18 C 3/2022 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 8. 10. 2021 domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 14 337,03 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru. Žalobkyně tvrdila, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 uzavřené se společností [právnická osoba] Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 3. 10. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 7 100 Kč, který měl být splacen nejpozději do 31. 10. 2019. Žalovaný úvěr čerpal, avšak poskytnuté peněžité prostředky nevrátil. Pohledávka sestává z jistiny úvěru ve výši 7 100 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 237,03 Kč, který byl splatný dne 31. 10. 2019. Úvěr byl žalovanému poskytnut na účet. č. [bankovní účet]. Žalobkyně dále uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla prověřována z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], [příjmení], NRKI a BRKI, odesláním žádosti o úvěr žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splácet. 2. Žalovaný se k žalobě žalobkyně nikterak nevyjádřil. 3. Z provedených důkazů soud zjistil následující. 4. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že [právnická osoba], a.s uzavřela dne 1. 10. 2019 s žalovaným smlouvu o úvěru, kterou se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému jakožto fyzické osobě označené jménem, příjmením, datem narození, rodným číslem a adresou úvěr ve výši 7 100 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do 31. 10. 2019 v celkové částce 10 081,89 Kč po slevě a tím, že úvěr má být poskytnut na účet č. [bankovní účet]. 5. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že dne 3. 10. 2019 byla na účet č. [bankovní účet] poskytnuta částka 7 100 Kč. 6. Z informace o klientech soud zjistil, že majitelem účtu č. [bankovní účet] byl žalovaný. Účet byl založen dne 19. 3. 2019, nyní je ukončen. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že společnost [právnická osoba] uzavřela s žalobkyní dne 18. 3. 2021 smlouvu, kterou společnost [právnická osoba] mimo jiné postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným, jež je předmětem tohoto řízení. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku soud zjistil, že společnost [právnická osoba] zaslala dne 3. 4. 2021 žalovanému oznámení o postoupení pohledávky na žalobkyni a přiložila předžalobní výzvu k úhradě učiněnou žalobkyní. 9. Z čestného prohlášení soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že na základě předsmluvních informací posoudil, že podmínky spotřebitelského úvěru odpovídají jeho potřebám a finanční situaci. 10. Z všeobecných obchodních podmínek pro spotřebitelský úvěr soud neučinil žádná skutková zjištění relevantní pro rozhodnutí ve věci. 11. Na základě výše uvedeného učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. 12. Společnost CreditPortal, a.s uzavřela dne 1. 10. 2019 s žalovaným smlouvu o úvěru, kterou se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému jakožto fyzické osobě označené jménem, příjmením, datem narození, rodným číslem a adresou úvěr ve výši 7 100 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do 31. 10. 2019 v celkové částce 10 081,89 Kč po slevě a tím, že úvěr má být poskytnut na účet č. [bankovní účet]. Na tento účet byla částka poskytnuta dne 3. 10. 2019, majitelem účtu byl žalovaný. Žalovaná pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021. Oznámení o postoupení pohledávek a předžalobní výzva byly žalovanému odeslány dne 3. 4. 2021. Žalovaný prohlásil, že na základě předsmluvních informací posoudil, že podmínky spotřebitelského úvěru odpovídají jeho potřebám a finanční situaci. 13. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 15. Podle ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Podle ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 17. Podle ust. § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru. K platnosti takové smlouvy je však třeba řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Této povinnosti však právní předchůdkyně žalobkyně nedostála, neboť v řízení nebylo tvrzeno a ani prokázáno, že by si právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala od žalovaného nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené informace. Posouzení úvěruschopnosti je povinností věřitele a nelze ji přenášet na spotřebitele, aby si sám svou úvěruschopnost posoudil, jak tomu bylo v daném případě. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná a strany jsou povinny vydat si bezdůvodné obohacení. V řízení bylo současně prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 7 100 Kč, tuto částku je tak žalovaný povinen vydat žalobkyni. Soud proto žalovaného zavázal k povinnosti zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 100 Kč a ve zbytku žalobu žalobkyně zamítl, když poplatek za poskytnutí úvěru žalovanému uhrazen nebyl. 19. Pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení, tento nárok není oprávněný, neboť ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví speciální úpravu pro vypořádání plnění z neplatné smlouvy, přičemž lhůtu k plnění stanoví soud (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021). V řízení nebylo zjištěno, že by obecná lhůta k plnění podle ust. § 160 o.s.ř. byla nedostatečná, a proto soud uložil žalovanému lhůtu k plnění v délce trvání 3 dny od právní moci rozsudku a nárok na zaplacení úroků z prodlení v celém rozsahu zamítl. 20. Nad rámec výše uvedeného soud dodává, že žalobkyně se z jednání konaného dne 11. 7. 2022 omluvila a tudíž se vzdala dobrodiní poučení o nutnosti prokázat řádné posouzení úvěruschonosti. 21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když poměr úspěchu a neúspěchu obou stran byl v podstatě totožný.