18 C 4/2022 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 1 485 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná odebírala elektřinu a současně na písemnou výzvu žalobkyně nesdělila svým čestným prohlášením, že poplatníkem televizního poplatku není, na základě čehož ji žalobkyně zařadila do evidence poplatníků televizního poplatku v souladu § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích. Žalovaná přitom následně neuhradila předepsaný televizní poplatek ve výši 135 Kč/měsíc za období měsíců [číslo] až [číslo], tuto povinnost nesplnila do dne podání žaloby a dostala se do prodlení. 3. Žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaná byla odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě a byla jí zaslána výzva k přihlášení poplatníka ze dne 23. 4. 2019 (výzva osobně převzata žalovanou dle doručenky dne 25. 4. 2019). Žalobkyně následně žalovanou zařadila do evidence poplatníků televizního poplatku, o čemž ji rovněž písemně informovala dopisem ze dne 28. 8. 2019. Žalovaná následně předepsaný televizní poplatek ve výši 135 Kč/měsíc za období měsíců [číslo] až [číslo] neuhradila, přičemž opak v řízení netvrdila, natož prokazovala. K úhradě poplatku byla žalovaná před podáním žaloby žalobkyní písemně vyzvána, nicméně tento neuhradila. 6. Na základě výše uvedeného skutkového stavu soud dospěl k následujícím právním závěrům. 7. Podle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění, jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. 8. Podle ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. První platba televizního poplatku je splatná nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 9. Podle ustanovení § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy České televize jakožto provozovatele vysílání ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je Česká televize oprávněna domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 10. Žalovaná, ač byla zařazena do evidence poplatníků televizního poplatku a byla povinna televizní poplatek hradit, tento poplatek ve stanovených lhůtách splatnosti nehradila, a to i přestože k tomu byla opakovaně vyzvána. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když shledal nárok uplatněný žalobkyní oprávněným. Soud rovněž přiznal žalobkyni úrok z prodlení z žalované částky podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 485 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč.