23 C 128/2022-20 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu neuhrazeného jízdného. Z žalobních tvrzení vyplynulo, že žalovaná dne [datum] cestovala [anonymizováno] – linkou [anonymizováno] veřejné hromadné dopravy osob provozovanou [anonymizováno] podnikem [anonymizováno] [obec]. Žalobkyně provedla přepravní kontrolu, při které se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem, čímž žalovaná naplnila podmínky pro to, aby na ní žalobkyně požadovala přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes výzvu ze strany žalobkyně. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: ze Zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] [variabilní symbol], ze dne [datum], má soud za prokázané, že žalovaná použila [anonymizováno] linku [anonymizováno], čímž s žalobkyní uzavřela smlouvu o přepravě a při provedené dopravní kontrole se na výzvu neprokázala platným jízdním dokladem. Ze smluvních přepravních podmínek [anonymizováno] integrované dopravy má soud za prokázané, že pokud se cestující (žalovaná) neprokáže platným jízdním dokladem při přepravní kontrole, zaplatí jízdné ve výši 30 Kč a přirážku 1 500 Kč v souladu s čl. 8 bod 4. Žalované byla dne [datum] zaslána předžalobní upomínka. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce tak, že žalobkyně se žalovanou uzavřela platnou smlouvu o přepravě osob na výše uvedenou jízdu dopravním prostředkem žalobkyně podle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů (v případě použití metra, tramvajové nebo trolejbusové linky), a dále z vyhlášky Ministerstva Dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a dále z přepravního řádu, a Smluvních přepravních podmínek [anonymizováno]. Žalovaná porušila svoji povinnost ze závazkového smluvního vztahu zaplatit jízdné ve výši 30 Kč, když při provedené kontrole u sebe neměla platnou jízdenku. Vzhledem k tomu, že žalovaná se při kontrole neprokázala přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem, a nesplnila tedy svou povinnost ze závazkového právního vztahu s žalobkyní zaplatit jízdné stanovené podle tarifu, a nezaplatila přirážku ve výši 1 500 Kč, soud žalobě zcela vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit částku 1 530 Kč, která původně představuje jízdné ve výši 30 Kč a přirážku ve výši 1 500 Kč ve smyslu čl. 8 bod 4 smluvních přepravních podmínek pražské integrované dopravy za porušení povinnosti zaplatit jízdné (§ 2550 OZ). Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení pak soud vycházel z § 1970 OZ, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kdy žalovaná je v prodlení ode dne následujícího od nezaplacení jízdného a přirážky. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 530 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby) dále ze tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. S ohledem na skutečnost, že byla žalobkyně v řízení zastoupena advokátem, uložil soud povinnost žalovanému zaplatit náklady řízení žalobkyně k rukám jejího právního zástupce. 8. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.