28 C 81/2019-43 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou podanou [datum] se žalobce domáhal zaplacení shora uvedené částky s tím, že je podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku, bylo proti němu vedeno insolvenční řízení u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], usnesením ze dne [datum] byl zjištěn úpadek žalobce a usnesením ze dne [datum] mu byla povolena reorganizace. Původně jednal s Finančním úřadem [anonymizováno] [územní celek], [anonymizována čtyři slova], jako správcem daně, ale za žalovanou označil Českou republiku jednající Ministerstvem financí ČR, jako organizační složkou státu, do jejíž působnosti spadají daňové otázky. Tvrdil, že podal dne [datum] přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období duben 2016, ve kterém uplatnil nárok na vrácení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty ve výši [částka]. Dodatečným výměrem mu správce daně doměřil daň za stejné období ve výši 1, [částka]. Proti tomuto se žalobce odvolal, následně Finanční úřad pro [územní celek], územní pracoviště v [anonymizováno], dodatečný platební výměr zrušil. Má tedy nárok na vrácení daně z přidané hodnoty za zdaňovací období duben 2016 v žalované výši. Tvrdil, že správce daně nebyl oprávněn použít přeplatek na dani na úhradu daňových nedoplatků žalobce, ani jej nevyrozuměl o tom, že by byl přeplatek převeden na úhradu nedoplatku na jakékoli dani, ale na druhou stranu tuto částku žalobci nevyplatil, i když k tomu byl vyzván. Požadoval částku vrátit do majetkové podstaty včetně úroku z prodlení jdoucího od [datum], a to podle lhůty stanovené k zaplacení výzvou ze dne [datum]. 2. Žalovaná návrh žalobce neuznala ani zčásti, namítala, že návrh je neurčitý až zmatečný, nevyplývají z něj základní skutečnosti ohledně povinnosti žalované uhradit žalobci požadovanou částku. Pokud by se mělo jednat o nárok dle zák. č. 82/1998 Sb., kdy jedině by byla pasivně legitimována, pak namítala, že nárok nebyl předběžně projednán. Žalobce by měl být vyzván k upřesnění žaloby tak, aby bylo možné určit jeho povahu a podle toho stanovit, jakou právní úpravou se bude posouzení nároku řídit. 3. Žalobce k výzvě soudu doplnil, že v tomto případě se nejedná o to, že by mu žalovaná způsobila újmu dle zák. č. 82/1998 Sb., domáhá se vrácení přeplatku na dani z přidané hodnoty za rozhodné období 4. Žalovaná dále namítala i nedostatek aktivní legitimace žalobce, když by se jednalo o nárok na plnění do majetkové podstaty úpadce a když zároveň s povolením reorganizace byla určena i správkyně dlužníka – [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] Žádný vratitelný přeplatek v žalované výši nevznikl, nemohl tedy být vrácen. 5. Soud provedl důkaz přiznáním daně z přidané hodnoty za období duben 2016, dodatečným platebním výměrem, odvoláním proti dodatečnému platebnímu výměru, rozhodnutím o odvolání, předžalobní korespondencí – výzvou k plnění vč. doručenky a dopisem správce daně právnímu zástupci žalobce ze dne [datum] a dospěl k závěru, že žalobu je nutno zamítnout. 6. V zásadě všechna skutková tvrzení byla mezi účastníky nesporná, zejména skutečnost, že za měsíc duben 2016 uplatnil žalobce nárok na vrácení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty v žalované výši. Tento mu nebyl vrácen. Pokud by toto byla jediná skutečnost, jednalo by se o bezdůvodné obohacení dle § 2991 a násl. o.z. Vzhledem k tomu, že se jedná o daň z přidané hodnoty, řídilo by se vracení § 105 zák. č. 235/2004 Sb. ve znění platném do [datum]. Podle tohoto ustanovení odst. 1 vznikne-li v důsledku vyměření nadměrného odpočtu vratitelný přeplatek vyšší než [částka], vrátí se plátci bez žádosti do 30 dnů od vyměření nadměrného odpočtu. To neplatí, pokud vznikne vratitelný přeplatek změnou stanovené daně na základě dodatečného vyměření. Podle odst. 2 přeplatek skupiny vzniklý v důsledku vyměření nebo dodatečného vyměření se stává vratitelným, pokud skupina a kterýkoli člen skupiny nemá daňový nedoplatek. Přeplatek skupiny se použije na úhradu případného daňového nedoplatku skupiny nebo kteréhokoli člena skupiny. Podle odst. 3 pokud vznikne v důsledku neoprávněného uplatnění odpočtu daně daňový nedoplatek, podléhá tento úroku z prodlení podle daňového řádu od počátku běhu lhůty podle odstavce 1. Úrok z prodlení se neuplatní do doby vrácení nadměrného odpočtu. 7. Z přípisu Finančního úřadu pro [územní celek], územní pracoviště v [anonymizováno], s datem [datum] pak soud zjistil, že žalobce o měsíc dříve, tedy [datum], podal daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za měsíc březen 2016 na daňovou povinnost [částka], tato daňová povinnost nebyla uhrazena. Následující daňové přiznání, kde uplatnil nadměrný odpočet v žalované částce, nemůže nic změnit na tom, že žalobce měl nedoplatek na dani, nevznikl tedy vratitelný přeplatek dle § 105 zák.č. 235/2004 Sb., jak citováno shora. Správce daně svou pohledávku uplatnil v insolvenčním řízení, jeho přihláška byla uznána jako oprávněná. Tento postup je i v souladu s § 152 zák. č. 280/2009 Sb., daňového řádu. 8. Tato skutečnost byla žalobci známa, přípis časově předchází podání žaloby dne [datum]. Pokud tedy žalobce tvrdí, že mu není nic známo o nedoplatcích na jakékoliv dani, opak je pravdou. Proto nezbylo než žalobu zamítnout. Vzhledem k tomu soud neshledává důvod zabývat se ostatními námitkami žalované, zejm. ohledně nedostatku pasivní i aktivní legitimace účastníků v tomto sporu. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, náleží jí právo na náhradu nákladů řízení ve výši [částka] za 4 úkony po paušální náhradě [částka].