25 C 18/2020-67 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se žalobou domáhá na žalované zaplacení částky ve výši 70 250,97 Kč. Dle tvrzení žalobce není žalovaná od 31. 3. 2017 jeho pojištěnkou, přičemž v období od 31. 3. 2017 do 26. 2. 2019 neoprávněně čerpala na území České republiky zdravotní služby v celkové výši 70 250,97 Kč, když zneužila průkaz zdravotního pojištění, kterým disponovala z předchozího průběhu pojištění. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky, kterou za jí poskytnuté zdravotní služby uhradil poskytovatelům zdravotních služeb, avšak žalovaná neuhradila ničeho. 2. S ohledem na to, že jde o věc s cizím prvkem, neboť žalovaná je občan Vietnamské socialistické republiky s ukončeným pobytem na území České republiky ke dni 19. 1. 2019, soud tedy posuzoval nejprve, zda má k projednání věci mezinárodní příslušnost. Mezinárodní příslušnost zdejší soud dovodil na základě § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém ve spojení Smlouvou mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních ze dne 27. 4. 1984, vyhlášená pod č. 98/1984 Sb., podle jejíhož článku 33 (odpovědnost za škodu)„ se závazky z protiprávních jednání nebo opomenutí, z kterých vzniká povinnost k náhradě škody, se řídí právním řádem smluvní strany, kde k takovému jednání nebo opomenutí došlo, přičemž k řízení o těchto věcech je příslušný justiční orgán této smluvní strany“. 3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila prostřednictvím jí ustanoveného opatrovníka, který uvedl, že žalobce, který dokládá svůj nárok přehledem úhrady zdravotní péče ze dne 26. 2. 2019 za období od 3/2017 do 12/2018, což však dle žalované neznamená, že byly tyto úkony skutečně provedeny. 4. Žalobce na toto uvedl, že přehled úhrad zdravotní péče je na něm nezávislý a není v jeho možnostech jej jakkoliv modifikovat v neprospěch pojištěnce. Tento dokument shrnuje údaje o zdravotní péči, která byla na rodné číslo žalované poskytnuta a vykázána zdravotnickými zařízeními, a která byla následně žalobcem uhrazena. Vzhledem k tomu, že nejeden poskytovatel zdravotní péči poskytl a vykázal na žalovanou, musel mít najisto postaveno, komu byla zdravotní péče poskytnuta, resp. že skutečně byla poskytnuta žalované, přičemž mezi jednotlivými službami existuje věcná a časová souvislost. Žalobce provedl dotaz na MUDr. [příjmení], jednu z poskytovatelek péče žalované, a ta potvrdila, že je jí identita žalované známa. 5. Soud na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl k těmto právním závěrům: Žalované byly v období od 31. 3. 2017 do 26. 2. 2019 poskytnuty zdravotní služby, při jejichž poskytnutí se prokázala kartičkou pojištěnce žalobce, přestože již od 31. 3. 2017 nebyla pojištěnkou žalobce. Průkazem se přitom prokázala navzdory tomu, že ve smyslu ust. § 12 písm. j) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění byla žalovaná povinna vrátit do 8 dnů příslušné zdravotní pojišťovně průkaz pojištěnce. Toto však neučinila, průkazem pojištěnce se i nadále prokazovala, a z tohoto důvodu byly poskytnuté zdravotní služby vyúčtovány a zaplaceny žalobcem. Žalovaná však od 31. 3. 2017 již pojištěnkou žalobce nebyla a žalobce má tak nárok na uhrazení žalované částky, která byla žalobcem poskytovatelům služeb uhrazena. Žalovaná ničeho neuhradila ani po zaslání předžalobní upomínky (průběh pojištění žalované, registrační údaje, výzva k úhradě nákladů za neoprávněné čerpání zdravotní služby včetně doručenek, předžalobní výzva včetně doručenky, přehled úhrad zdravotní péče na jméno žalované a emailová korespondence mezi zástupkyní žalobce a MUDr. [jméno] [příjmení]). 6. S ohledem na výše uvedené má soud skutkový stav vylíčený žalobcem za prokázaný. Naopak žalovaná žádným způsobem tvrzení žalobce nepopřela vyjma skutečnosti, že žalovaná již neměla hlášený pobyt na území České republiky, tato skutečnost však nikterak nepopírá fakt, že i přesto se na území republiky vyskytovala a zdravotní služby jí byly poskytnuty, o tom svědčí nejen přehled úhrad, ale také potvrzení lékařky, která žalované služby poskytovala. Žalovaná ani ničím neprokázala, že by dlužnou částku uhradila. Nárok žalobce je tak s ohledem na vše výše uvedené odůvodněn, a to včetně úroku z prodlení, který žalobce požaduje v zákonné výši ve smyslu ust. § 1970 zákč. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Soud proto žalobě vyhověl. 7. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyni náleží tyto účelně vynaložené náklady řízení – soudní poplatek 2 811 Kč, paušální náhrada nákladů řízení v celkové výši 900 Kč dle vyhl.č. 254/2015 Sb., za výzvu k plnění, podání návrhu a účast při ústním jednání dne 8. 12. 2021 dle § 1 odst. 3) ve výši dle § 2 odst. 3 této vyhlášky. 8. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř.