22 C 49/2019-54 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se žalobou ze dne 28. 2 2019 domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu částku ve výši 410 029,73 Kč, z toho 284 000 Kč (před rozhodnutím soudu ve věci žalovaným uhrazeno 142 000 Kč) za nezákonné držení ve vazbě na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 č.j. [spisová značka], z toho 98 246,96 Kč jako náhradu nákladů za právní zastoupení v rámci trestního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn.: [spisová značka], a z toho 27 782,77 Kč jako ušlý výdělek po dobu trvání vazby. 2. Výši odškodnění za nezákonné držení ve vazbě odůvodnil žalobce tím, že tedy požaduje 2 000 Kč za každý den trvání vazby, kdy se domáhá takto navýšené částky, neboť je cizím státním příslušníkem, který byl během výkonu vazby zcela odtržen od své rodiny a zároveň u něj existovala jazyková bariéra. Ve vztahu na částku za poskytování právních služeb v rámci trestního řízení, pak žalobce resp. jeho právní zástupce uvedl, že rodina žalobce trvala na zastupování na plnou moc, pročež bylo v rámci trestního řízení zrušeno ustanovení právního zástupce a nadále pak žalobce zastupoval na plnou moc. Rodina žalobce také zaplatila za jeho právní zastoupení. Ve vztahu na ušlý zisk žalobce odkázal na přiloženou listinu – potvrzení zaměstnavatele v Rumunsku. Svůj nárok žalobce uplatnil u žalovaného přípisem ze dne 7.5.2018. 3. Žalovaný s nárokem žalobce nesouhlasil, a to z důvodu, že po důkladném prošetření věci odškodnil žalobce částkou 142 000 Kč omezení osobní svobody žalobce vazbou, kdy mu přiznal za každý den trvání vazby částku 1 000 Kč. Ve vztahu na zbylou část nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonnou vazbu, pak žalovaný vznesl námitku promlčení, neboť rozhodnutí, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby, nabylo právní moci dne 24.11.2017 a tento den začala běžet 6 měsíční promlčecí lhůta. Následně došlo dne 8.5.2018 ke stavení této lhůty, neboť žalobce uplatnil svůj nárok u žalovaného. Běh promlčecí lhůty pokračoval 9.11.2018, kdy tato uplynula dne 24.11.2018. Žaloba byla k soudu podána dne 28.2.2019. Ve vztahu na částku 98 246,96 Kč, požadovanou za právní zastoupení žalovaný uvedl, že ji zcela neuznává, neboť nebyly vystaveny faktury a žalobce neprokázal uhrazení této částky. Žalovaný pak specifikoval úkony právní služby vyplývající z trestního spisu, které je ochoten akceptovat, a to dne 18. 5. 2017 – prostudování spisu při skončení vyšetřování (9:40 – 10:10) – 1 úkon (+ 1 režijní paušál), dne 22. 6. 2017 – hlavní líčení (9:00 – 15:28) – 4 úkony (+ 4 režijní paušály), dne 24. 3. 2017 – odůvodnění stížnosti proti usnesení o ponechání ve vazbě – ½ úkon (+ 1 režijní paušál), dne 7. 8. 2017 – hlavní líčení (9:00 – 14:00) – 3 úkony (+ 3 režijní paušály), dne 1. 9. 2017 – vyjádření ke stížnosti státní zástupkyně proti usnesení o propuštění z vazby – ½ úkon (+ 1 režijní paušál), dne 25. 10. 2017 – veřejné zasedání (9:00 – 9:10) – odročeno bez projednání věci, promeškaný čas dle ustanovení § 14 odst. 2 advokátního tarifu, a dne 24. 11. 2017 – veřejné zasedání (9:30 – 10:25) – 1 úkon (+ 1 režijní paušál). V neposlední řadě se žalovaný vyjádřil k částce požadované za ušlý výdělek žalobce, kdy uvedl, že tento žalobce dostatečně neprokázal, kdy předložil prosté prohlášení zahraničního zaměstnavatele. 4. Při jednání konaném dne 22.5.2020 pak žalobce vzal svou žalobu co do částky 142 000 Kč zpět (představující část nároku na nemajetkovou újmu za vykonanou vazbu), neboť žalovaný v tomto rozsahu po podání žaloby dobrovolně plnil. Soud tedy v této části řízení částečně zastavil. 5. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce uplatnil u žalovaného dne 8.5.2018 svůj nárok. Žalobce byl zadržen dne 18.3.2017, o jeho vzetí do vazby bylo rozhodnuto dne 21.3.2017. Žalobce byl z vazby propuštěn dne 7.8.2017 a rozhodnutí, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby nabylo právní moci dne 24.11.2017. Vazba žalobce trvala 142 dní. 6. Soud v tomto řízení provedl dokazování, přičemž jednotlivé důkazy hodnotil v souladu s ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.”), jak každý samostatně, tak i v jejich vzájemných souvislostech a dospěl na tomto základě k následujícím skutkovým zjištěním. 7. S ohledem na to, že předběžné projednání nároku je podmínkou meritorního projednání věci, soud konstatuje, že z dopisu ze dne 8.5.2018 bylo zjištěno, že žalobce u žalovaného uplatnil nárok na náhradu nemajetkové a majetkové újmy ve výši tak, jak je požadována touto žalobou způsobené výkonem nezákonné vazby. 8. Soud k důkazu provedl předmětný trestní spis vedený Obvodním soudem pro Prahu 1 sp. zn. [spisová značka], a to zejména č.l. 188 – protokol o hlavním líčení konaném dne 22.6.2017, č.l. 208 – odůvodnění stížnosti ze dne 24.3.2017, č.l. 227 protokol o hlavním líčení konaném dne 7.8.2017, č.l. 292 – vyjádření se ke stížnosti ze dne 1.9.2017, č.l. 296 vyúčtování úkonů po dobu ustanovení, č.l. 329 protokol o veřejném zasedání konaném dne 25.10.2017, č.l. 332 protokol o veřejném zasedání konaném dne 24.11.2017. 9. V nedatovaném přípisu [právnická osoba] [anonymizována tři slova], Rumunsko, bylo uvedeno, že žalobce je ode dne 24.8.2017 zaměstnancem této společnosti na pozici recepčního, a to na dobu neurčitou. Dále z tohoto přípisu vyplývá, že předchozí smlouva byla ukončena dne 20.4.2017 a čistý mzdový zisk žalobce činil 261 EUR za měsíc únor a 284 EUR za měsíc leden. Soudu byla předložena kopie této listiny, s tím, že žalovaný sporoval její pravost. 10. Z výpisu účtu právního zástupce žalobce bylo zjištěno, že dne 25.4.2017 byla na jeho účet poskytnuta částka 98 246,96 Kč z banky v Rumunsku, plátcem byl [celé jméno žalobce] [anonymizováno] (bratr žalobce). 11. Soud provedl dokazování i dalšími listinnými důkazy a vzhledem k tomu, že nemohly ve světle výše uvedených důkazů, přinést pro posouzení věci žádné relevantní skutečnosti, soud je v odůvodnění rozsudku blíže nezmiňuje. 12. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, kdy bylo v rámci řízení před soudem zejména prokázáno, že žalobce strávil celkem 142 dnů ve vazbě. Soud má rovněž za prokázané jednotlivé úkony právní služby učiněné v rámci trestního řízení, a tak jak byly samotným žalovaným specifikovány, jakož i platbu za tyto úkony učiněnou ze strany rodinného příslušníka žalobce. Soud naopak nemá za prokázané to, že by žalobce byl v zaměstnaneckém či jiném poměru, kdy žalovaný zpochybnil pravost listiny předloženou žalobcem. Soud konstatuje, že tato listina byla předložena pouze v kopii, kdy sám právní zástupce žalobce uvedl, že její českou část sepsal dle instrukcí poskytnutých mu po telefonu. Soud tedy dospěl k závěru, že tvrzenou skutečnost o zaměstnání žalobce nemá na základě pouze této listiny za prokázanou, pročež žalobci poskytl poučení v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., nechť označí důkazy k prokázání svých tvrzení o zaměstnání žalobce. Žalobce pak k důkazu označil výslech svědka, statutárního orgánu zaměstnavatele žalobcem. Tuto osobu však již nijak blíže nespecifikoval, pročež soud tento nekonkrétní důkazní návrh zamítl. Soud rovněž žalobce vyzval nechť doloží pracovní smlouvu, na kterou bylo odkazováno, ani tato listina nebyla soudu předložena. Soud tedy uzavírá že žalobci se v rámci probíhajícího řízení nepodařila prokázat tvrzená skutečnost o tom, že byl v době výkonu vazby řádně zaměstnán. 13. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem: 14. Podle ust. § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zák. o odpov. za škodu“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. 15. Podle ust. § 7 odst. 1 zák. o odpov. za škodu právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. 16. Podle ust. § 9 odst. 1 zák. o odpov. za škodu právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě má také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu. 17. Podle ust. § 12 zák. o odpov. za škodu právo na náhradu škody nemá ten, a) kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám, nebo b) kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován. Právo na náhradu škody dále nevznikne, pokud a) v řízení nebylo možno pokračovat z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu, b) bylo trestní stíhání podmíněně zastaveno a nastaly účinky zastavení trestního st