75 C 68/2021 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 5 550 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyni měla vzniknout za žalovaným pohledávka ve výši 2 650 Kč (dle ceníku platného k tomuto dni) za převoz sanitním vozem do zařízení žalobkyně (na záchytnou stanici) dne 8. 12. 2019. Na tuto pohledávku byla žalovanému zaslána faktura [číslo] se splatností k 22. 1. 2020. Dále žalobkyni vznikla žalovaným pohledávka ve výši 2 900 Kč (dle ceníku platného k tomuto dni) za převoz sanitním vozem do zařízení žalobkyně (na záchytnou stanici) dne 16. 2. 2021. Na tuto pohledávku byla žalovanému zaslána faktura [číslo] se splatností k 22. 3. 2021 Ani jednu z faktur žalovaný ani přes zaslání předžalobní upomínky neuhradil, a proto se žalobkyně obrátila se svým nárokem na soud. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání (když byli vyzváni, aby sdělili, zda s takovým postupem souhlasí a současně byli upozorněni na to, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí a ani jeden z účastníků se na výzvu nevyjádřil). Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z příkazu ke zdravotnímu transportu ze dne 8. 12. 2019 a z účtu za dopravu [číslo] vyplývá, že žalovaný byl toho dne transportován do zařízení žalobkyně s diagnózou F 100 za účelem dopravy na záchytku. 4. Z ceníku převozu sanitním vozem na záchytnou stanici platného k 1. 2. 2013 vyplývá, že cena za převoz a doprovod sanitáře činila k tomuto dni celkem 2 650 Kč. 5. Z faktury [číslo] vyplývá, že žalobkyně žalovanému fakturovala částku 2 650 Kč za převoz sanitním vozem dne 8. 12. 2019 včetně doprovodu. Splatnost faktury nastala 22. 1. 2020. Z kopie obálky vyplývá, že faktura byla žalovanému zasílána. 6. Z příkazu ke zdravotnímu transportu ze dne 16. 2. 2021 a z účtu za dopravu [číslo] vyplývá, že žalovaný byl toho dne transportován do zařízení žalobkyně s diagnózou F 100 za účelem dopravy na záchytku. 7. Z ceníku převozu sanitním vozem na záchytnou stanici platného k 1. 4. 2020 vyplývá, že cena za převoz a doprovod sanitáře činila celkem 2 900 Kč. 8. Z faktury [číslo] vyplývá, že žalobkyně žalovanému fakturovala částku 2 900 Kč za převoz sanitním vozem dne 16. 2. 2021 včetně doprovodu. Splatnost faktury nastala 22. 3. 2021. Z kopie obálky vyplývá, že faktura byla žalovanému zasílána. 9. Z předžalobní upomínky ze dne 13. 5. 2021 včetně dodejky vyplývá, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužných částek. 10. Soud dospěl k závěru (když žalovaný byl v řízení zcela pasivní a na svou obranu neuplatnil ničeho), že dne 8. 12. 2019 a 16. 2. 2021 byl žalovaný převezen žalobkyní na jí provozovanou záchytnou stanici, kdy mu současně v obou případech byl poskytnut i doprovod. 11. § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, který soud na danou věc aplikoval, pak stanoví, že:„ prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce.“ 12. S ohledem na výše specifikované ustanovení pak žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyni náklady za tento převoz ve výši dle aktuálního ceníku platného ke dni převozu. Povinnost žalovaného k zaplacení zákonného úroku z prodlení vychází z ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení, kdy do prodlení se žalovaný dostal vždy den po splatnosti vystavených faktur. Z uvedených důvodů proto soud žalobě jako důvodné vyhověl (výrok I.). 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů (1) výzva k plnění, 2) žaloba) dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.