39 C 123/2017 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 14.9.2017 domáhala náhrady za přiměřené zadostiučinění ve výši 100.000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tak, že újma, která jí byla způsobena vznikla tím, že dne [datum] byla konfrontována příslušníky celní správy ve věci daňové exekuce jiného daňového subjektu, která však ve své podstatě neměla být nikdy vedena. Uvedla, že její nárok je založen na ustanovení § 13 ve spojení s ustanovením § 31a zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Uvedla, že na základě rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], jímž bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce ČR, [anonymizováno] [pobočka] [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kterým bylo rozhodnuto o vzniku přeplatku na dávce [anonymizováno 5 slov] příspěvek [anonymizována tři slova], ve výši 200.000 Kč a povinnosti vrátit uvedený přeplatek, se Úřad práce ČR obrátil na Policii ČR s trestním oznámením ve věci [anonymizována dvě slova], a dále v rámci výkonu dělené správy ze strany celní správy došlo k vedení daňové exekuce. Obě uvedená rozhodnutí Úřadu práce ČR i Ministerstva práce a sociálních věcí byla rozhodnutím Ministryně práce a sociálních věcí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizováno] [rok] [číslo] zrušena. Dále žalobkyně uváděla, že identifikace fyzické osoby se provádí na základě jejího jména, příjemní a data narození. Tvrzení správce daně, že vede daňové řízení s osobou shodného příjmení, jako je příjmení stěžovatelky, je tak prostou výmluvou a bagatelizující skutečný stav věci. Dne [datum] úřední osoby správce daně použily ke vstupu do [anonymizováno] objektu nikoliv oficiálního vchodu z této ulice, ale z ulice [ulice], a to vjezdem, který je určen jen pro služební motorová vozidla. Úřední osoby správce daně tak vstoupily do objektu na základě nezákonného rozhodnutí nebo na základě nesprávného úředního postupu. Do vrátnice pak byla zavolána žalobkyně namísto hledané [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Tento zásah tak byl nezákonný, neshledal žádný z legitimních cílů a nebyl nezbytný v demokratické společnosti. Nemajetková újma spočívá v narušení osobního zájmu žalobkyně, která nemá měřitelnou hodnotu v penězích, ale spočívá v oprávněně úkorném pocitu žalobkyně. Žalobkyně se tak z toho důvodu cítí být poškozenou. Protože v rámci [anonymizována dvě slova] se již žalobkyně ocitla v postavení obžalované, a to z [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno], kdy však byla rozsudkem [název soudu], sp. zn. [spisová značka] plně zproštěna obžaloby a usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] – [číslo] - [číslo] bylo trestní stíhání odloženo s tím, že se nejedná o podezření z [anonymizována dvě slova], tak nelze tyto opakující se zásahy do soukromí žalobkyně považovat za zákonné či právně přiměřené. S ohledem na skutečnost, že správce daně spletl žalobkyni s [jméno] [celé jméno žalobkyně] došlo u žalobkyně k zásahu do její ochrany soukromého a osobního života včetně neoprávněného zásahu do jejího [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně byla ve [anonymizována dvě slova] ke státu od roku [rok], byla účastnicí několika [anonymizována dvě slova], přesto však fámy /debaty v prostředí [anonymizováno] o problémech s celníky a daňovou exekucí měly dopad na neprodloužení její [anonymizována tři slova]. 2. Ve svém doplnění žaloby ze dne 9.11.2017 uvedla, že v rámci správního řízení ve věci nároku na příspěvek na [anonymizována dvě slova] zastupovala žalobkyně svoji [role v řízení] [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Naopak v rámci správního řízení o vrácení přeplatku již žalobkyně procesním zástupcem nebyla. 3. Žalovaná se k věci vyjádřila svým podáním ze dne 9.2.2018 s tím, že žalobou uplatněný nárok v celém rozsahu neuznává. Na svou obranu uvedla, že hodnocení, zda měla být či neměla vedena daňová exekuce, žalobkyni nepřísluší, neboť nebyla účastníkem příslušného daňového řízení. Dále žalovaná potvrdila, že žalobkyně byla dne [datum] konfrontována úředními osobami příslušného celního orgánu, na adrese, na kterou úřední osoby doručovaly písemnost určenou daňovému subjektu. Při tomto pokusu o doručení však vyšlo najevo, že na této adrese se vyskytuje osoba stejného příjmení jako daňový subjekt. K námitce žalobkyně, že úřední osoby do budovy vstoupily jiným než oficiálním vchodem uvedla, že proti tomuto postupu by se mohl bránit leda vlastník nemovitosti, kterým je [země]. Žalovaná se domnívá, že v tomto případě nelze žalovaný skutek podřadit ani pod zákonnou úpravu nesprávného úředního postupu a má za to, že provádění místního šetření dne [datum] úředními osobami příslušného celního orgánu nebyl porušen uvedený daňový řád ani jiný obecně závazný právní předpis. Závěrem uvedla, že se domnívá, že zde absentuje protiprávní skutek, a to nesprávný úřední postup, z toho vyplývá i absence příčinné souvislosti mezi protiprávním skutkem a vznikem škody. 4. Usnesením ze dne 31.10.2018, č.j. 39 C 123/2017-49 soud ustanovil žalobkyni opatrovníka [příjmení] [jméno] [příjmení], a to s ohledem na dlouhodobou pracovní neschopnost žalobkyně. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání, které bylo následně Městským soudem v Praze pod č.j. 54 Co 427/2019-69 dne 15.1.2020 jako opožděné odmítnuto. 5. Při jednání dne 22.7.2020 byl opatrovník žalobkyně poučen dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby dotvrdil a prokázal, v čem spočívá nesprávný úřední postup žalované a dotvrdil veškeré skutkové okolnosti nesprávného úředního postupu, a to pod tíhou neunesení důkazního břemene. K tomu opatrovník uvedl, že nesprávný úřední postup spočíval v překročení přiměřenosti postupu správního orgánu a v necitelném vstupu správního orgánu do prostor zaměstnání žalobkyně. K tomu navrhl důkaz výpovědí svědků, osob provádějící šetření, tj. osob, kteří si zavolali žalobkyni k zjištění totožnosti. 6. Soud k věci provedl následující dokazování: 7. Z rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], z rozhodnutí Úřadu práce České republiky [anonymizována dvě slova] [pobočka] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], z rozhodnutí Ministryně práce a sociálních věcí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] a rozhodnutí Ministryně práce a sociálních věcí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] - [číslo] bylo zjištěno, že všechna uvedená rozhodnutí se týkají [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození]. Předmětem uvedených rozhodnutí bylo vrácení příspěvku na [anonymizována dvě slova] ve výši 200 000 Kč. Z rozhodnutí vyplývá, že dne [datum] podala oprávněná osoba ([jméno] [celé jméno žalobkyně]) prostřednictvím zmocněnce [celé jméno žalobkyně] žádost o příspěvek na [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] v hodnotě 350 000 Kč. Vzhledem k tomu, že [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobkyně] ve lhůtě do 3 měsíců od vyplacení příspěvku neosvědčila, že poskytnuté finanční prostředky použila v souladu s rozhodnutím, rozhodl Úřad práce ČR o povinnosti tento příspěvek vrátit. Rozhodnutí Úřadu práce České republiky [anonymizována dvě slova] [pobočka] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] přezkoumalo k podanému odvolání [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobkyně] Ministerstvo práce a sociálních věcí dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] a odvolání zamítlo. Následně bylo rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] zrušeno rozhodnutím Ministryně práce a sociálních věcí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] z důvodu nezákonnosti a věc byla vrácena Úřadu práce ČR [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec] k novému projednání. Nezákonnost rozhodnutí MPSV ze dne [datum], kterým bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce ze dne [datum] spočívá v tom, že tímto rozhodnutím byla uložena povinnost vrátit přeplatek na dávce ve výši 200 000 Kč do [datum], tedy se zpětnou účinností. 8. Z vyrozumění o výsledku šetření stížnosti ze dne [datum] bylo soudem zjištěno, že Celní úřad pro [územní celek] přezkoumal stížnost žalobkyně a tuto vyhodnotil jako nedůvodnou. Ve vyrozumění uvedl, že dne [datum] se úřední osoby správce daně dostavily na adresu [adresa], aby zde provedly místní šetření za účelem ohledání na místě, které při správě daní vyšlo najevo, a na kterém bylo daňovému subjektu, odlišnému od osoby stěžovatelky, orgány veřejné správy doručována písemnost. Dále zde bylo uvedeno, že rozhodnými skutečnosti jsou, že správce daně vede daňové řízení s osobou stejného příjmení, jako je příjmení stěžovatelky a správci daně byla orgánem veřejné moci (ministerstvo práce a sociálních věcí) v rámci daňového řízení s osobou shodného příjmení, doručena písemnost na které je uvedena adresa [adresa]. Úřední osoby se proto uvedeného dne dostavily na tuto adresu, aby zde formou místního šetření provedly ohledání místa s cílem zjistit, jaká je po