25 C 148/2021-79 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 7 200 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 19. 6. 2020 uzavřela se žalovanou smlouvu o poskytování administrativních služeb (dále jen„ Smlouva“) s tím, že žalovaná zajistí možnost umístit do budovy na adrese [ulice a číslo] sídlo žalobkyně v České republice. Na základě Smlouvy, kterou uzavřela za účelem zajištění sídla pro odštěpný závod žalobkyně, přičemž možnost umístění sídla byla ve Smlouvě jednoznačně sjednána, uhradila žalované částku 7 200 Kč. Jelikož však žalovaná neposkytla žalobkyni žádnou součinnost (nedodala souhlas s umístěním sídla) pro zřízení sídla, žalobkyně pro podstatné porušení Smlouvy ze strany žalované odstoupila. V důsledku odstoupení od Smlouvy se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila o 7 200 Kč, neboť důvod poskytnutí této částky odpadl. Argumentaci žalované týkající se jejího výlučného požadavku na umístění sídla na [obec a číslo] a poskytování konzultačních služeb, označila za irelevantní. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že spor je důsledkem nepochopení podstaty smluvního vztahu založeného Smlouvou, která nebyla prioritně určena pro umístění sídla, když umístění sídla byla jen možnost, která mohla být poskytnuta. Stěžejní ze Smlouvy bylo poskytování konzultačních služeb, které žalovaná zajistila, a zajištění možnosti využívat důstojné a reprezentativní prostory pro rozvoj podnikání žalobkyně, přičemž rozsah těchto poskytnutých služeb převyšoval částku sjednanou ve Smlouvě. Žalovaná jako vstřícný krok navrhla žalobkyni zajištění možnosti umístění sídla v jiném místě než na [obec a číslo], avšak o to žalobkyně nestála. 3. Mezi žalobkyní a žalovanou bylo nesporné, že dne 19. 6. 2020 podepsaly Smlouvu, jakož i to, že žalobkyně na základě Smlouvy uhradila žalované částku 7 200 Kč. 4. Při jednání, které se v této věci konalo dne 26. 9. 2022 žalobkyně i žalovaná zopakovaly svou dosavadní argumentaci, na které setrvaly i ve svých závěrečných návrzích. Soud v průběhu tohoto jednání provedl dokazování, na základě něhož učinil následující skutková zjištění. 5. Ze Smlouvy soud zjistil, že žalovaná disponuje právním titulem (pachtovní smlouvou), který mu umožňuje poskytovat na smluvním základě administrativní služby, a to včetně zajištění administrativního sídla na adrese [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (čl. I.), jakož i to, že účelem této smlouvy je vytvořit žalobkyni podmínky pro výkon vybraných administrativních činností spojených s jeho podnikatelskou činností zapsanou v obchodním rejstříku (čl. II. bod 1.), že žalobkyně je oprávněna na základě této smlouvy umístit své administrativní sídlo na adrese [ulice a číslo] (čl. II. bod 2.), že žalovaný zajistí pro žalobkyni příjem a oznamování došlé pošty (čl. II. bod 3.), přičemž služby dle bodů 2. a 3. čl. II. tvoří základní služby pro žalobkyni (čl. II. bod 5.), jakož i to, že cena základních služeb dle této smlouvy (služebné) se sjednává na 600 Kč za každý započatý měsíc (čl. III. bod 1.) s tím, že služebné bude hrazeno v pravidelných ročních splátkách (čl. III. bod 2.). 6. Z odstoupení od smlouvy a předžalobní výzvy k zaplacení 7 200 Kč s příslušenstvím ze dne 25. 11. 2020 soud zjistil, že žalobkyně z důvodu porušení Smlouvy ze strany žalované (spočívající v neposkytnutí odpovídající součinnosti k zajištění možnosti umístění sídla žalobkyně dle Smlouvy) od Smlouvy odstoupila a vyzvala žalovanou k vrácení částky 7 200 Kč (představující bezdůvodné obohacení), a to do 10 dnů ode dne doručení této výzvy. Z informativního výpisu datových schránek soud zjistil, že tato výzva byla odeslána dne 25. 11. 2020 a téhož dne byla dodána do datové schránky žalované. 7. Z nedatované reakce žalované na předžalobní výzvu soud zjistil, že dle žalované není odstoupení žalobkyně od Smlouvy opodstatněné vzhledem k tomu, že Smlouva má vytvořit část podmínek pro rozvoj podnikatelských aktivit žalobkyně v České republice vytvořením důstojného zázemí pro jeho jednání a příjem pošty, přičemž současně zmiňuje oprávnění žalobkyně umístit v těchto prostorách své sídlo, avšak není v ní uvedena taková povinnost žalované, kterou by žalovaná porušila, když naopak žalobkyni poskytla mnohahodinové konzultace a zprostředkovala jí možnost poskytnout své odborné služby třetím osobám. 8. Na základě shodných tvrzení účastníků uvedených v odst. 3 odůvodnění tohoto rozsudku, která vzal soud za svá skutková zjištění (§ 121 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“), a skutečností zjištěných z provedeného dokazování uvedených v odst. 5. – 7. odůvodnění tohoto rozsudku bylo ve věci možno rozhodnout. Soud ve věci provedl i další důkazy, které však nehodnotil, neboť ty pouze dokreslují skutkový stav zjištěný v dostatečném rozsahu pro rozhodnutí souzené věci (z ostatních provedených důkazů soud již žádné další rozhodné skutečnosti nezbytné pro posouzení dané věci nezjistil a pro nadbytečnost – s ohledem na níže uvedené odůvodnění – je nehodnotil). 9. Projednávanou věc soud posuzoval v intencích následujících zákonných ustanovení. 10. Podle § 1721 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) každý společník, jednatel, člen dozorčí rady, je-li zřízena, nebo likvidátor se může v mezích tohoto ustanovení dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro rozpor s právními předpisy nebo společenskou smlouvou. Podle § 191 odst. 2 Důvodem neplatnosti usnesení valné hromady je i rozpor tohoto usnesení s dobrými mravy. 11. Podle 1724 odst. 1 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. 12. Podle § 1725 o. z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. 13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 2993 plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. V dané věci dospěl soud k následujícím právním závěrům. 16. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 19. 6. 2020 Smlouvu, v níž bylo na základě prohlášení žalované o tom, že disponuje právním titulem umožňujícím jí zajistit sídlo na adrese [adresa], [PSČ] [obec a číslo], sjednáno oprávnění žalobkyně umístit své sídlo na této adrese. Tomuto oprávnění žalobkyně odpovídá závazek žalované spočívající v zajištění umístění sídla žalobkyně na uvedené adrese. Součástí předmětného závazku je poskytnutí nezbytné součinnosti za účelem naplnění jeho realizace (obstarání souhlasu s umístěním sídla). Obranu žalované soud neshledal důvodnou, neboť poskytování jiných služeb s předmětem tohoto řízení nesouvisí (a ani to z provedeného dokazování nevyplynulo, když dle Smlouvy tvoří základní služby pro žalobkyni zajištění sídla a příjem a oznamování došlo pošty), a jelikož žalovaná svému závazku zajistit žalobkyni umístění sídlo na adrese [adresa], [PSČ] [obec a číslo] vyplývajícímu ze Smlouvy nedostála, když žalobkyni součinnost potřebnou pro realizaci umístění sídla na sjednané adrese neposkytla, bylo odstoupení žalobkyně od Smlouvy po právu. V důsledku odstoupení od Smlouvy se tak žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila o částku 7 200 Kč, neboť právní důvod, na jehož základě byla tato částka žalobkyní žalované zaplacena, odpadl. Zmíněnou částku, kterou jí žalobkyně na základě Smlouvy zaplatila, byla tak žalovaná povinna žalobkyni vrátit. Vzhledem k tomu, že předmětnou částku žalovaná žalobkyni ve lhůtě k tomu jí stanovené, tj. do 5. 12. 2020, nezaplatila, ocitla se ode dne následující v prodlení, pročež soud dospěl k závěru, že i požadavek žalobkyně na přiznání příslušenství k žalované částce, o němž soud rozhodl v souladu s §§ 1968 a 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za období od 6. 12. 2020 do zaplacení je oprávněný. 17. Z výše uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a o nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na jejich náhradu. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna za čtyři jím vykonané úkony právní služby ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ AT“), konkrétně za převzetí zastoupení dle § 11 odst. 1 písm.