30 C 40/2021 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení jízdného a přirážek podle uzavřené smlouvy o přepravě osob vzhledem k tomu, že se žalovaná při revizi jízdenek neprokázala platnou jízdenkou, když dne 1. 9. 2020 cestovala autobusem – linkou [anonymizováno] provozovanou žalobkyní. Přepravci - žalobkyni, tak vznikl nárok na zaplacení jízdného ve výši 24 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč, které žalovaná, ač byla k tomu revizorem vyzvána, na místě a ani dodatečně neuhradila (viz zápis [číslo] o provedené přepravní kontrole). Právní vztahy mezi cestujícím a dopravcem v [anonymizována čtyři slova]) vycházejí zejména z ustanovení zákona o silniční dopravě č. 111/1994 Sb., § 18a ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 266/1994 Sb., o drahách - § 37 ve znění pozdějších předpisů, která stanovují základní povinnosti cestujícího a dopravce při přepravě. Na předžalobní výzvy žalovaná nereagovala. Ode dne prodlení požaduje žalobkyně přiznat i zákonný úrok z prodlení. Do prodlení s úhradou pohledávky se žalovaná dostala ode dne následujícího po přepravní kontrole (tedy 2. 9. 2020), kdy splatnost pohledávky nastala v den provedení přepravní kontroly. 2. Usnesením ze dne 1. 3. 2021 č. j. 30 C 40/2021-25 zdejší soud žalovanou vyzval, aby se vyjádřila k žalobě a zároveň aby sdělila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Současně soud účastníka poučil o tom, že v případě, kdy výzva zůstane bez vyjádření, bude mít soud za to, že účastník nemá proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. Toto usnesení společně s žalobou bylo žalované doručeno dne 6. 4. 2021. Žalovaná se k návrhu na zahájení řízení ani k dalším bodům výzvy ve stanovené lhůtě nevyjádřila a soudu své procesní stanovisko nesdělila. 3. Ze shora uvedených zápisů o provedené přepravní kontrole soud zjistil a vzal za prokázané skutečnosti shora tvrzené žalobkyní. Ostatně žalovaná údaje v žalobě rozvedené ani nerozporoval, nebylo tvrzeno, tím méně prokazováno, že by dlužná částka byla před vyhlášením rozsudku k rukám žalobkyně uhrazena. 4. Podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž zákon odvolání nepřipouští, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 5. Na základě skutkového stavu, jak je popsán již shora, kvalifikuje soud jednání žalované, která použila veřejného dopravního prostředku, jehož provozovatelem je žalobkyně a která se na výzvu kontrolního orgánu neprokázala platnou jízdenkou, po právní stránce postupem podle ust. § 37 odst. 5 písm. b) a odst. 6 zákona o drahách a ust. § 49 odst. 3 vyhl. č. 175/2000 Sb. (přepravní řád pro veřejnou drážní a silniční přepravu) s použitím smluvních přepravních podmínek pražské integrované dopravy § 9 odst. 4 ve znění účinném ke dni porušení tarifní kázně. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaná dostala do prodlení s placením dlužné částky, uložil soud žalované zaplatit rovněž úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení bylo ve výroku II. rozhodnuto dle § 142 odst. 1 a odst. 3 o.s.ř., když soud přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Náhrada nákladů řízení účelně vynaložených žalobkyní sestává ze zaplaceného soudního poplatku z podané žaloby ve výši 400 Kč a nákladů právního zastoupení žalobkyně, které tvoří odměna právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po 200 Kč, 3 x režijní paušál á 100 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., včetně náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %. 7. Ohledně pariční lhůty a místa plnění pak soud postupoval dle § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.