63 C 244/2021-22 — Obvodní soud pro Prahu 1

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 7 421,81 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 31. 10. 2018 uzavřena smlouva o úvěru. V souladu se smlouvou jsou nedílnou součástí obchodní podmínky. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalovaná na základě smlouvy mohla čerpat prostředky až do výše 5 000 Kč, přičemž úrok byl stanoven ke dni uzavření smlouvy na 10 Kč z každých vyčerpaných 500 Kč. Vzhledem k opakovanému porušování smlouvy ze strany žalovaného žalobkyně využila svého práva a zesplatnila celý dluh, který dle smlouvy je úročen 12 % ročně. Výzvou ze dne 12. 6. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě nepovoleného debetu ve výši 7 916,29 Kč, avšak žalovaný neuhradil na dluh ničeho. Ke dni podání žaloby činí dluh 7 421,81 Kč na jistině dluhu, kapitalizovaný úrok ve výši 494,48 Kč, smluvní úrok ve výši 12 p. a. z částky 7 421,81 Kč od 12. 6. 2020 do zaplacení se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 421,81 Kč od 12. 6. 2020 do zaplacení. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Účastníci spolu uzavřeli smlouvu o úvěru – kreditní kartě dne 31. 10. 2018, na základě které měla povinnost žalobkyně umožnit žalované čerpat finanční prostředky až do sjednané výše 5 000 Kč, za každých 500 Kč byl úrok 10 Kč Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky. Strany si ujednaly úrok v případě zesplatnění úvěru ve výši 12 % ročně (zjištěno ze smlouvy, všeobecných obchodních podmínek,ceníku). Žalovaný porušil smluvní podmínky, když došlo k nepovolenému debetu, který přes výzvy nevyrovnal. K zesplatnění činil dluh žalovaného 7 916,29 Kč (zjištěno z poslední výzvy před podáním žaloby). Žalovaný neuhradil po zesplatnění ničeho (zjištěno z výpisu z účtu). Žalobkyně žalovaného marně vyzývala k úhradě dluhu (zjištěno z předžalobní výzvy a podacího archu). Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 421,81 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.