatek 4 000 Kč, jak žalobkyně zadala příkaz ve vztahu k žalované. Již z tohoto vyplývá nedostatek aktivní legitimace žalobkyně v této věci. To, že tvrdí, že byla tichým společníkem účastníka řízení v té věci, je pouze na úrovni tvrzení, žádná smlouva o tichém společenství doložena nebyla, ani žádné podstatnější údaje o této smlouvě. Z rozsudku Městského soudu v Praze ve věci 52 Cm 70/2004 a následného rozsudku Vrchního soudu v Praze v té věci je jednoznačně zřejmé, že žalobkyni tato aktivní legitimace, pokud by vůbec mohlo dojít k nějaké škodě, nevznikla. Předpokladem práva na náhradu škody jsou tři okolnosti: jednak protiprávní jednání, jednak vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi. V této věci se nedá dovodit ani jedno. Protiprávní postup žalované prokázán nebyl, znalecký posudek vypracovaný k podpisu je zcela irelevantní, protože není podstatné, zda žalobkyně příkaz k úhradě podepsala nebo ne, podstatné je, že výsledek, tedy její podpis, neodpovídal podpisovému vzoru. Protiprávnost postupu žalované tak nelze dovodit, vznik škody rovněž ne. Žalobkyně tvrdí její výši, ale ta nekoresponduje s obsahem rozsudku v té původní věci, kde bylo podáno dovolání a zastaveno řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Jak by dovolací řízení skončilo, také není zřejmé, není tedy zřejmé, zda by vůbec mohlo dojít ke vzniku škody. Dovozovat porušení preventivní povinnosti vzniku škody je v úrovni stěží hypotetické, takže soud tento nárok neshledal důvodným. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná měla ve věci plný úspěch a náleží jí tedy právo na náhradu nákladů řízení za dva úkony po 300 Kč.