68 C 280/2020 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Podanou žalobou se žalobkyně v soudním řízení domáhala na žalovaném zaplacení [částka] s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. V žalobě uvedla, že [právnická osoba] (dále jen„ banka“) se žalovaným dne [datum] uzavřela Smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] která je smlouvou o úvěru (dále jen„ smlouva“). Obsahem této smlouvy byl závazek banky poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše [částka], který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla přitom na základě smlouvy úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet čerpaný úvěr povinnou minimální splátkou ve výši [anonymizováno] měsíčně z čerpaných prostředků. Současně byl žalovaný dle obchodních podmínek povinen hradit bance veškeré náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty, přičemž výše a druh poplatků byl stanoven ceníkem účinným k datu jejich splatnosti. [příjmení] své smluvní povinnosti splnila, když žalovanému vydala kreditní kartu a poskytla mu úvěrový rámec. Žalovaný však svou povinnost splácet čerpaný úvěr nesplnil, čímž došlo k porušení smluvních podmínek. V reakci na to banka přistoupila dne [datum] k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěrového rámce ve výši [částka], z částky 4 [anonymizováno] sestávající z úroků a z částky [částka] sestávající z poplatků. Žalobkyně rovněž požaduje smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes výzvu ze strany žalobkyně. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a bankou. 2. Usnesením ze dne 26. 3. 2021, č. j. 68 C 280/2020-33, soud ustanovil žalovanému opatrovníka podle § 23 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, z důvodu, že jeho pobyt není znám. 3. Opatrovnice žalovaného z procesní opatrnosti navrhla zamítnutí žaloby. 4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění: 5. [příjmení] uzavřela se žalovaným dne [datum] Smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] která je smlouvou o úvěru. Obsahem této smlouvy byl závazek banky poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše [částka], který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla přitom na základě smlouvy úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet čerpaný úvěr povinnou minimální splátkou ve výši 3,5 % měsíčně z čerpaných prostředků. Současně byl žalovaný dle obchodních podmínek povinen hradit bance veškeré náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty, přičemž výše a druh poplatků byl stanoven ceníkem účinným k datu jejich splatnosti (smlouva [číslo] obchodní podmínky a ceník) Dne [datum] došlo ke zesplatnění úvěru z důvodu prodlení se splácením úvěru (výpis z účtu kreditní karty, prohlášení o okamžité splatnosti úvěru). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní výzvu (předžalobní výzva včetně poštovního archu). Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum]). 6. Soud shora uvedené a provedené důkazy hodnotil podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Pravost či věcná správnost těchto listinných důkazů nebyla ze strany účastníků zpochybňována. 7. Svá skutková zjištění opřel soud o výše uvedené listinné důkazy a o tvrzení účastníků řízení. Další dokazování, soud již neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování, by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. 8. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem: 9. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Po právní stránce věc proto soud posoudil jako nárok na vrácení nesplaceného úvěru s úrokem z úvěrové smlouvy uzavřené ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku a nárok na úrok dle ust. § 1802 a násl. NOZ a úrok z prodlení s ohledem na prodlení žalovaných s úhradou dluhu ve smyslu ust. § 1970 NOZ ve vazbě na nařízení vlády č. 142/1994 Sb. v pozdějším znění. 12. Za použití výše zmíněné právní úpravy na skutkový stav, který byl v řízení v průběhu dokazování zjištěn, soud dospěl k následujícímu závěru. 13. V řízení bylo prokázáno, že banka uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] která je smlouvou o úvěru. Dne [datum] došlo ke zesplatnění úvěru z důvodu prodlení se splácením úvěru. Vztah mezi účastníky smlouvy je proto třeba posuzovat jako smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovaný na základě této smlouvy čerpal od žalobkyně peněžní prostředky, což ztvrdil svým podpisem. V řízení bylo dále prokázáno, že si účastníci sjednali podmínky pro poskytnutí zápůjčky a jejího vrácení, jakož i následky porušení těchto povinností. Žalovaný porušil svoje smluvní povinnosti, když v rozporu se smluvním ujednáním úvěr řádně a včas nesplácel. Předchůdkyně žalobkyně proto postupovala zcela v souladu se smluvním ujednáním obsaženým ve smlouvě a v obchodních podmínkách, které byly nedílnou součástí smlouvy, od smlouvy odstoupila a žalovaného vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky. Z dosud neuhrazené zápůjčky je žalovaný povinen současně platit sjednaný úrok a dále dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku rovněž úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/1993 Sb., v pozdějším znění a to až do úplného zaplacení dlužné částky. 14. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněný. 15. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem považoval soud žalobu za důvodnou a rozhodl tedy tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastupování, předžalobní výzva, sepis a podání žaloby, účast na jednání) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. 17. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyni, jíž byla náhrada nákladů řízení přiznána, v tomto řízení zastupoval advokát, bylo ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. rozhodnuto tak, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 18. Podle ust. § 140 odst. 2 o.s.ř. byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát; při určení náhrady hotových výdajů a odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně a náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. V odůvodněných případech stát poskytne advokátovi přiměřenou zálohu. 19. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem rozhodl soud dle citovaného ustanovení o odměně za zastupování ustanovenému advokátovi. 20. Výše mimosmluvní odměny se stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal (§ 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). 21. Podle § 12a odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. sazby mimosmluvní odměny podle § 7 za úkony právních služeb ustanoveného zástupce v občanském soudním řízení, ustanoveného opatrovníka v občanském soudním řízení, ustanoveného obhájce v trestním řízení, ustanoveného zmocněnce v trestním řízení, opatrovníka dítěte podle jiného právního předpisu upravujícího soudnictví ve věcech mládeže, určeného advokáta pro řízení před orgánem veřejné správy nebo řízení