27 C 47/2022-319 — Obvodní soud pro Prahu 1

1 Žalobce se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal na žalované zaplacení částky 204 600 Kč s příslušenstvím z titulu poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou imateriální újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce daňového řízení týkajícího se penále podle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“). Podle žalobce celková délka řízení o daňovém penále činila 11 let a 4 měsíce. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že daňové řízení započalo vydáním platebního výměru na penále dne [datum] podle rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací], přičemž skončilo až dne [datum], kdy mu byl doručen rozsudek [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací]. 2 Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla žalobu zamítnout a přiznat žalované náklady řízení s odůvodněním, že žalobce odvozuje svůj nárok na přiměřené zadostiučinění od nepřiměřené délky daňového řízení popsaného v žalobě, které je pod ochranou čl. 6 odst. 1 Úmluvy, nicméně žaloba byla podána předčasně. Po žaloby žalovanou v rámci odstranění překážky řízení spočívající v absenci předběžného projednání ji v mezidobí posoudila ve shodě s ustálenou judikaturou jako žádost o náhradu škody podle zák. č. 82/1998 Sb., přičemž ji shledala částečně důvodnou a přiznala žalobci přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 184 500 Kč. 3 Podáním došlým soudu dne [datum] vzal žalobce co do částky 185 400 Kč žalobu zpět z důvodu uzavření mimosoudní dohody mezi účastníky tohoto řízení. Co do zbytku však na žalobě trval nadále. 4 Soud vzal za prokázaná skutková zjištění, a to jednak ze Sdělení žalobci o výsledku projednání žádosti o náhradu nemajetkové újmy podle zák. č. 82/1998 Sb. ze dne [datum], že žalovaná po obdržení žaloby v rámci odstranění překážky řízení spočívající v absenci předběžného projednání ji v mezidobí posoudila ve shodě s ustálenou judikaturou jako žádost o náhradu škody podle zák. č. 82/1998 Sb., a shledala ji částečně důvodnou a přiznala žalobci přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 184 500 Kč. 5 Jak soud zjistil ze shodných tvrzení účastníků, žalobce uplatňoval v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku [rok], podaném dne [datum], pro účely zjištění základu daně z příjmů fyzických osob výdaje v procentní výši podle § 7 odst. 9 zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v rozhodném znění (dále jen„ ZDP“) a v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku [rok] podaném dne [datum] uplatňoval výdaje v prokázané výši podle § 24 ZDP. Na základě změny v uplatňování výdajů vznikla žalobci povinnost upravit základ daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku [rok] v souladu s § 23 odst. 8 písm. b) ZDP. Dne [datum] podal žalobce dodatečné přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku [rok], ve kterém zvýšil původně vyměřenou daň o částku [částka]. Vzhledem k tomu, že [anonymizována dvě slova] pro [část Prahy] pochybnosti o správnosti, průkaznosti a úplnosti údajů uvedených žalobcem v předmětném dodatečném přiznání, vyzval jej výzvou ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], k odstranění pochybností. Dne [datum] podal žalobce neplatně před vyměřením daně další dodatečné daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku [rok], jehož údaje byly v souladu s § 41 odst. 1 ZSDP využity při vyměření daně z příjmů fyzických osob za předmětné zdaňovací období. Na základě provedeného vytýkacího řízení byla žalobci dodatečným platebním výměrem [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí] dodatečně vyměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku [rok] ve výši [částka], [anonymizována dvě slova] [částka] vyšší, než daň uvedená žalobcem v dodatečném daňovém přiznání podaném dne [datum]. Proti tomuto dodatečnému platebnímu výměru podal žalobce odvolání, o kterém rozhodlo [finanční ředitelství] [anonymizováno] [územní celek] rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] tak, že odvolání zamítlo. Žalobce napadl toto rozhodnutí žalobou ve správním soudnictví, která byla rozsudkem [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací], zamítnuta. Kasační stížnost podaná žalobcem proti uvedenému rozsudku byla zamítnuta rozsudkem [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [spisová značka] [ulice] stížnost proti tomuto rozsudku [název soudu] odmítl [název soudu] usnesením ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]. Dne [datum] vydal správce daně podle § 63 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění účinném do účinnosti zák. č. 230/2006 Sb. a podle Čl. VI přechodných ustanovení zák. č. 230/2006 Sb. (dále jen„ ZSDP“) platební výměr na daňové penále [číslo jednací] (dále jen„ platební výměr na daňové penále“), kterým žalobci předepsal daňové penále ve výši [částka], a to za prodlení s úhradou daňových povinností na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku [rok] ve výši [částka] v období od [datum] do [datum]. Platební výměr na daňové penále byl doručen dne [datum]. Proti platebnímu výměru na daňové penále bylo žalobcem podáno odvolání, o kterém rozhodlo [finanční ředitelství] [anonymizováno] [územní celek] rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] tak, že odvolání zamítlo. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalobu ve správním soudnictví u [název soudu], který rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (dále jen„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“) rozhodl ve výroku I. citovaného rozsudku:„ Rozhodnutí [finanční ředitelství] pro [územní celek] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] a rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [část Prahy] [anonymizováno] [datum rozhodnutí], [číslo jednací], se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení“. [anonymizována dvě slova] konstatoval shodně s názorem žalované, že žalobce nemůže být penalizován již ode dne původní splatnosti daně za zdaňovací období roku [rok], jelikož ke„ změně“ daně došlo na základě postupu podle § 23 odst. 8 zák. o daních z příjmu a nikoliv na základě nesprávného postupu daňového subjektu. Městský soud učinil závěr, že nebyly splněny podmínky pro předepsání daňového penále. Proti rozsudku [anonymizováno] v [obec a číslo] podalo odvolací [anonymizována dvě slova] kasační stížnost, o které rozhodl [název soudu] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací] (dále jen„ rozsudek [anonymizována dvě slova]“) ve výroku I. tohoto rozsudku takto:„ [anonymizováno] [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací] se ruší v části výroku I.:„ a rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]“ a ve výroku II. tohoto rozsudku takto:„ Ve zbytku se kasační stížnost žalovaného zamítá. Odvolací finanční ředitelství ve znovuobnoveném odvolacím řízení vydalo rozhodnutí o odvolání ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kterým změnilo platební výměr na daňové penále tak, že se daňové penále mění z částky [částka] na částku [částka]. Žalobce podal proti uvedenému rozhodnutí žalobu u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], o které bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací] (dále jen„ rozsudek [anonymizována dvě slova]“), kterým bylo předmětné rozhodnutí odvolacího [anonymizována dvě slova] zrušeno. Proti rozsudku [anonymizována dvě slova] byla odvolacím finančním ředitelstvím podána kasační stížnost, o které rozhodl [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací] (dále jen„ rozsudek NSS [anonymizováno]“) tak, že rozsudek [anonymizována dvě slova] zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. [název soudu] v této věci doposud nerozhodl. 6 Po právní stránce soud posoudil věc podle § 13 odst. 1 OdpŠk, podle kterého stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je podle téhož ustanovení také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. 7 Podle § 31a odst. 1 OdpŠk se poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda. To se podle druhého odstavce téhož ustanovení poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možné nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se n