14 C 209/2021-23 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení jízdného a přirážky podle uzavřené smlouvy o přepravě osob vzhledem k tomu, že se žalovaná při revizi jízdenek neprokázala platnou jízdenkou dne 8. 2. 2021 na lince metra B hromadné dopravy provozované žalobkyní, a té tak jakožto přepravci vznikl v obou shora uvedených případech nárok na zaplacení jízdného 24 Kč a přirážky k jízdnému 1 500 Kč, kterou žalovaný, ač revizorem vyzván, na místě a ani dodatečně neuhradil (zápis o provedené přepravní kontrole [číslo]). Právní vztahy mezi cestujícím a dopravcem v Pražské integrované dopravě (PID) vycházejí zejména z ustanovení § 18a zákona o silniční dopravě č. 111/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, která stanovují základní povinnosti cestujícího a dopravce při přepravě. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 14. 4. 2021 výzvu k úhradě dlužné částky. Ode dnů prodlení požaduje žalobkyně přiznat i zákonný úrok z prodlení. 2. Usnesením ze dne 3. 8. 2021, č. j. 14 C 209/2021-15, soud žalovanou vyzval, aby se vyjádřila k žalobě a zároveň sdělila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Současně soud žalovanou poučil o tom, že v případě, kdy výzva zůstane bez vyjádření, bude mít soud za to, že žalovaná nemá proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. 3. Žalovaná se k návrhu na zahájení řízení ani k dalším bodům výzvy nevyjádřila. Žalobkyně dala svůj souhlas s projednáním věci bez nařízení jednání již ve svém žalobním návrhu. Vzhledem k uvedenému soud jednání ve věci nenařídil a po prostudování spisu rozhodl bez jednání. 4. Ze shora uvedených zápisů o provedené přepravní kontrole soud zjistil a vzal za prokázané skutečnosti shora tvrzené žalobkyní. Ostatně žalovaná údaje v žalobě rozvedené ani nerozporovala, nebylo tvrzeno, tím méně prokazováno, že by dlužná částka byla před vyhlášením rozsudku k rukám žalobkyně uhrazena. 5. Podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž zákon odvolání nepřipouští, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 6. Na základě skutkového stavu, jak je popsán již shora, kvalifikuje soud jednání žalované, která použila veřejného dopravního prostředku, jehož provozovatelem byl [ulice] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], a který se na výzvu kontrolního orgánu neprokázal platnou jízdenkou, po právní stránce postupem podle ust. § 37 odst. 5 písm. b) a odst. 6 zákona o drahách a ust. § 49 odst. 3 vyhl. č. 175/2000 Sb. (přepravní řád pro veřejnou drážní a silniční přepravu) s použitím smluvních přepravních podmínek pražské integrované dopravy ve znění účinném ke dni porušení tarifní kázně. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaná dostala do prodlení s placením dlužné částky, uložil soud žalované zaplatit rovněž úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 7. Ohledně místa plnění a pariční lhůty soud postupoval dle § 149 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 524 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.