16 C 64/2010 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Mgr. Jiří Kohoutek rozhodl věc jako zastupující soudce. <b>Vyjádření žalobkyně</b> 2. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 211.599.200 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně požaduje zaplacení částky 169.279.360 Kč s příslušenstvím za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním uvedených rozhodnutí a nesprávným úředním postupem v souvislosti s vydáním tzv. signální informace a dále 42.319.840 Kč s příslušenstvím za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení. 3. Žalobkyně uvedla, že nemajetková újma, jí měla být způsobena v důsledku nezákonných rozhodnutí. Za ně označila správní akty vydané Finančním úřadem v [obec] (zajišťovací příkaz ze dne 5. 12. 2002, č. j. 99708/02/243940/1167, exekuční příkaz ze dne 10. 12. 2002, č. j. 100445/02/243940/1167, 22 platebních výměrů ze dne [datum], kterými byla žalobkyni doměřena spotřební daň z lihu a 15 platebních výměrů ze dne [datum], kterými byla žalobkyni doměřena daň z přidané hodnoty), rozhodnutí Finančního ředitelství v [obec] (22 rozhodnutí ze dne [datum] a rozhodnutí ze dne 31. 7. 2007, č. j. 4786/06-1300-60-4057, kterými byly změněny platební výměry o doměření spotřební daně, a dále rozhodnutí ze dne 20. 10. 2006, č. j. 4784/06-1300-604057, kterým byly změněny platební výměry o doměření daně z přidané hodnoty). 4. Dále měla újma vzniknout žalobkyni v důsledku nesprávného úředního postupu, který spatřuje jednak v nepřiměřené délce daňového řízení ohledně spotřební daně z lihu a daně z přidané hodnoty vedených vůči ní a jednak ve skutečnosti, že daňové řízení ohledně spotřební daně bylo vyvoláno nezákonným postupem v souvislosti s vydáním tzv. signální informace. 5. Náhradu nemajetkové újmy požaduje žalobkyně z důvodu nesprávného úředního postupu a z důvodu vydání nezákonných rozhodnutí. Za nezákonná rozhodnutí žalobkyně považuje platební výměry, kterými jí byla doměřena spotřební daň a daň z přidané hodnoty a které byly pro nezákonnost zrušeny až rozsudky Krajského soudu v Hradci Králové ve spojení s rozsudky Nejvyššího správního soudu. V souvislosti s vydáním nezákonných platebních výměrů je třeba posoudit jako nezákonný i zajišťovací příkaz na částku 97, 949.124 Kč a exekuční příkaz vydaný na základě zajišťovacího příkazu. Pokud jde o nesprávný úřední postup, ten spočívá v tom, že daňové řízení na kontrolu spotřební daně bylo vyvoláno nesprávným a nezákonným postupem žalované, která vydáním tzv. signální informace s nesprávným názorem ohledně užití lihu podle vyhl. MZ č. 141/1997 Sb. zapříčinila zahájení daňových kontrol u žalobkyně. Nesprávný úřední postup žalobkyně spatřuje rovněž v nepřiměřené délce vedení řízení ohledně spotřební daně i daně z přidané hodnoty, když řízení trvalo téměř 7 let, přičemž se jednalo čistě o právní posouzení věci, nikoliv o skutkově složitou věc, která by vyžadovala rozsáhlé dokazování. V souvislosti s tím došlo k ekonomické likvidaci žalobkyně, újmě na pověsti a nemožnosti plánovaného rozšiřování činnosti. K poškození pověsti žalobkyně došlo u [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) a polské firmy P.P.P.U.H. BioLine Sp. z o.. Uplatněný nárok na nemajetkovou újmu za promlčenou nepovažuje. <b>Vyjádření žalované</b> 6. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná uvedla, že žalobkyně v řízení neprokazuje, že činnost správce daně měla za cíl znemožnit její podnikatelskou činnost. Pokud jde o ztrátu důvěry žalobkyně u obchodních partnerů, žalovaná uvedla, že v průběhu kontrol kontaktovala pouze [právnická osoba] [obec] prostřednictvím Finančního úřadu v [obec], nikoliv odběratele žalobkyně. Podstatné odběratele žalobkyně správce daně kontaktovala až v letech 2008 – 2009, kdy zjišťovala způsob použití lihu u odběratelů žalobkyně v letech 2000 – 2002. Místní šetření u jednotlivých odběratelů proběhlo v období listopadu 2008 – leden 2009. 7. Žalovaná namítla, že žalobkyně neodůvodňuje a neprokazuje, jakým způsobem mělo být poškozeno její dobré jméno, kteří odběratelé žalobkyně ztratili důvěru a na základě jakého jednání. Dále upozornila, že žalobkyně utlumila podnikatelské aktivity z vlastního rozhodnutí, podnikatelskou činnost vykonávala bez zaměstnanců, osobní náklady byly převážně vykazovány ve výši 0 Kč, od roku 2001 pak ve výši 10.000 Kč až 15.000 Kč ročně. Žalobkyně od roku 1996 do roku 2000 včetně generovala pouze ztráty. V roce 2002 ještě před zahájení místního šetření správcem daně žalobkyně prodala veškerý svůj nemovitý majetek. 8. Žalovaná dále uvedla, že ze žaloby není zřejmé, co žalobkyně považuje za nemajetkovou újmu a kdy jí vznikla. Žalovaná uplatnila námitku promlčení nároku. <b>Dosavadní průběh řízení</b> 9. Rozsudkem ze dne 19. 1. 2012 čj. 16. C 64/2010-49 (dále jen:„ Rozsudek I.“) rozhodl soud prvního stupně tak, že žalované uložil povinnost žalobkyni zaplatit částku 244.875 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od [datum] do zaplacení. (výrok I.) Ve zbytku tj. co do částky 211.354.325 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. (výrok II.) Žádnému z účastníků nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení. (výrok III.) 10. Rozsudek I. byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2012 č.j. 11 Co 296/2012-90 (dále jen: rozhodnutí MS I.“) a vrácen soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 11. Soud prvního stupně rozhodl ve věci znovu rozsudkem ze dne 24. 4. 2014 č.j. 16 C 64/2010-132 (dále jen:„ Rozsudek II.“) tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 244.875 Kč s příslušenstvím (výrok I.), ohledně požadavku na zaplacení částky 211, 354.325 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 130.013,49Kč (výrok III.), když plnění bylo uloženo ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku. 12. Rozsudek II. Městský soud v Praze usnesením ze dne 12.11.2014, č.j.: 11Co 362/2014-165, zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, když mu současně uložil, aby vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně toho, v čem konkrétně spočívají újmy, jež jí měly být způsobeny, v čem dle žalobkyně spočívá újma, jež jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívající ve skutečnosti, že daňové řízení ohledně spotřební daně bylo vyvoláno nezákonným postupem přímo žalovanou v důsledku tzv. signální informace, včetně časového okamžiku jejího způsobení a dále ke specifikaci požadované částky ve vztahu k jednotlivým uplatněným nárokům. 13. Soud prvního stupně rozhodl ve věci znovu rozsudkem ze dne 3. 9. 2015 č.j. 16 C 64/2010-204 (dále jen:„ Rozsudek III.“) tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 122.437,50 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a ve zbývající části tj. v částce 211.476.762,50 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. (výrok II.) Žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 71.352,99 Kč. 14. Rozsudek III. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 3. 2016 č.j. 11 Co 435/2015-244 (dále jen:„ Rozsudek MS“) ve výroku I. změnil jen tak, že se zamítá žaloba ohledně částky 32.437,50 Kč s úroky z prodlení z této částky ve výši stanovené § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění nařízení vlády č. 163/2005 Sb., z této částky za období od [datum] do zaplacení, jinak jej v tomto výroku potvrdil, ve znění, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 90.000 Kč spolu s úroky z prodlení z této částky ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla sedm a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace vyhlášené ve Věstníku ČNB a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. (výrok I.) Rozsudek III. v zamítavém výroku II. potvrdil. (výrok II.) Dále rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. (výrok III.) 15. Rozsudek MS a Rozsudek III. zrušil Nejvyšší soud ČR svým rozsudkem ze dne 28. 11. 2017 č.j. 30 Cdo 4084/2016-278 a to v rozsahu, v jakém bylo rozhodnuto o nároku žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy v částce 42.319.840 Kč s příslušenstvím a v navazujících nákladových výrocích. Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v jakém jím bylo rozhodnuto o nároku žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy v částce 42 319 840 Kč s příslušenstvím, to dílem vyhověním tomuto nároku v částce 90.000 Kč s příslušenstvím a ve zbytku jeho zamítnutím a zrušil i navazující výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení. 16. Soud tak shrnuje, že předmětem dalšího řízení je toliko nárok žalobkyně na částku ve výši 42.319.840 Kč požadovanou žalobkyní jako nemajetková újma způsobená nepřiměřenou délkou daňového řízení. Přičemž ohledně nároku na zaplacení částky 169.279.360 Kč jako nemajetkové újmy způsobené vydáním výše uvedených nezákonných rozhodnutí a nesprávným úředním postupem v souvislosti s vydáním tzv. signální informace již bylo pravomocně rozhodnuto. <b>Skutková zjištění</b> 17. Soud vycházel z dosud provedeného dokazování a shodných tvrzení úča