39 C 120/2017-54 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhal určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením. V žalobě uvedl, že byl zaměstnán u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] na dobu určitou do [datum] na pozici [anonymizováno]. Žalobce uvedl, že ve dnech [datum] až [datum] pokračoval v práci s vědomím jednatele žalované a tím došlo k přeměně pracovního poměru na dobu neurčitou. Žalobci byla následně dne [datum] ze strany žalované doručena výzva k nástupu do práce ze dne [datum], ve které žalovaná vyzvala žalobce, aby se dne [datum] v [údaj o čase] hodin dostavil do práce, kde mělo být žalobci umožněno pokračovat v přidělované práci po dobu občanského soudního řízení zahájeného na základě předchozí žaloby o určení, že pracovní poměr žalobce u žalované trvá. Vzhledem k tomu, že žalobce výzvu převzal od provozovatele poštovních služeb dne [datum], nemohl se dne [datum] v [údaj o čase] hodin dostavit na pracoviště, jak po něm žalovaná požadovala. Žalobce proto oprávněně očekával, že mu žalovaná pošle další výzvu k nástupu do práce. K tomu však nedošlo. Žalovaná ve výzvě zároveň zcela opomněla svoji povinnost vyplývající ze skutečnosti, že žalobce u žalované pracuje v nerovnoměrném rozvržení pracovní doby. Žalovaná je totiž z tohoto důvodu podle § 84 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZP“) povinna vypracovat rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit s ním žalobce nejpozději dva týdny před začátkem období, na něž je pracovní doba nerovnoměrně rozvržena. Žalobci bylo následně dne [datum] doručeno okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] dané z důvodu, že žalobce dne [datum] v [údaj o čase] hodin nenastoupil do práce. V dokumentu označením jako Okamžité zrušení pracovního poměru žalovaná dle žalobce nesprávně cituje výzvu, jelikož uvádí, že„ jsme Vás vyzvali k nástupu do práce nejpozději do [datum] v [údaj o čase] hodin“, kdežto ve výzvě je uvedeno„ abyste se dne [datum] v [údaj o čase] hodin dostavil na pracoviště“. Jediná výzva k nástupu do práce, kterou žalobce obdržel, je výzva doručená dne [datum]. Žalobce dne [datum] zaslal jednateli žalované dopis, ve kterém sděluje, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum], které bylo žalobci doručeno prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne [datum], považuje za neplatné a že nadále trvá na dalším zaměstnávání na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] a žádá, aby mu žalovaná začala přidělovat práci. Vzhledem k tomu, že výzva k nástupu do práce byla žalobci doručena 10 dnů poté, kdy se měl podle výzvy dostavit do zaměstnání, nemohlo vůbec dojít k porušení pracovní povinnosti ze strany žalobce. S ohledem na skutečnost, že žalovaná přestala žalobci dne [datum] svévolně přidělovat práci, přestože podle § 65 odst. 2 ZP došlo předchozím jednání žalované ke změně pracovního poměru sjednaného na dobu určitou na pracovní poměr na dobu neurčitou, nebylo by možno ani v případě, že by došlo k porušení pracovní povinnosti ze strany žalobce s tím, že se nedostavil dne [datum] v [údaj o čase] hodin na pracoviště, takové porušení povinnosti považovat za porušení pracovní povinnosti zvlášť hrubým způsobem. Proto je žalobce názoru, že nejsou naplněny důvody ani podmínky pro okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum], jehož neplatnosti se domáhá touto žalobou. 2. Žalovaná se k věci vyjádřila svým podáním ze dne [datum] a uvedla, že nárok žalobce obsažený v žalobě neuznává, a to ani zčásti, Žalovaná uvedla, že s žalobcem uzavřela pracovní smlouvu na dobu určitou, na základě které byl žalobce zaměstnancem žalované od [datum] do dne [datum], kdy jeho pracovní poměr řádně skončil uplynutím doby, na níž byl sjednán. Žalobce však podal po skončení pracovního poměru dne [datum] žalobu na určení trvání pracovního poměru, o které bylo vedeno řízení u nadepsaného soudu pod sp. zn. 39 C 34/2017. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila, ale bohužel v důsledku pochybení zaměstnanců žalované došlo k tomu, že se žalobce po [datum] pohyboval na pracovišti. Žalovaná je i nadále toho názoru, že se i po [datum] žalobce na pracoviště žalované dostavil účelově, aby vyvolal danou situaci a následně tvrdil, že u žalované vykonával práci s vědomím žalované i po datu skončení pracovního poměru na dobu určitou, čímž mělo dojít ke vzniku pracovního poměru na dobu neurčitou. Pokud žalobce skutečně po [datum] byl přítomen na pracovišti žalované, pak bez vědomí vedení žalované a pouze z důvodu pochybení ostatních spolupracovníků, čímž žalobce zneužil situace. Žalovaná v žádném případě nemohla mít zájem na pokračování trvání pracovního poměru osoby podezřelé ze zpronevěřování hotovosti žalované. Dále žalovaná uvedla, že vyzvala žalobce i přesto, že byla přesvědčena o řádném ukončení pracovního poměru žalobce ke dni [datum], k nástupu do práce. Žalovaná komunikovala s žalobcem formou SMS zpráv, výzvu k nástupu do práce mu však zaslala nejen formou SMS od pana [jméno] [příjmení], jednatele žalované, ale také následně písemně, jelikož na základě telefonické a SMS komunikace se žalobce na pracoviště nedostavil. Dle názoru žalované měl přitom žalobce povinnost se na pracoviště dostavovat bez ohledu na to, zda jej žalovaná k tomu vyzývala či nikoli. Písemnou výzvu odeslala žalovaná žalobci dne [datum]. Žalobce si tuto výzvu vyzvedl až dne [datum] a nikterak na ni nereagoval. Bylo na žalobci, aby si zajistil řádné přebírání pošty. Žalovaná je toho názoru, že si žalobce zásilku vyzvedl zcela úmyslně poslední den lhůty pro doručení a v takovém případě by se nepochybně mělo aplikovat ust. § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) a zásilka by se měla považovat za doručenou třetí pracovní den po odeslání, tj. dne [datum]. I po obdržení zásilky dne [datum] se přitom žalobce mohl a byl povinen okamžitě nastoupit do práce. Ač žalobce podal dne [datum] žalobu na určení trvání pracovního poměru a sám vyzval žalovanou k přidělování práce, na výzvu k nástupu do práce do dne [datum] nereagoval a do práce nenastoupil. Žalovaná proto byla dne [datum] nucena přistoupit k okamžitému zrušení pracovního poměru. Tato zásilka byla žalobci doručována dne [datum], opětovně neúspěšně a žalobce si ji vyzvedl na poště až poslední den k vyzvednutí dne [datum]. Žalobce svou nepřítomnost nikterak neomluvil ani řádně nevysvětlil, nebyla způsobena jeho prokázanou pracovní neschopností nebo jinou zákonnou překážkou v práci. Dle ustanovení § 348 odst. 3 ZP určuje zaměstnavatel, zda se v daném případě jedná o neomluvené zameškání práce. Teprve dopisem ze dne [datum], tj. téměř po třech měsících od výzvy žalované k nástupu do práce a dva měsíce po odeslání okamžitého zrušení pracovního poměru se žalobce spojil se žalovanou a opětovně, zcela nepochopitelně, žádal o přidělování práce a rozporoval doručování. K tomu žalovaná uvádí, že jí žalobce nikdy nesdělil jinou doručovací adresu. Do práce se žalobce dostavil až dne [datum], kdy už žalobci muselo být zřejmé, že další zaměstnávání žalobce není možné, jelikož se přes šest měsíců usilovných výzev ze strany žalované nebyl schopen dostavit do práce a žalovaná mu nebyla schopna práci přidělit. Žalovaná se domnívá, že žalobce již pracuje u jiného zaměstnavatele, proto účelově výzvy k nástupu na pracoviště nepřebíral. Jednání žalobce je dle názoru žalované zcela jednoznačně v rozporu s dobrými mravy, na hranici vydírání. Žalovaná pak opět uvádí, že žalobce v rozporu s povinností zaměstnance nerespektoval výzvu žalované k nástupu do práce ze dne [datum], přičemž z důvodu této neomluvené absence žalovaná přistoupila dne [datum] k ukončení jeho pracovního poměru okamžitým zrušením, které bylo žalobci doručeno dne [datum] a nejpozději k tomuto dni tak dle žalované došlo k ukončení pracovního poměru žalobce u žalované. 3. Soud ve věci provedl následující důkazy a učinil na jejich základě tato dílčí skutková zjištění: 4. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 1. 2019, č. j. 39 C 34/2017-106, který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2020, č. j. 62 Co 91/2020-132, bylo zjištěno, že jím byla zamítnuta žaloba na určení, že pracovní poměr, který vznikl mezi žalovanou a žalobcem na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] je pracovním poměrem na dobu neurčitou. V odůvodnění svého rozhodnutí soud uvedl, že tato žaloba nebyla podána po právu, neboť žalobce neměl na požadovaném určení, že pracovní poměr, který vznikl mezi žalovanou a žalobcem na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], je pracovním poměrem na dobu neurčitou, naléhavý právní záměr. Dále soud uvedl, že mezi účastníky jsou vedena další čtyři řízení, která se týkají neplatnosti ukončení pracovního poměru mezi žalobcem a žalovanou. Vzhledem k tomu, že v následujících řízeních se budou projednávat žaloby o určení neplatnosti okamžitých zrušení pracovního poměru, žaloba na určení, že se pracovní poměr sjednaný na dobu určitou přeměnil na dobu neurčitou, by nemohla sjednat pevný základ pro právní vztah