13 C 112/2020 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 13 504,04 Kč s úrokem ve výši 8,3 % ročně z částky 13 504,04 Kč od [datum] do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,12 % denně z částky 13 504,04 Kč od [datum] do zaplacení, s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovanou 1) dne [datum] smlouvu o úvěru ve formě kontokorentního úvěru (dále jen„ Smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované 1) kontokorentní úvěr na její běžný účet č. [bankovní účet] zřízený na základě rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb ze dne [datum], s úvěrovým rámcem 130 000 Kč. Žalovaná 2) se pak stala spoludlužníkem, na základě smlouvy uzavřené s žalobkyní dne [datum], o přistoupení k dluhu. čl. II odst. 5 Smlouvy se žalovaná 1) zavázala uhradit bance odměnu ve výši stanovené v Sazebníku, tj. 4% z úvěrového rámce, tj. 5 200 Kč. V Čl. II. odst. 6 Smlouvy se žalovaná zavázala platit bance úroky z poskytnutých peněžních prostředků ve výši stanovené v sazebníku dle Tarifu„ Roční 1“, tj. ke dni podpisu smlouvy ve výši 8,3 % p. a., přičemž úroková sazba se po dobu poskytnutí úvěru mohla měnit pouze v závislosti na změnách referenční sazby věřitele. Výše referenční sazby byla v době uzavření smlouvy stanovena [příjmení] na 7,8 % p.a. jak vyplývá z přiloženého Sazebníku a po celou dobu účinnosti Smlouvy zůstala nezměněna. Předmětná úroková sazba tak byla složena z referenční sazby [příjmení] zvýšené o 0,5 % p.a. dle tarifu„ Roční 1“. V čl. II. odst. 7 Smlouvy pak bylo sjednáno, že pokud bude dlužník v prodlení s plněním závazků je povinen uhradit smluvní úrok z prodlení ve výši 0,12% denně z denních výší dluhu. Následně došlo k výpovědi Smlouvy ze strany žalobkyně a zaslání výzvy k úhradě dluhu, dne [datum] byla smlouva ukončena, k uhrazení dluhu byla vyzvána i žalovaná 2). Žalovaná 1) kontokorentní úvěr čerpala, jak je patrné z přehledu pohybů na účtu za období od [datum] do [datum]. V důsledku čerpání kontokorentu eviduje žalobkyně ke dni [datum] za žalovaným celkový dluh ve výši 13 504,04 Kč a příslušenství popsané shora. 2. Žalovaná 1) se k podané žalobě vyjádřila prostřednictvím jí ustanoveného opatrovníka tak, že uvedla, že je žaloba neurčitá, není zřejmé, kolik bylo z prostředků čerpáno, kolik bylo uhrazeno, není zřejmá konkrétní dlužná částka ke dni žaloby. Smluvní úrok ve výši 0,12% denně pak považuje za nemravný. 3. Žalovaná 2) pak uvedla, že není prokázáno, že ke dluhu došlo a dále namítla, že přistoupení k dluhu znamená závazek převzít dluh za původního dlužníka, avšak ten musí v době prohlášení existovat. Žalovaná 2) tak v době, kdy podepisovala své prohlášení, nevěděla, a ani vědět nemohla, o jaký dluh se bude jednat a neobdržela výzvu k zaplacení. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela s žalovanou 1) dne [datum] smlouvu o kontokorentním úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované 1) kontokorentní úvěr na její běžný účet č. [bankovní účet] zřízený na základě rámcové smlouvy ze dne [datum], s úvěrovým rámcem 130 000 Kč. V Čl. II. odst. 5 Smlouvy se žalovaná 1) zavázala za sjednání závazku uhradit žalobkyni odměnu ve výši 4% z úvěrového rámce. Dle čl. II. odst. 6 se žalovaná 1) zavázala platit žalobkyni úroky z poskytnutých peněžních prostředků ve výši stanovené v Sazebníku dle Tarifu„ Roční 1“, tj. ke dni podpisu Smlouvy ve výši 8,3 % p.a., přičemž úroková sazba se po dobu poskytnutí úvěru mohla měnit pouze v závislosti na změnách referenční sazby věřitele. V Čl. II. odst. 7 Smlouvy se pak žalovaná 1) zavázala k úhradě úroku z prodlení ve výši 0,12% denně z denních výší dluhu. Úroky z úvěru a úroky z prodlení jsou dle Čl. II. odst. 8 Smlouvy splatné k poslednímu dni každého kalendářního měsíce za daný kalendářní měsíc (Smlouvou o kontokorentním úvěru ze dne [datum], rámcovou smlouvou o poskytování platebních služeb ze dne [datum], [ulice] podmínky, Ceník finančních operací a služeb ze dne [datum], Sazebník pro kontokorentní úvěry pro právnické osoby). Žalovaná 2) pak přistoupila k dluhu na základě Smlouvy ze dne [datum] (Smlouva o přistoupení k dluhu ze dne [datum]). Žalovaná 1) kontokorentní úvěr čerpala, jak je patrné z přehledu pohybů na účtu za období od [datum] do [datum] (Přehledem pohybů na účtu za období od [datum] do [datum], výpočtová tabulka, výpisy z účtu žalované 1), výpočtová tabulka). Práva a povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy o kontokorentním úvěru se řídí rovněž Obchodními podmínkami vydávanými žalobkyní (Obchodními podmínky). Podle čl. VI. odst. 24 Smlouvy byla žalované 1) zaslána výpověď úvěrové smlouvy a výzva k úhradě dluhu ze dne [datum] a s ohledem na to byla smlouva ke dni [datum] ukončena (Smlouva o kontokorentním úvěru ze dne [datum], výpověď úvěrové smlouvy ze dne [datum] s doručenkou, výzva k plnění). Žalované 2) byla rovněž zaslána výpověď úvěrové smlouvy a dále výzva k úhradě dluhu ze dne [datum] na adresu, kterou uvedla jako adresu pro doručování (Smlouva o kontokorentním úvěru ze dne [datum], výpověď úvěrové smlouvy ze dne [datum] s doručenkou, výzva k plnění). V důsledku čerpání kontokorentu eviduje žalobkyně za žalovanými celkový dluh ve výši 13 504,04 Kč a příslušenství tvořené úrokem ve výši 8,3 % p.a. z dlužné částky 13 504,04 Kč za období od [datum] do zaplacení a smluví úrok z prodlení ve výši 0,12 % denně z dlužné částky 13 504,04 Kč za období od [datum] do zaplacení. Žalovaní dlužnou částku neuhradili, a to ani po předžalobní výzvě (Výzvou ze dne [datum] s doručenkou, výzva ze dne [datum] s doručenkou). 5. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o.z.“), které stanoví, že„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 6. Dle ust. § 1892 o.z.„ Kdo bez dlužníkova souhlasu ujedná s věřitelem, že za dlužníka splní jeho dluh, stává se novým dlužníkem vedle původního dlužníka a je spolu s ním zavázán společně a nerozdílně.“ 7. Dle ust. § 1970 o.z.„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ 8. Soud tedy na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že nárok žalobkyně vůči žalovaným je po právu. Žalobkyně a žalovaná 1) spolu uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Z žalobkyní doložených listin zcela zřejmě vyplývá, že žalovaná 1) úvěr čerpala, avšak dostala se do prodlení s plněním dluhu. Vzhledem k tomu, že žalovaná 1) svoji smluvně převzatou povinnost nesplnila, obrátila se žalobkyně s výzvou ke splnění dluhu na žalovanou 2), která k dluhu na základě Smlouvy o přistoupení, přistoupila, avšak ani ta neuhradila na dluhu ničeho. 9. Soud se neztotožnil s námitkou žalované 1), že výše sjednaného úroku z prodlení je v projednávaném případě v rozporu s dobrými mravy. V daném případě jde o právní jednání dvou podnikatelek – obchodních korporací a nikoliv nerovný vztah„ silné“ obchodní korporace a„ slabého“ spotřebitele. Ani judikatura nepovažuje úroky z prodlení v obdobných výších za závadné. K tomu srovnej nález Ústavního soudu ze dne ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 523/07, a ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 728/10, v nichž Ústavní soud dovodil neústavnost ujednání o úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky, který podle něj byl„ očividně (rovněž) za hranicí, kterou lze považovat podstatě a smyslu daného institutu úroku z prodlení za adekvátní“. V nálezu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 3194/18, v němž se Ústavní soud v případě spotřebitelské půjčky vyjadřoval k posuzování výše úroků z prodlení přiznaných exekučním titulem v exekučním řízení a dospěl k závěru, že úroky z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky a vyšší jsou již ústavně neakceptovatelné, výslovně uvedl, že se v tomto nálezu nevyjadřuje k případům, kdy se k placení úroků z prodlení v obdobné výši zavázal podnikatel nebo kdy je výkon rozhodnutí na zaplacení takových úroků z prodlení uložen podnikateli, a též k případům, v nichž by oprávněný prokázal, že mu byla způsobena škoda odpovídající sjednané výši úroků a že by tato škoda měla být hrazena z přiznaných úroků z prodlení. V daném případě má pak soud s ohledem na výše uvedené, tedy, že se jedná o závazek mezi podnikateli a určení sankce za pozdní plnění ze strany dlužníka, která svým způsobem má být trochu citelné právě proto, aby se dlužník prodlení vyvaroval, jako v souladu s dobrými mravy.