68 C 491/2020-48 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně“), uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o vydání karty [číslo] (dále jen„ smlouva“). Součástí smlouvy byly též [ulice] podmínky smlouvy o vydání karty. Na základě smlouvy se právní předchůdkyně žalovanému zavázala poskytnout úvěr s úvěrovým rámcem až do výše [částka], který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím karty. Vyčerpaná část úvěru přitom byla úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 22,56 % ročně. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet čerpaný úvěr povinnou minimální splátkou ve výši 3,5 % měsíčně z čerpaných prostředků. Současně byl žalovaný povinen hradit bance veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty, přičemž výše a druh všech poplatků byl stanoven Ceníkem účinným k datu jejich splatnosti. Úroky, poplatky a vzniklé náklady banky byly splatné pravidelně měsíčně vždy k datu splatnosti povinné minimální splátky. Právní předchůdkyně žalovanému vydala kreditní kartu a poskytla mu úvěrový rámec, jenž mohl žalovaný jejím prostřednictvím čerpat. Žalovaný však neplnil svou povinnost splácet čerpaný úvěr, čímž došlo k porušení smluvních povinností a právní předchůdkyně tak byla oprávněna prohlásit veškeré pohledávky za žalovaným. Právní předchůdkyně proto dopisem ze dne [datum] přistoupila k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Žalovaný však z dlužné částky neuhradil ničeho a to ani po zaslání předžalobní výzvy. 2. Aktivní věcnou legitimaci v řízení žalobkyně odvozuje od uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek se společností [právnická osoba] uzavřené dne [datum]. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že souhlasí s tím, aby byla věc projednána a rozhodnuta bez nařízení jednání dle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). 3. Opatrovnice žalovaného k podané žalobě vyjádřila tak, že žalovaný nárok neuznává s tím, že nechala na soudu, aby posoudil důvodnost žalobního nároku z tvrzení a důkazů přeložených žalobkyní. Z procesní opatrnosti navrhla zamítnutí nároku. 4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění: 5. [právnická osoba], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně“) uzavřela se žalovaným smlouvu o vydání kreditní karty, na základě které žalovanému poskytla úvěr s úvěrovým rámcem do výše [částka]. Žalovaná strana se současně zavázala platit z úvěru úrok ve výši 22,56 % ročně a dále úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve sjednané výši. Výpisem z účtu bylo zjištěno, že žalovaný své povinnosti neplnil a úvěr nesplácel. Právní předchůdkyně žalovanému písemně oznámila, že s ohledem na nedodržení smlouvy byl celý dluh prohlášen za splatný. Pohledávka právní předchůdkyně za žalovanou stranou byla na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek následně postoupena žalobkyni, o čemž právní předchůdkyně žalovanou stranu písemně vyrozuměla. Před zahájením soudního řízení zástupce žalobkyně zaslal žalované straně předžalobní výzvu k plnění s poučením o zahájení soudního řízení pro případ neuhrazení dlužné částky. 6. Podle ust. § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená. 8. Provedené listinné důkazy soud hodnotil jednotlivě a všechny v jejich vzájemných souvislostech a po provedeném dokazování dospěl k následujícím právním závěrům. 9. V řízení bylo prokázáno, že spolu účastníci, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, a žalovaná strana uzavřely smlouvu o poskytnutí úvěru s úvěrovým rámcem do výše [částka]. Vztah mezi účastníky smlouvy je proto třeba posuzovat jako smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku s ohledem na okamžik vzniku smluvního vztahu. Žalovaný na základě této smlouvy úvěr čerpal. V řízení bylo dále prokázáno, že účastníci sjednali podmínky pro poskytnutí úvěru a jeho vrácení, jakož i následky porušení těchto povinností. Žalovaný porušil svoje smluvní povinnosti, když v rozporu se smluvním ujednáním úvěr řádně a včas nesplácel. Právní předchůdkyně žalobkyně proto postupovala zcela v souladu se smluvním ujednáním obsaženým ve smlouvě a prohlásila celý úvěr za splatný. Z dosud neuhrazeného úvěru je žalovaný povinen současně platit sjednaný úrok a dále dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku rovněž úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/1993 Sb., v pozdějším znění a to až do úplného zaplacení dlužné částky. 10. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti, jakož i vzhledem k tomu, že žalobkyně v řízení prokázala svoji aktivní věcnou legitimaci a to na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek se společností [právnická osoba] a žalované straně zaslaného oznámení o postoupení pohledávky, soud žalobě výrokem I. rozsudku zcela vyhověl. a. náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Plnění k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně přitom ve své specifikaci nákladů řízení, které soudu předal na jednání ne [datum] požadoval náhradu nákladů řízení ve výši [částka], kdy uváděl, že zaplacený soudní poplatek činil částku [částka]. Jelikož však ve věci byl zaplacen soudní poplatek ve výši [částka], nemohl soud žalovanému přiznat náhradu nákladů v požadované výši. 11. Lhůta k plnění byla stanovena s ohledem na ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 12. Jelikož byl žalovanému v řízení ustanoven opatrovník, tak soud rozhodl výrokem III. podle ust. § 140 odst. 2 o.s.ř. o odměně za zastupování ustanoveným opatrovníkem. Výše odměny za zastupování byla stanovena v celkové částce [částka]. Při stanovení její výše vycházel soud z ust. § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., kdy výše odměny za jeden ze tří úkonů právní služby činí částku [částka] a dle § 12a odst. 1 a odst. 2 advokátního tarifu tato výše snížená o 20% činí částku [částka]. Dále byla ustanovenému advokátovi přiznána paušální náhrada výdajů dle § 13 uvedené vyhlášky v částce [částka] za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci samé a účast na jednání). Dále daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].