25 C 198/2020-63 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu žalobou ze dne 16. 6. 2020 domáhala zaplacení částky 16 157,14 Kč s příslušenstvím, a to na základě nesplaceného úvěru žalovaným. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [obec] (dále jen,,banka“) smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] ze dne 16. 11. 2014. Na základě této smlouvy poskytla banka žalovanému úvěrový rámec do výše 50 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Výše úrokové sazby byla stanovena na 19,92 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr minimální měsíční splátkou ve výši 3,5 % z čerpaných prostředků a dále hradit bance poplatky. Tyto své povinnosti však neplnil, banka proto přistoupila k okamžitému zesplatnění úvěru dopisem ze dne 30. 10. 2019 a postoupení pohledávky na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 3. 2020. Na svůj dluh žalovaný ničeho neuhradil, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku ze dne 25. 5. 2020. 2. Žalovaný se ve věci vyjádřil prostřednictvím ustanoveného opatrovníka tak, že žalovaný nárok zcela neuznává. 3. Jelikož v řízení bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci řízení s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, postupoval soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin, a to zejména smlouvy o vydání kreditní karty [číslo] všeobecných obchodních podmínek, souhrnného výpisu z účtu kreditní karty, oznámení o okamžité splatnosti kreditní karty, smlouvy o postoupení pohledávek, vyrozumění o postoupení pohledávky, ceníku produktů a služeb a předžalobní výzvy, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. 5. Žalovaný s bankou uzavřel smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] dne 16. 11. 2014, v rámci níž žalovaný obdržel kreditní kartu s úvěrovým rámcem 50 000 Kč, který mohl čerpat dle svého uvážení. Z vyčerpaného úvěru se žalovaný zavázal hradit smluvní úrok ve výši 19,92 % a poplatky, to vše minimálními měsíčními splátkami ve výši 3,5 % z vyčerpané částky. Z výpisu z účtu kreditní karty je patrné čerpání úvěru žalovaným, přírůst smluvní úroku i částečné hrazení úvěru žalovaným. Dále je zřejmé, že od poslední splátky žalovaným dne 14. 6. 2019 k žádné další platbě nedošlo a žalobkyně tak přistoupila k zesplatnění celé úvěrované částky, jež ke dni 26. 10. 2019 činila 17 661,14 Kč, což žalovanému oznámila dopisem o zesplatnění ze dne 30. 10. 2019. Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil, banka proto přistoupila k postoupení pohledávky na žalobkyní smlouvou o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo] ze dne 25. 3. 2020, což žalovanému oznámila dopisem ze dne 24. 4. 2020. Žalobkyně po žalovaném požaduje částku ve výši 15 657,14 Kč představující jistinu, částku ve výši 1 504 Kč představující kapitalizovaný úrok za dobu čerpání úvěru a částku ve výši 500 Kč představující poplatek za upomínku ze dne 22. 7. 2019. Dále požaduje zákonný a smluvní úrok od 14. 3. 2020 do zaplacení. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 513 o. z. jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. 8. Dle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Jelikož banka své závazky z úvěrové smlouvy dodržela a poskytla žalovanému úvěrový rámec, který žalovaný mohl čerpat, byl žalovaný povinen peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednaný úrok, a to včetně sjednaných poplatků uvedených v ceníku banky. Vzhledem k tomu, že žalovaný svému závazku nedostál a žalobkyni se podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobkyni přiznal částku ve výši 16 157,14 Kč sestávající z jistiny ve výši 15 657,14 Kč a poplatku za upomínku ve výši 500 Kč, dále žalobkyni přiznal kapitalizovaný úrok, zákonný úrok z prodlení a smluvní úrok. Při posuzování požadovaného zákonného úroku z prodlení vycházel soud z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 10. K námitkám opatrovníka soud stručně uvádí, že je povinností žalovaného oznámit žalobkyni změnu doručovací adresy, pokud nastala, neboť je v jeho vlastním zájmu mít možnost se s doručovanými písemnostmi seznámit. Žalobkyně takovou povinnost nemá a ani mít nemůže, neboť nemá prostředky se adresy svépomocně dopátrat. Ani případné vycestování do zahraničí nemění nic na trvajících právech a povinností mezi bankou (žalobkyní) a žalovaným. Žalovaný nijak neprokázal, že výběry z účtu (čerpání úvěru) nečinil on a že nastala skutečnost, s níž je spojena změna nebo zánik jeho povinností ze smlouvy. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 768,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 157,14 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 780 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 280 Kč ve výši 688,80 Kč. 12. O odměně opatrovníka rozhodl soud podle § 6 odst. 1, § 7 a § 12a odst. 1 a. t. tak, že přiznal opatrovníku odměnu ve výši 3 448 Kč. Tato částka se skládá z odměny z tarifní hodnoty ve výši 16 157,14 Kč za dva úkony právní služby uvedené v § 11 odst. 1 a. t. v částce 1 780 Kč snížené o 20 % dle § 12a odst. 1 a. t., tj. po 1 424 Kč, a dvou paušálních náhrad po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. 13. O lhůtě k plnění (do 3 dnů od právní moci rozsudku) rozhodl soud podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. (výroky I. a II.).