24 C 142/2021-10 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky uvedené ve výroku I. z titulu neuhrazeného příspěvku nepojištěných. V žalobě tvrdila, že žalovaná byla vlastníkem/provozovatelem osobního automobilu [registrační značka], VIN: [anonymizováno], druh vozidla: osobní automobil nad 2500 cm3, číslo technického průkazu: [anonymizováno] (dále jen„ Vozidlo“), které je evidováno v Centrálním registru vozidel jako provozované, ale v období od 22.09.2019 do 15.10.2019, tedy po dobu 139 dní, k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti (tzv. povinné ručení). Žalobkyně se tak domáhala zaplacení příspěvku za dobu, po kterou bylo vozidlo žalované provozováno v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Vozidlo bylo provozováno v rozporu s citovaným zákonem 24 dní. Denní sazba příspěvku za předmětné vozidlo činí dle ust. § 2 odst. 1 písm. h/ vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů, 93 Kč. Základ příspěvku tak činí 9035 Kč (denní sazba x počet dní). Žalobkyně se dále domáhala na žalované zaplacení poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč dle ust. § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. a § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě příspěvku nepojištěných. Protože žalovaná svoji povinnost v zákonné lhůtě 30 dní dobrovolně nesplnila, příspěvek včetně poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek se staly splatnými dne 12.4.2020. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud za souhlasu obou účastníků ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a rozhodl, aniž by nařídil jednání. 4. Na základě předložených listinných důkazů (výpisu z databáze žalobkyně, výpisu z evidence registru silničních vozidel, výzvy k úhradě příspěvku, sdělení České pošty k zásilce, upomínky včetně doručenky) učinil ve věci závěr, že tvrzení uvedená v žalobě byla těmito důkazy prokázána. Žalovaná tento skutkový stav ničím nesporovala. 5. Soud na daný případ aplikoval ustanovení § 1 odst. 2, § 4 a § 15 odst. 1, 2 a 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) a § 2 odst. 1 písm. h/ a § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), kdy žalovaný, jakožto vlastník a provozovatel osobního vozidla s objemem válců motoru nad 1850 cm3 do 2500 cm3, porušil svou zákonnou povinnost tím, že toto vozidlo provozoval v období od 23.2.2019 do 11.7. sjednaného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem (tj. bez povinného ručení), ač bylo vozidlo v centrálním registru vozidel evidováno jako provozované. Žalobkyně, která v souladu s citovaným zákonem vyzvala žalovaného do jednoho roku od vzniku příspěvkové povinnosti k úhradě příspěvku a stanovila mu k tomu lhůtu 30 dnů od doručení výzvy, má proto právo požadovat na žalované za toto období zaplacení zákonného příspěvku nepojištěných a dále zaplacení nákladů na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek. Vzhledem k tomu, že žalovaná zůstala v řízení nečinná a netvrdila pozbytí vlastnictví vozidla či úhradu pojištění, soud žalobě jako důvodné vyhověl a přiznal žalobkyni základ příspěvku ve výši 9035 Kč za provozování vozidla bez sjednaného povinného ručení po dobu 36 dní, kdy denní sazba příspěvku činila v uvedeném období dle shora citované vyhlášky Ministerstva financí 65 Kč, a dále náklady na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalovaná je s plněním peněžité pohledávky v prodlení, přiznal soud žalobkyni podle ustanovení § 513 a § 1970 OZ rovněž požadovaný zákonný úrok z prodlení, jehož výše je odůvodněna ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když soud přiznal žalobci, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náhrada nákladů řízení účelně vynaložených žalobcem sestává ze zaplaceného soudního poplatku z podané žaloby ve výši 400 Kč a nákladů právního zastoupení žalobce, které tvoří odměna právního zástupce žalobce za 3 úkony právní služby po 200 Kč, 3 x režijní paušál á 100 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., včetně náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21% Místo plnění je odůvodněno ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. a lhůta k plnění § 160 odst. 1 o.s.ř.