22 C 69/2020-64 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou domáhá proti žalované zaplacení částky 108 400 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení s následujícím odůvodněním. Podáním ze dne 20.5.2014 žalobkyně požádala o poskytnutí služebního příjmu za službu přesčas nařízenou v rozporu s ust. § 54 odst. 1 zákona o služebním poměru, kterou žalobkyně vykonala v letech 2011 a 2012 O tomto návrhu rozhodl ředitel [stát. instituce] [anonymizována čtyři slova] ve věcech služebního poměru až po 8 měsících, a to rozhodnutím [číslo] 2014 ze dne 6.2.2015 (dále jen„ [ustanovení právního předpisu EU]“), jímž žádost žalobkyně zamítl. Žalobkyně podala proti [ustanovení právního předpisu EU] odvolání, o tomto bylo rozhodnuto rozhodnutím [anonymizována čtyři slova] ve věcech služebního poměru [číslo jednací] dne 29.12.2015 tak, že odvolání bylo zamítnuto. Žalobkyně podala dne 7.2.2016 správní žalobu k Městskému soudu v Praze, dne 12.2.2016 dal pověřený soudce pokyn k prvotním úkonům ve spisu (vyžádání správního spisu, výzva k zaplacení soudního poplatku a vyjádření k žalobě). Dne 8.4.2016 bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného k žalobě a správní spis, dne 14.4.2016 žalobkyně podala repliku. Dne 29.5.2019 podala žalobkyně k předsedovi správního soudu stížnost na průtahy, která byla sdělením ze dne 18.6.2019 vyhodnocena jako důvodná, místopředseda soudu se omluvil a sdělil, že rozhodnutí bude vydáno počátkem 4. čtvrtletí roku 2019. Toto však nemůže zhojit fakt, že správní soud byl více jak 3 roky zcela nečinný. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12.9.2019, č.j. 5 Ad 4/2016-46 bylo správní žalobě vyhověno, napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena služebnímu funkcionáři k dalšímu řízení. Dne 29.11.2019 vydal první náměstek [anonymizováno] pod [číslo jednací] rozhodnutí, kterým zrušil rozhodnutí služebního funkcionáře prvního stupně, Následně dne 22.10.2020 bylo žalobkyni doručeno rozhodnutí ředitele [anonymizována čtyři slova] [číslo jednací] ze dne 14.10.2020, kterým byl žalobkyni přiznán nárok na doplatek služebního příjmu, kdy tímto rozhodnutím bylo řízení skončeno. Správy Žalobkyně žalobou žádá odškodnění za výše uvedené řízení ve věci služebního poměru za dobu od 20.5.2014 do 22.10.2020, neboť je zjevné, že způsobenými průtahy byla žalobkyni způsobena nemajetková újma, když délka řízení je zcela nepřiměřená. Žalobkyně tak požaduje odškodnění nepřiměřené délky řízení přímo na základě čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“), přičemž je dána vyvratitelná domněnka existence nemajetkové újmy. Ohledně výše zadostiučinění žalobkyně vyšla ze stanoviska NS ČR ze dne 13.4.2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále také jen„ Stanovisko“) a požaduje celkové zadostiučinění ve výši 108 400 Kč včetně zákonného úroku z prodlení. Nad rámec již uvedeného pak žalobkyně konstatovala, že identický spor ve vztahu na nárok jejího kolegy byl u zdejšího soudu veden pod sp. zn. 21 C 48/2020, kdy bylo rozhodnuto rozsudkem, který byl následně potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 53 Co 179/2021 – 64. V rozsudku odvolacího soudu pak byl zejména seznán zvýšený význam daného řízení pro žalobce. Žalobkyně uplatnila dne 19.9.2020, resp. dne 23.3.2021 svůj nárok u žalované, ta však odmítla plnit. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok uplatněný žalobkyní neuznává a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná uvedla, že obdržela dne 19.9.2019 a dne 23.3.2021 žádost žalobkyně, kterou postoupila k vyřízení Ministerstvu vnitra a Ministerstvu spravedlnosti, neboť v době podání návrhu měla za to, že na daný nárok nelze použít čl. 6 Úmluvy, kdy tento názor následně přehodnotila. Žalovaná dále uvedla, že je třeba zejména zohlednit význam řízení pro žalobkyni, který dle jejího názoru nedosahuje takové intenzity, aby bylo třeba poskytnout zadostiučinění ve finanční podobě, ale pouhá konstatace porušení práva žalobkyně bude dostačující. K tomu žalovaná ještě uvedla, že je třeba zohlednit i výrazný nepoměr mezi požadovanou částkou nemajetkové újmy a částkou pro kterou bylo správní řízení vedeno, kdy se jedná o zjevný nepoměr. Je třeba vzít v potaz, i to že k této konstataci ze strany Ministerstva vnitra a místopředsedy Městského soudu v Praze již došlo, když se tito žalobkyni za dané průtahy omluvili. Pokud by však soud přistoupil k finančnímu zadostiučinění, považuje žalovaná za zcela odpovídající částku 15 000 Kč za rok, bez jakéhokoliv navýšení, kdy naopak by mělo dojít k ponížení této částky o 50 % s ohledem na minimální význam řízení pro žalobkyni. 3. Mezi účastníky není sporu o tom, že celková délka předmětného správního řízení a navazujícího řízení soudního trvala 6 let, 5 měsíců a 2 dny, a to od 20.5.2014 do 22.10.2020. Účastníci rovněž učinili nesporným průběh správního řízení tak jek je popsán ve vyjádření Ministerstva vnitra ze dne 29.9.2020. Dále to, že žalobkyně svůj nárok uplatnila u žalované dne 19.9.2020, resp. dne 23.3.2021. 4. Soud v tomto řízení provedl dokazování, přičemž jednotlivé důkazy hodnotil v souladu s ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.”), jak každý samostatně, tak i v jejich vzájemných souvislostech a dospěl na tomto základě k následujícím skutkovým zjištěním. 5. S ohledem na to, že předběžné projednání nároku je podmínkou meritorního projednání věci, soud konstatuje, že z dopisu ze dne 19.9.2020 a 23.3.2021 (ve vztahu k rozšířenému nároku) bylo zjištěno, že žalobkyně u žalované uplatnili nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši tak, jak je požadována touto žalobou způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce správního řízení a soudního řízení. 6. Soud k důkazu provedl předmětné správní spisy – spis [anonymizováno 5 slov] [číslo] a spis [anonymizována čtyři slova] [číslo] [rok] [číslo] a soudní spis – spis Městského soudu v Praze sp. zn. 5 Ad 4/2016, ze kterého bylo zejména shodně s tvrzením účastníků zjištěno, že celková délka řízení (správního i soudního) činila 6 let, 5 měsíců a 2 dny. Žalobkyně využívala aktivně procesních prostředků, jež jí ve správním řízení svědčily. Soud se nezabýval jednotlivými rozhodnutími, která byla v průběhu správního a soudního řízení vydána, neboť relevantní pro rozhodnutí o náhradě újmy je pouze celková délka řízení, která je nespornou. 7. Ve vztahu k průběhu daných řízení pak soud pouze konstatoval, jak mezi účastníky nesporné shrnutí průběhu daných řízení obsažené ve vyjádření Ministerstva vnitra a tak obsah připojených spisů, průběh daných řízení, kdy dne 22.5.2014 byla řediteli [anonymizována čtyři slova] doručena žádost žalobkyně o poskytnutí služebního příjmu za službu přesčas v rozsahu 105 hodin za období roku 2011 a roku 2012 nařízenou podle ustanovení § 54 odst. 1 zákona o služebním poměru. Žalobkyně byla služebně zařazena na [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [obec] - [část obce] (str. 1 spisu [anonymizováno] [číslo] 2014 [číslo]). Dne 23.6.2014 bylo právnímu zástupci žalobkyně doručeno sdělení ředitele [anonymizována čtyři slova] [číslo jednací] ze dne 20.6.2014 (str. 6 spisu [anonymizováno] [číslo] 2014 [číslo]), v němž je uvedeno, že dne 22.5.2014 obdrželo [anonymizována čtyři slova] žádost o poskytnutí služebního příjmu za službu přesčas a že tímto úkonem došlo tedy dne 22.5.2014 k zahájení řízení ve věcech služebního poměru. Dále je v tomto sdělení uvedeno, že v současné době [anonymizována čtyři slova] eviduje značné množství obdobných žádostí a proces opatřování podkladových materiálů ke každému takovému řízení je tak značně časově i věcně náročný a vyžaduje individuální přístup. Dne 23.6.2014 vypracovalo [anonymizována čtyři slova] žádost [číslo jednací] o poskytnutí podkladových materiálů týkajících se služby přesčas žalobkyně, adresovanou [anonymizována tři slova] na mezinárodním letišti [obec] – [část obce] (str. 8 spisu [anonymizováno] [číslo] 2014 [číslo]). Dne 2.9.2014 obdrželo [anonymizována čtyři slova] část podkladových materiálů týkajících se služby přesčas za období od 23.5.2011 do 30.9.2012 (str. 9 – 29 spisu [anonymizováno] [číslo] 2014 [číslo]). Dne 17.9.2014 se se právním spisem před vydáním rozhodnutí seznámila PZ žalobkyně (str. 35 spisu [anonymizováno] [číslo] 2014 [číslo]). Dne 6.2.2015 vydal ředitel [anonymizována čtyři slova] rozhodnutí č. 184/2015, kterým žádost o poskytnutí služebního příjmu za nařízenou službu přesčas v důležitém zájmu služby konanou podle § 54 odst. 1 zákona o služebním poměru od 1.2.2011 do 30.9.2012, celkem v rozsahu 117 hodin, zamítl (str. 36 spisu [anonymizováno] [číslo] 2014 [číslo]). Zamítavé rozhodnutí bylo doručeno právnímu zástupci žalobkyně dne 10.2.2015. Proti zamítavému rozhodnutí ředitele [anonymizována čtyři slova] [číslo] ze dne 6.2.2015 podala žalobkyně dne 23.2.2015 odvolání (str. 49 spisu [anonymizováno] [číslo] 2014 [číslo]). Spolu s průvodním dopisem [číslo jednací] ze dne 4.3.2015 postoupil ředitel [anonymizována čtyři slova] odvolání odvolacímu orgánu, tj. [anonymizována čtyři slova] (str. 2