18 C 80/2012 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Právní předchůdce žalobců se žalobou ze dne 8. 6. 2012 domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 3 287 357 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb. Tvrdil, že rozhodnutím ze dne 10. 12. 2001 mu Finanční úřad ve [obec] dodatečně doměřil daň z příjmu za kalendářní rok 1999 ve výši 380 480 Kč. Odvolání proti rozhodnutí bylo zamítnuto. Poté po řešení věci ve správním soudnictví rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. 5. 2006 tak, že rozhodnutí odvolacího orgánu zrušilo. Finanční ředitelství v [obec] však odvolání opět zamítlo. Poté Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. 9. 2010 opět rozhodnutí Finančního ředitelství v [obec] zrušil, na základě čehož Finanční ředitelství v [obec] dodatečný platební výměr zrušilo a řízení zastavilo. Nepřiměřená délka řízení a nezákonná rozhodnutí měly tyto důsledky: -) žalobce nebyl schopen dodatečně doměřenou daň z vlastních prostředků uhradit -) byl nucen žádat příbuzné a známé o finanční výpomoc -) byl omezen v nakládání s majetkem (bylo zřízeno zástavní právo k automobilu) -) nemohl se ucházet o veřejné zakázky -) byl nucen přistoupit k prodeji spoluvlastnického podílu na pozemcích v k.ú. [obec] -) žalobce byl nucen uhradit i daňové penále -) byl prověřován orgány činnými v trestním řízení pro podezření ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby -) bylo mu v důsledku stanovení vyššího základu daně doměřeno i pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti Právní předchůdce žalobců tak požadoval náhradu nemajetkové újmy ve výši 300 000 Kč v souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, dále ve výši 400 000 Kč v souvislosti s nezákonným rozhodnutím a dále náhradu škody ve výši 2 587 357 Kč z nuceného prodeje pozemků s lesními porosty v k.ú. [obec] (skutečná hodnota spoluvlastnického podílu činila ke dni převodu 3 968 305 Kč, prodej se uskutečnil za částku 1 500 000 Kč). 2. Žalovaná s nárokem žalobce nesouhlasila z důvodu, že mu byly povoleny splátky, nemohlo tak dojít k zásahu do osobnostní sféry žalobce z důvodu nedostatku finančních prostředků na úhradu daňového dluhu, když výši splátek navrhl sám žalobce, což lze vztáhnout i na tvrzení o nuceném prodeji majetku. V předmětné době navíc žalobce úplatně pořizoval nemovitosti. Mezi kupní cenou spoluvlastnického podílu a zbývající výší daňového dluhu byl výrazný nepoměr. U majetkové škody chybí příčinná souvislost. Trestní věc byla odložena, neboť se nepodařilo prokázat, jaké přesné množství dřevní hmoty žalobce vytěžil, věc byla složitá, musel se vyjadřovat i znalec. Celková délka řízení nebyla nepřiměřená, rozhodnutí správních orgánů byla vydávána řádně a včas. Je třeba zohlednit, že bylo rozhodováno i v soudním řízení. 3. Soud prvního stupně poprvé ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 22. 10. 2013, č.j. 18 C 80/2012-44, kterým žalobci přiznal nárok na zaplacení částky 568 750 Kč (výrok I.) a ve zbytku žalobu zamítl (výrok II.). 4. Odvolací soud rozsudkem ze dne 22. 4. 2014, č.j. 35 Co 110/2014-79, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil co do částky 50 000 Kč a 131 250 Kč, co do částky 118 609 Kč změnil tak, že žalobu zamítl, a zrušil co do nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 400 000 Kč a majetkové škody ve výši 2 587 357 Kč. A věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 5. Nejvyšší soud unesením ze dne 17. 6. 2015, č.j. 30 Cdo 391/2015-104, dovolání proti rozsudku odvolacího soudu odmítl. 6. Předmětem řízení tak zůstává nárok na zaplacení nemajetkové újmy ve výši 400 000 Kč a majetkové škody ve výši 2 587 357 Kč. 7. Vzhledem k tomu, že žalobce v průběhu řízení zemřel, přičemž nárok, o nějž v žalobě jde, nebyl předmětem dědického řízení, vstoupili na místo původního žalobce žalobci označení v záhlaví rozsudku v souladu s ust. § 1475 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. jako nerozluční společníci. Soud tedy rozhodoval o jejich právu na plnění společné a nerozdílné. 8. K poučení daném žalobcům na jednání konaném dne 26. 11. 2019, podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. žalobci doplnili, že nemajetková újma sestává z: a) újmy v osobním životě ve výši 180 000 Kč, neboť doměrek daně a následné penále pro právního předchůdce žalobců znamenal zátěžovou, stresovou situaci, měl strach, jak bude schopen zajistit obživu rodiny, řešení situace pro něj znamenalo ztrátu času, to, že musel žádat o půjčku, vnímal jako nedůstojné, být dlužníkem je znevýhodňující stigma, navíc byl prověřován i orgány činnými v trestním řízení, což pro něj znamenalo další nejistotu, stres a pocit nespravedlnosti b) újmy v rodinném životě ve výši 75 000 Kč, neboť řešení situace vzniklé doměrkem daně a následné penále narušily rodinné štěstí právního předchůdce žalobců, nedokázal se plně radovat z dětí a manželství, neměl k tomu ani časový prostor, což vedlo k odloučení a faktickému rozpadu manželství, neměl čas na děti, neschopnost vrátit peníze včas poznamenalo o jeho vztahy s matkou a sestrou c) újmy v podnikatelské sféře ve výši 75 000 Kč, neboť v důsledku doměrku a následného penále bylo na právního předchůdce žalobců pohlíženo jako na dlužníka, nemohl se účastnit veřejných zakázek, čímž se mu znesnadnily a zúžily možnosti obživy a společnost [právnická osoba] musela fakticky ukončit svou činnost d) újmy spočívající ve ztrátě možnosti nakládat se svým majetkem podle své vůle ve výši 70 000 Kč, neboť k osobnímu automobilu právního předchůdce žalobců bylo zřízeno zástavní právo, aby mohl splatit dluhy státu tak i překlenovací půjčky vůči rodině, byl nucen prodat lesní pozemky v k.ú. [obec], navíc se ztrátou, na tomto lesním majetku si velmi zakládal, dále byl nucen prodat i pozemky v k.ú. [obec], který společnost [právnická osoba] původně získala od jeho tety 9. Pokud jde o tvrzení týkající se majetkové škody, žalobci doplnili, že právní předchůdce žalobců neměl finanční prostředky na zaplacení doměrku ve výši 380 480 Kč. Ačkoli mu byl povolen splátkový kalendář, neměl ani na zaplacení splátek. Výdělkové možnosti byly omezeny nemožností účasti ve veřejných zakázkách. Z důvodu, že byl veden jako daňový dlužník, nebylo možné získat půjčku od banky. Peníze na splátky tedy čerpal především prostřednictvím půjček od své matky a sestry, protože se však věc nedařilo vyřešit v přiměřené době a rodina požadovala vrácení půjček, byl nucen prodat v roce 2005 lesní pozemky v k.ú. [obec]. Ze získaných peněz vrátil překlenovací půjčky sestře a matce, zaplatil zbývající dlužnou částku a zbytek si nechal jako rezervu především na úhradu již avizovaného penále. Pokud jde o prodej pozemků, dostal nabídku na jejich odkup za částku 5 000 000 Kč (resp. 2 500 000 Kč odpovídající jeho podílu), avšak zájemce požadoval sjednání splatnosti až za jeden rok, protože potřeboval peníze ihned, musel souhlasit s druhou nabídkou od zájemce [právnická osoba] na prodej pozemků za částku 3 000 000 Kč (resp. 1 500 000 Kč odpovídající jeho podílu) splatnou ihned. Majetkovou škodu lze vypočíst různými způsoby, sestává ze zaplacené daně z převodu nemovitostí, lze ji také vypočíst jako rozdíl mezi hodnotou podílu a realizovanou kupní cenou, který činí 2 468 305 Kč, také je možné porovnání s druhou nabídkou, která činila o 1 000 000 Kč více, dále při prostém porovnání kupní ceny, za kterou byly pozemky koupeny, a ceny, za kterou byly pozemky prodány, tento rozdíl činí 678 630 Kč. 10. Na jednání konaném dne 18. 10. 2021 žalobci požádali, aby soud ve věci zohlednil, že samotné odškodňovací řízení trvá nepřiměřeně dlouho. 11. Z provedených důkazů soud zjistil následující. 12. Z uplatnění nároku ze dne 8. 12. 2011 včetně dodejky soud zjistil, že [celé jméno žalobce] dne 9. 12. 2011 vyzval žalovanou k zaplacení škody způsobené nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem, a to ve výši 2 587 357 Kč jakožto škody vzniklé v souvislosti s prodejem lesních pozemků, dále ve výši 300 000 Kč jakožto nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřeně dlouhým řízením a ve výši 400 000 Kč jakožto nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nezákonných rozhodnutí. 13. Z dodatečného platebního výměru [číslo] soud zjistil, že Finanční úřad ve [obec] dne 10. 12. 2001 vyměřil [celé jméno žalobce] daň ve výši 380 480 Kč na základ daně, daň a ztrátu z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1999 s tím, že částku je nutné uhradit do 30 dnů od doručení. 14. Z rozhodnutí č.j. F [číslo] soud zjistil, že Finanční ředitelství v [obec] rozhodnutím ze dne 15. 11. 2002 zamítlo odvolání [celé jméno žalobce] proti dodatečnému platebnímu výměru ze dne 10. 12. 2001. 15. Z rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. 30 Ca 9/2003-73 soud zjistil, že Krajský soud v Brně dne 18. 3. 2005 zrušil rozhodnutí Finančního ředitelství v [obec] ze dne 15. 11. 2002. 16. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 2 Afs 100/2005-106 soud zjistil, že Nejvyšší správní soud dne 19. 1. 2006 zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 3. 2005 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 17. Z rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. 30 Ca 30/200