39 C 176/2017 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhal zaplacení částky 95 222 Kč představující ztrátu na výdělku za období od [datum] do [datum]. V žalobě uvedl, že pracoval u žalované jako řidič nákladního vozu. Dne [datum] utrpěl žalobce pracovní úraz, v důsledku čehož byl po skončení pracovní neschopnosti uznán plně invalidním a následně částečně invalidním. O nároku žalobce na náhradu na ztrátu na výdělku za období od [datum] do [datum] v částce 511 374 Kč je vedeno řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Nyní se domáhá nároku za ztrátu na výdělku za období od [datum] do [datum], přičemž od [datum] mu byl přiznán starobní důchod. V žalovaném období pobíral částečný důchod a byl v evidenci pobočky Úřadu práce ČR. V roce [rok] žalobce pobíral částečný invalidní důchod ve výši 6 741 Kč a žádný jiný příjem neměl. V roce [rok] žalobce pobíral částečný invalidní důchod ve výši 8 872 Kč a žádný jiný příjem neměl. V roce [rok] žalobce pobíral částečný invalidní důchod ve výši 6 912 Kč a žádný jiný příjem neměl. 2. Žalovaná se k věci vyjádřila svým podáním ze dne [datum] a uvedla, že nárok v žalobě uvedený neuznává. Uvedla, že žalobce v souvisejícím řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] žádným způsobem neprokázal, že by se po skončení pracovní neschopnosti ucházel o zaměstnání a ani nedoložil, že byl na Úřadu práce. Žalovaná uvedla, že právo na ztrátu na výdělku není dle zákona přiznáno těm, kteří jsou při výběru zaměstnání nečinní ze své vůle. Takovým osobám totiž nemůže vznikat ztráta na výdělku, když o opětovné zařazení na trh práce neusilují. Žalovaná v této souvislosti odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 3003/2005 a 21 Cdo 2591/2010. 3. Podáním ze dne [datum] žalovaná dále uvedla, že vznáší námitku promlčení. 4. Podáním předaným soudu krátkou cestou při jednání dne [datum] vzal žalobce svou žalobu co do částky 27 682 Kč zpět, a to za období ztráty na výdělku od [datum] do [datum] a dále požadoval rozšíření žaloby o úroky z prodlení z žalované částky. 5. Zdejší soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] řízení částečně zastavil co do částky 27 682 Kč a rozšíření žaloby o úroky z prodlení nepřipustil. 6. Podáním ze dne [datum] vstoupil do řízení vedlejší účastník na straně žalované, [pojišťovna]. Následně se vedlejší účastník k věci vyjádřil podáním ze dne [datum] a uvedl, že nárok v žalobě uplatněný neuznává, neboť je promlčen. 7. Mezi účastníky byla nesporná existence a pracovního poměru a úrazu. Pracovní poměr byl sjednán pracovní smlouvou ze dne [datum] na základě které žalobce vykonával pracovní pozici řidič NV a pomocník při opravách. Dne [datum] se žalobci stal úraz při vykládání betonového panelu. Sporná otázka byla, zda žalobci náleží náhrada za ztrátu na výdělku za období po částečném zpětvzetí od [datum] do [datum]. Původně se žalobce domáhal náhrady za ztrátu na výdělku po pracovní neschopnosti od [datum] do [datum]. 8. Vzhledem k tomu, že strana žalovaná i vedlejší účastník namítali, že nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po pracovní neschopnosti za žalované období od [datum] do [datum] je promlčen, soud se v prvé řadě zabýval touto otázkou. 9. Dle ustanovení § 364 odst. 1 a 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce se podle tohoto zákona řídí také pracovněprávní vztahy vzniklé před [datum], není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak. Soud v tomto odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího sodu ČR ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. 21 Cdo 796/2014, dle kterého při řešení otázky, podle jaké právní úpravy je třeba posuzovat nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po pracovní neschopnosti, na kterou vznikl nárok po účinnosti zákona č. 262/2006 Sb., jejíž základ se odvíjí od pracovního úrazu, k němuž došlo předtím, je třeba mít na zřeteli, že zákon č. 262/2006 nahrazuje s účinností od 1. 1. 2007 předchozí právní úpravu pracovněprávních vztahů. Zpětná působnost zákoníku práce vyjádřená v ustanovení § 364 spočívá na principech nepravé retroaktivity. Z ustanovení § 364 odst. 2 zákoníku práce je třeba dovodit, že veškeré pracovněprávní skutečnosti, které nastaly v době do [datum] se po [datum] posuzují podle dosavadní právní úpravy a že posouzení podle dosavadních právních předpisů nebrání ani to, mají-li jejich účinky nastat (zčásti nebo výlučně) až v době po [datum]. Z uvedeného závěru vyplývá, že na daný případ se bude vztahovat zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce (dále jen„ zákoník práce“), neboť nárok na ztrátu na výdělku vznikl před 31. 12. 2006. 10. Škoda spočívající ve ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti je majetkovou újmou. Žalobce v souvisejícím řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] u zdejšího soudu uplatnil nárok na ztrátu na výdělku po pracovní neschopnosti za období od [datum] do [datum]. Dílčí nároky práva na odškodnění hmotněprávních předpisů jsou přitom zcela samostatné nároky. Promlčení nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, který mohl vzniknout až po skončení pracovní neschopnosti, ale před účinností zákona [číslo] se řídí zákonem [číslo] občanský zákoník, neboť tehdy platný zákon č. 65/1965 Sb., samostatnou úpravu promlčení neobsahoval. 11. Dle ustanovení § 106 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník se právo na náhradu škody promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla, to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Běh promlčecí lhůty tedy počne ode dne, kdy by obecně každý mohl právo uplatnit, kdy by mohl podat žalobu. Jde tedy o objektivní počátek běhu promlčecí lhůty. Žalobce uplatnil svůj předchozí nárok na náhradu za ztrátu na výdělku za období [datum] do [datum] žalobou ze dne [datum rozhodnutí] (sp. zn. [spisová značka]), nicméně další nárok na náhradu za ztrátu na výdělku uplatnil žalobou ze dne [datum] za období od [datum]. Soud v tomto opět odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], který dovodil, že nestačí, že žalobce uplatnil svůj nárok na ztrátu na výdělku již prvotní žalobou dne [datum], ale u každého dílčího nároku běží promlčecí doba zvlášť. S ohledem na uvedené je soud názoru, že nárok na ztrátu na výdělku po pracovní neschopnosti za období od [datum] do [datum], je promlčen, neboť promlčecí dvouletá doba uvedená v ustanovení § 106 občanského zákoníku již uplynula, když žaloba byla k soudu podána [datum]. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení převážně úspěšná právo na náhradu nákladů řízení v částce 8 775,5 Kč, přičemž tato částka představuje 42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 71 % u žalované a úspěchu žalobce v rozsahu 29 %). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 95 222 Kč, sestávající z částky 4 940 Kč za vyjádření k žalobě ze dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 4940 Kč za další vyjádření k žalobě ze dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. d), z částky 4 940 Kč za účast na jednání soudu dne [datum], dále z tarifní hodnoty ve výši 67 540 Kč sestávající z částky 3 820 Kč za účast na jednání soudu dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Celkové náklady tak činí částku 20 894,20 Kč a z nich 42 % odpovídá částce 8 775,5 Kč. 13. Ve vztahu k vedlejšímu účastníku zavázal žalobce k zaplacení nákladů řízení v celkové výši 300 Kč podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. za jeden úkony (vyjádření k žalobě ze dne [datum]).