30 C 87/2022-61 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, proti němuž žalovaná včas podala odůvodněný odpor, tvrdí, že je majitelkou dvou vstupenek na koncert [příjmení] [příjmení] [příjmení] [jméno] muzikál s hity skupiny [příjmení] s původním datem konání 18. 4. 2020 od 19:00 v [anonymizována tři slova] (dále jen„ Kulturní akce“). Kulturní akce se s ohledem na epidemii koronaviru neuskutečnila. Dle zákona 247/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 na oblast kulturních akcí, je žalobkyně (jakožto osoba starší 65 let) oprávněna požádat pořadatele Kulturní akce o vrácení vstupného, čímž končí tzv. ochranná doba.Dle § 5 odst. 5 uvedeného zákona„ Pořadatel zákazníkovi na základě jeho žádosti vrátí veškeré uhrazené platby nejpozději do 14 dnů od skončení ochranné doby.“ Vzhledem k tomu, že žalovaná vstupné na Kulturní akci žalobkyni nevrátila, domáhá se žalobkyně dlužné částky žalobou. Na základě informací o pořadateli uveřejněných na internetových stránkách Kulturní akce [webová adresa]) a rovněž na facebookovém profilu žalované společnosti ([webová adresa]), žalobkyně nejprve dvakrát požádala žalovanou o vrácení vstupného, a to prostřednictvím uveřejněné kontaktní e-mailové adresy žádostmi ze dne 29. 12. 2021 a z 16. 1. 2022. Bezúspěšně. Stejně dopadla žádost o vrácení prostředků zaslaná žalované společnosti dopisem dne 1. 2. 2022 na adresu jejího sídla. Dle sdělení doručovatele písemnosti žalovaná společnost již na uvedené adrese nesídlí a jiná kontaktní adresa není uvedena. 2. Žalovaná žádá zamítnutí žaloby. Žalobkyní není prokazováno, že by předmětné vstupenky na (neuskutečněný) koncert, tj. představení [anonymizována čtyři slova] v termínu 18.4.2020 od 19:00 hodin, byly zakoupeny přímo žalobkyní či jinou osobou v její prospěch, tedy zda by žalobkyni vůbec mohl svědčit nárok dle zákona č. 247/2020 Sb. 3. K argumentaci žalobkyně, která svůj nárok opírá o ust. § 5 odst. 5 zákona č. 247/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 na oblast kulturních akcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 247/2020 Sb.“), žalovaná konstatuje, že předmětnou právní úprava nelze na předmětnou věc aplikovat. 4. Předmětný koncert měl proběhnout dne 18.4.2020, žalobkyní předestřený zákon č. 247/2020 Sb. však nabyl účinnosti teprve ke dni 19.5.2020. Žalovaná je přesvědčena, že zákon č. 247/2020 Sb. lze přitom aplikovat teprve ode dne nabytí jeho účinnosti, neboť v opačném případě by se jednalo o nepřípustnou retroaktivitu právního předpisu, která je zakázána pro rozpor s požadavkem legitimního očekávání a právní jistoty. Nutno dodat, že zákon č. 247/2020 Sb., ve znění účinném ode dne 19.5.2020, ani neobsahoval přechodná ustanovení, která by zpětnou účinnost tohoto zákona upravovala. 5. Soud zjistil, že žalobkyně předložila dvě vstupenky na kulturní představení – slavnostní premiéru [příjmení] [příjmení] [příjmení] [jméno] muzikál s hity skupiny [příjmení] s původním datem konání 18. 4. 2020 od 19:00 v [anonymizována tři slova], každou v hodnotě 1 190 Kč. 6. Dále soud zjistil, z kopie OP žalobkyně, že žalobkyně v den konání akce dovršila 69ti let a že žalovanou vyzvala, prostřednictvím obecného zmocněnce, dne 1.2.2022 do její datové schránky k vrácení peněz za dvě vstupenky na tuto akci bez uvedení konkrétní částky. Tyto vstupenky, kopii OP a čestné prohlášení o vlastnictví vstupenek a plnou moc zmocněnce zaslal k žádosti v příloze. 7. Soudu je z jeho činnosti známo, že na majetek společnosti [právnická osoba], [IČO], jež sídlí v jeho obvodu, byl usnesením příslušného soudu zjištěn úpadek a byl prohlášen konkurz. 8. Soud tak vzal za prokázané, že žalobkyně předložila předmětné vstupenky, aniž by prokázala, že cena vstupenek byla uhrazena z jejího majetku či je nabyla do vlastnictví a tudíž, že je právě žalobkyně jako osoba starší 65 let ve smyslu zákona 247/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 na oblast kulturních akcí, oprávněna podle tohoto zákona požadovat vrácení vstupného.Nicméně vzhledem k právnímu posouzení věci by bylo v rozporu se zásadou rychlosti a ekonomiky řízení žalobkyni vyzvat k prokázání této skutečnosti věrohodnými důkazními prostředky. 9. Žaloba totiž není důvodná, neboť žalovaná není v této věci pasivně věcně legitimována. 10. Podle čl. II. odst. 2 přechodných ustanovení, která byla do tohoto zákona včleněna novelou č. 448/2020 Sb., účinnou ode dne 2.11.2020 platí, že„ Zákon č. 247/2020 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije rovněž na vstupné za kulturní akci podle § 2 zákona č. 247/2020 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, které bylo uhrazeno zákazníkem nebo v jeho prospěch ode dne 19. května 2020 do dne bezprostředně předcházejícího dni nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. 2.11.2020 – dopl.). 11. Protože zákon č. 247/2020 Sb., ve znění účinném od 2.11.2020, lze použít na právní vztahy, tj. i na kulturní akce s předpokládaným termínem konání od 19.5.2020 do 30.9.2021. Na předmětné kulturní představení v termínu 18.4.2020 zákon č. 247/2020 Sb. nedopadá. normy v něm stanovené lze označit za právně vynutitelné teprve ode dne 19.5.2020 proto nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 12. Soud podotýká, že nelze žalované vytýkat, že se představení neuskutečnilo, neboť žalovaná nijak nekonání akce nezavinila a nemohla jako producent či pořadatel takový následek nijak ovlivnit. Potom, není li žalovaná výslovně zákonem č. 247/2020 Sb. ad hoc povolána k restituci ve vztahu k žalobkyni, je osobou, s níž je v závazkovém vztahu žalobkyně, výhradně prodejce vstupenek, nikoli žalovaná. 13. Pokud jde o nákladový výrok soud ve smyslu § 150 o.s.ř. nepřiznal náklady řízení úspěšné žalované, ač by na ně měla dle § 142 odst. 1 o.s.ř. nárok v plné výši. Důvodem hodným zvláštního zřetele je, že žalobkyni (resp. jejímu zmocněnci) se nedostalo za předmětnou částku kulturního zážitku.