17 C 152/2020-217 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou ze dne 23. 5. 2018 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 29 899 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že je příslušná k hospodaření s pozemkem parc. [číslo] o výměře 498 m2, druh pozemku zahrada, který je zapsán u [stát. instituce], [stát. instituce] na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí], který je ve vlastnictví České republiky (dále jen„ pozemek žalobkyně“). Žalovaná je vlastníkem nemovitých věcí - pozemku parc. č. st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří (dále jen„ pozemek žalované“), jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, stavba stojí na pozemku parc. č. st. [anonymizováno], to vše zapsáno u [stát. instituce], [stát. instituce] na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí]. Pozemek žalobkyně navazuje na pozemek žalované, jehož součástí je rodinný dům, je součástí oplocené zahrady a jako zaplocená část zahrady je žalovanou užíván. Nemovitosti uvedené výše, které tvoří společně jeden funkční celek, jsou užívány výlučně žalovanou. Protože užívací vztah k pozemku žalobkyně nebyl smluvně upraven, žalovaná užívá uvedený pozemek bez právního důvodu. Žalobkyně se původně domáhala náhrady za užívání jejího pozemku žalovanou bez právního důvodu v období od 1. 4. 2013 do 31. 12. 2016. Výše obvyklého nájemného byla stanovena odborným pracovníkem žalobkyně ve výši 7 968 Kč ročně. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky, žalovaná ji však ani přes výzvu nezaplatila. 2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že nárok žalobkyně neuznává, neboť pozemek žalobkyně neužívá, využívá jej prozatím jako inspirativní zdroj pro její uměleckou tvorbu. Dále žalovaná uvedla, že pozemek žalobkyně nikdy neměla možnost využívat ve formě obdělávání, sázení a sklízení. Vyjádření jejího postoje v roce 2017 v souvislosti s odkoupením pozemku považuje žalovaná za odůvodnění jejího záměru koupě pozemku žalobkyně, nikoli to, že by tento pozemek byl žalovanou automaticky užíván. Jakékoli kosení, úklid po záplavách či udržování pozemku žalobkyně ze strany žalované před rokem 2018 bylo z její strany pouze nutností pro udržování kvality životního a ekologického prostředí v okolí, neboť žalobkyně se do té doby o pozemek vůbec nestarala. Dále žalovaná uvedla, že oplocení pozemku převzala po svých právních předchůdcích. Pozemek žalobkyně bezprostředně hraničí s potokem [anonymizováno], který se pravidelně rozvodňuje a pozemek žalobkyně zaplavuje, jakékoliv využití tohoto pozemku tedy nepřipadá v úvahu. Naopak jej žalovaná musí pravidelně uklízet a čistit po uvedených záplavách. Dále žalovaná rovněž nesouhlasila s výší bezdůvodného obohacení, neboť se jedná o zemědělský pozemek, jehož cena je mnohem nižší. Dále žalovaná vznesla námitku promlčení žalovaného nároku za období od 1. 4. 2013 do 31. 12. 2013. 3. Na základě vznesené námitky promlčení vzala žalobkyně svou žalobu za období od 1. 4. 2013 do 21. 12. 2013, tedy co do částky 5 995 Kč zpět a soud řízení co do této částky usnesením ze dne 9. 10. 2018, č.j. 11 C 125/2018-42 zastavil. Předmětem řízení tak zůstala částka 23 904 Kč s příslušenstvím. K námitce žalované ohledně výše bezdůvodného obohacení pak žalobkyně předložila znalecký posudek o ceně nemovitostí. 4. Soud ve věci nařídil ústní jednání na den 24. 8. 2022, žalovaná se k tomuto jednání bez omluvy nedostavila, ač jí bylo řádně doručeno předvolání k tomuto jednání, soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř jednal a rozhodl v její nepřítomnosti. 5. Soud ve věci provedl dokazování a zjistil následující skutkový stav: 6. Česká republika je vlastníkem a Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových je příslušný hospodařit s pozemkem parc. [číslo] o výměře 498 m², druh pozemku zahrada, který je zapsán u [stát. instituce], [stát. instituce] na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí]. Žalovaná je vlastníkem nemovitých věcí - pozemku parc. č. st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, stavba stojí na pozemku parc. č. st. [anonymizováno], to vše zapsáno u [stát. instituce], [stát. instituce] na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí] (prokázáno výpisy z katastru nemovitostí). Pozemek žalobkyně navazuje na pozemek žalované, jehož součástí je rodinný dům, je součástí oplocené zahrady a jako zaplocená část zahrady je žalovanou užíván. Nemovitosti uvedené výše, které tvoří společně jeden funkční celek, jsou užívány výlučně žalovanou (prokázáno mapou a fotografiemi). Znaleckým posudkem o ceně nemovitých věcí ze dne 23. 6. 2021, [číslo] zpracovaným společností [právnická osoba] – znaleckým ústavem v oboru Ekonomika, [jméno] a odhady – nemovitosti, se sídlem [adresa], spolu s dodatkem [číslo] ke znaleckému posudku o ceně nemovitých věcí [číslo] ze dne 22. 9. 2021 byla stanovena cena nájmu předmětného pozemku obvyklá v daném místě a čase. Peněžitá náhrada za užívání předmětného pozemku bez právního důvodu za rok 2014 byla stanovena ve výši 7 763 Kč, za rok 2015 ve výši 7 794 Kč a za rok 2016 ve výši 7 817 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 15. 11. 2017 s tím, že dlužná částka měla být uhrazena nejpozději do 14. 12. 2017. Žalovaná tuto povinnost nesplnila. 7. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1787/2020, v případě pozemku zastavěného stavbou ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku povinnosti vlastníka pozemku strpět jeho užívání koresponduje povinnost vlastníka stavby poskytnout za užívání pozemku náhradu; neplní-li vlastník stavby tuto povinnost, obohacuje se tím na úkor vlastníka pozemku, neboť se nezmenšuje jeho majetek, ač by se tak v případě plnění uvedené povinnosti nepochybně dělo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4558/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3348/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5808/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 756/2019; z rozhodovací praxe Ústavního soudu srov. např. usnesení ze dne 15. 4. 2014, sp. zn. II. ÚS 268/14, nebo ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. IV. ÚS 3490/13). Uvedené závěry lze pak vztáhnout i na spoluužívané pozemky stavbou bezprostředně nezastavěné, tvoří-li se zastavěným pozemkem funkční celek – ucelený areál (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2746/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5455/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4558/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5808/2017). 10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2012, sp. zn 28 Cdo 1321/2011 vzniká bezdůvodné obohacení i tomu, kdo svým jednáním dosáhl na úkor vlastníka postavení detentora jeho pozemku tím, že celý oplocený pozemek uzamkl a učinil jej přístupným pro sebe a svou potřebu, a to bez ohledu na to, nakolik intenzivně jej skutečně užíval (jakou plochu, jak často, případně kolikrát konkrétně se na něm zdržoval). I v takovém případě se výše bezdůvodného obohacení musí odvíjet od výše nájemného odpovídající nájemní smlouvě v daném místě, čase ve vztahu k celému pozemku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2001, sp. zn. 25 Cdo 845/1999, nebo rozsudek ze dne 8. 1. 2008, sp. zn. 30 Cdo 199/2007). 11. Po provedeném dokazování soud zhodnotil provedené důkazy a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ve věci bylo prokázáno, že pozemek žalobkyně a pozemek žalované tvoří jeden funkční celek, který je v důsledku oplocení přístupný pouze pro žalovanou, a to bez ohledu na to, zda oplocení realizovala žalovaná sama, či tak učinili její předchůdci. Žalovaná uvedeným způsobem ovládala pozemek žalobkyně natolik, že ač nebyla jeho vlastníkem, byla to výlučně ona, kdo jej mohl využívat pro své potřeby (bez ohledu na to, nakolik intenzivně jej skutečně využívala), když žalobkyně byla uvedeným oplocením z užívání svého pozemku vyloučena. Tímto svým jednáním získala žalovaná na úkor žalobkyně majetkový prospěch - bezdůvodné obohacení. Skutečnost, že pozemek žalobkyně bývá často zaplaven a že jej proto žalovaná fakticky nemůže užívat, není podstatná, a to právě s ohledem na oplocení pozemku a jeho faktické připojení k pozemku žalované. Navíc pak sama žalovaná v dopise zaslaného žalobkyni dne 14. 3. 2017 uvedla, že pozemek užívá jako zelinářskou, ovocnou a okrasnou zahradu a má zájem o jeho odkoupení (viz dopis žalované ze dne 14. 3. 2017). Ze všech uvedených důvodů shledal soud nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemku opodstatněn