24 C 257/2020-11 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení jízdného a přirážek podle uzavřené smlouvy o přepravě osob vzhledem k tomu, že se žalovaný při revizi jízdenek neprokázal platnou jízdenkou dne 24. 7. 2020 a 28.7.2020 na lince metra B hromadné dopravy provozované Dopravním podnikem [anonymizováno] [obec], přepravci, Dopravnímu podniku [anonymizováno] [právnická osoba] tak vznikl nárok na zaplacení jízdného ve výši 2x 24 Kč a dvakrát přirážky k jízdnému 1 500 Kč, které žalovaný, ač revizorem vyzván, na místě a ani dodatečně neuhradil (viz zápisy o provedené přepravní kontrole). Právní vztahy mezi cestujícím a dopravcem [anonymizováno 5 slov]) vycházejí zejména z ustanovení zákona o silniční dopravě č. 111/1994 Sb., § 18a ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 266/1994 Sb., o drahách - § 37 ve znění pozdějších předpisů, která stanovují základní povinnosti cestujícího a dopravce při přepravě. Na předžalobní výzvu žalovaný nereagoval. Ode dne prodlení požaduje přiznat žalobkyně i zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaný se o podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud k projednání věci samé nenařídil jednání, rozhodl na základě předložených listinných důkazů a dnešního dne veřejně vyhlásil rozsudek v souladu s ust. § 115a o.s.ř. Ze shora uvedených zápisů o provedené přepravní kontrole soud zjistil a vzal za prokázané shora tvrzené skutečnosti žalobkyní. Ostatně žalovaný údaje v žalobě rozvedené ani nerozporoval, nebylo tvrzeno, tím méně prokazováno, že by dlužná částka byla před vyhlášením rozsudku k rukám žalobce uhrazena. Podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž zákon odvolání nepřipouští, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Na základě skutkového stavu, jak je popsán již shora, kvalifikuje soud jednání žalovaného, který použil veřejného dopravního prostředku, jehož provozovatelem byl Dopravní podnik [anonymizováno] [právnická osoba] který se na výzvu kontrolního orgánu neprokázal platnou jízdenkou, po právní stránce postupem podle ust. § 37 odst. 5 písm. b) a odst. 6 zákona o drahách a ust § 49 odst. 3 vyhl. č. 175/2000 Sb. (přepravní řád pro veřejnou drážní a silniční přepravu) s použitím smluvních přepravních podmínek pražské integrované dopravy § 9 odst. 4 ve znění účinném ke dni porušení tarifní kázně. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaný dostal do prodlení s placením dlužné částky, uložil soud žalovanému zaplatit rovněž úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 4. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., jak ve výroku II. uvedeno, když soud přiznal žalujícímu účastníkovi, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náhrada nákladů řízení účelně vynaložených žalobcem sestává ze zaplaceného soudního poplatku z podané žaloby ve výši 400 Kč a nákladů právního zastoupení žalobce, které tvoří odměna právního zástupce žalobce za 3 úkony právní služby po 200 Kč, 3 x režijní paušál á 100 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., včetně náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %. Dále soud postupoval podle příkazu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.