63 C 270/2021 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 7 618 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že s žalovanou byla uzavřena dne 1.6.2020 úvěrová smlouva. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím internetových stránek spol. [právnická osoba], [webová adresa], příp. v mobilní aplikaci„ [příjmení]“, které je přístupné na základě hesla. Při uzavření první smlouvy o úvěru byla ověřena identita žalované tím, že žalovaná zaslala 1 Kč na bankovní účet společnosti. Na základě úvěrové smlouvy z 1.6.2020 byla žalované poskytnuta částka 4000 Kč, žalovaná se zavázala zaplatit poplatek za poskytnutí ve výši 132 Kč a úvěr splatit ve lhůtě 24 měsíců od jeho poskytnutí. Žalobkyně poskytla částku žalované na č. účtu [bankovní účet]. Žalovaná však dlužnou částku, kterou byla povinna vrátit, neuhradila, žalobkyně proto účtovala i smluvní pokutu v celkové výši 1 478 Kč, účelně vynaložené náklady 530 Kč a úroky v celkové výši 784 Kč. Dále poplatek za expresní výplatu ve výši 199 Kč a poplatky za bezpečnou splátku ve výši celkem 495 Kč. Kromě jistiny žalobkyně požaduje zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 26,26 Kč za období od 2.5.2021 do 18.5.2021 a dále zákonný úrok z prodlení z částky 7 618 Kč za období od 19.5.2021 do zaplacení. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Úvěrovou smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované půjčku ve výši 4000 Kč. Žalovaná se zavázala půjčku vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 132 Kč. Součástí výše uvedené smlouvy je i ustanovení o účelně vynaložených nákladech spojených s upomínáním minimálně 100 Kč za měsíc vymáhání a ustanovení o smluvní pokutě ve výši 500 Kč, případně maximálně ve výši dlužné splátky a jednorázová smluvní pokuta po zesplatnění ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroků a doplňkových služeb, maximálně však 0,1 % denně z dlužné částky. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplynulo, že žalobkyně žalované poskytla údaje o spotřebitelském úvěru a jeho podmínkách. Ze sazebníku platného od 1.2.2017 bylo prokázáno, že základní poplatek za úvěr 4000 Kč činí 132 Kč. 4. Z potvrzení o provedené platbě z 1.6.2020 vyplývá, že žalované byla částka 4000 Kč poukázána na její účet č. [bankovní účet]. 5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad vyplynulo, že žalobkyně vůči žalované eviduje nesplacenou jistinu úvěru ve výši 4000 Kč, poplatek 132 Kč, poplatek za bezpečnou splátku 495 Kč, poplatek za expresní výplatu 199 Kč, smluvní pokutu 1 478 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 530 Kč, úrok ve výši 784 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení činí 26,26 Kč. 6. Právní zástupce žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši 7 618 Kč (předžalobní výzva k plnění ze dne 1.4.2021 a podací lístek). 7. Na posuzovaný právní vztah dopadají ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 618 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.