40 C 52/2022 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nezaplacení ceny za dodané zboží, mražené ryby. Z žalobních tvrzení vyplývá, že mezi účastníky byla uzavřena na základě ústní dohody kupní smlouva, jejímž předmětem bylo dodání ryb žalobkyní žalované, která měla zboží převzít a zaplatit za něj kupní cenu ve výši 48 992,10 Kč. Poskytnuté plnění žalobkyně vyúčtovala žalované fakturami [číslo] na částku 13 105,35 Kč s datem splatnosti [datum], [číslo] na částku 21 638,40 Kč s datem splatnosti [datum] a [číslo] na částku 14 178,35 Kč s datem splatnosti [datum], ve kterých rovněž specifikovala dodané zboží. Žalovaná žádnou z uvedených faktur nezaplatila, a to ani zčásti. Dne [datum] žalovaná uznala svůj dluh co do důvodu i výše. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala s úhradou dluhu do prodlení, požadovala žalobkyně rovněž zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně zaslala žalované dne [datum] předžalobní upomínku, avšak ani přesto neuhradila žalovaná ničeho. 2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že nárok žalobkyně neuznává, neboť žalobkyně si dne [datum] při odvozu mrazícího zařízení odvezla i část dodaného zboží, které je uvedeno v soupisu dodacího listu ze dne [datum]. Podle žalované tak měla být hodnota odvezeného zboží žalobkyní zohledněna dobropisem ve výši 9 425,74 Kč. Vyfakturované částky proto neodpovídají skutečně odebranému zboží. Žalovaná pak nesouhlasila i s úročením dlužné částky. 3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění: 4. Mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva, a to v ústní formě, dle které žalobkyně ve 3 dodávkách dodala žalované zboží specifikované v předmětných fakturách a žalovaná toto zboží odebrala, avšak kupní cenu neuhradila (faktura [číslo] faktura [číslo] faktura [číslo] včetně podacího lístku). Výši dluhu i jeho rozsah dle provedené fakturace žalovaná dne [datum] rovněž uznala (inventarizace pohledávek k [datum], uznání dluhu ze dne [datum]). Mezi účastníky následně probíhala emailová komunikace ohledně prodlení se zaplacením faktur, jejich existenci žalovaná ani v tomto emailu nijak nepopírala (email ze dne [datum] 22:43 od [anonymizováno] pro [příjmení] s předmětem nezaplacené faktury). 5. Až ve svém vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že nesouhlasí s výší vyfakturovaných částek, neboť zahrnují i zboží ve výši 9 425,86 Kč, které bylo vráceno žalobkyni a ke kterému žalobkyně nikdy nenabyla vlastnického práva. Tuto skutečnost pak doložila dodacím listem - daňovým dokladem ze dne [datum] (cit. dokument). K tomuto tvrzení žalobkyně v rámci ústního jednání, které se ve věci konalo dne [datum], uvedla, že zboží uvedené v žalovanou odkazovaném dodacím listu ze dne [datum] není ani zčásti zbožím, jehož zaplacení žalobkyně žádá v tomto řízení. Je pravdou, že žalovanou zmiňované zboží bylo žalobkyni vráceno, žalovaná k němu nikdy nenabyla vlastnického práva a jeho zaplacení tedy nebylo po žalované nikdy požadováno. Toto tvrzení je pak prokazováno shora uvedenými důkazy – inventarizace pohledávek k [datum], uznání dluhu ze dne [datum] a email ze dne [datum] [anonymizováno] od [anonymizováno] pro [příjmení] - kterými žalovaná sama dokládá, že výši závazku vyúčtovaného fakturami [číslo] [číslo] [číslo] uznává. 6. Žalovaná se jednání konaného dne [datum] bez řádné omluvy neúčastnila, sama se tak připravila o možnost případných námitek k doplněným tvrzením žaloby, jakož i o případné poučení soudu podle ust. §118a odst. 1, 3 o.s.ř. k doložení tvrzení, že uznaný dluh v rozsahu částky 9 425,86 Kč zanikl. 7. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené shodné či nesporné tvrzení účastníků, jakož i o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. Ostatně ani samými účastníky pravost či věcná správnost těchto listinných důkazů nebyla zpochybňována. Další dokazování soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. 8. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené. 9. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem: 10. Podle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „občanský zákoník”), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Uznání dluhu je způsobem utvrzení dluhu, není právním titulem vzniku dalšího (vedlejšího) závazku vedle závazku původního. Existující dluh se jím utvrzuje, nezpůsobuje však jeho zánik. Uznáním se nemění právní důvod dluhu. Důsledkem uznání dluhu písemným prohlášením dlužníka je vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. Věřitel tak nemusí dokazovat ani vznik dluhu (argumentovat smlouvou nebo jinou právní skutečností zakládající závazek), ani jeho rozsah v době uznání. Důkazní břemeno se přesouvá na dlužníka, který musí prokázat, že dluh vůbec nevznikl, nebo že byl splněn či zanikl z jiného důvodu. 11. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaná svůj dluh uznala, a naopak, že žalovaná svá tvrzení o částečném zániku uznaného dluhu neprokázala, soud uzavřel, že žalobkyní požadovaný nárok je po právu a žalobnímu návrhu v celém rozsahu vyhověl. Žalobkyně má zároveň proti žalované nárok na zákonný úrok z prodlení, a to dle ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu ode dne následujícího po splatnosti každé jednotlivé faktury do jejího zaplacení. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku tak, že žádnému účastníkovi právo na jejich náhradu nepřiznal, neboť žalobkyně, jež byla v řízení zcela úspěšná a má podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. nárok na náhradu nákladů řízení nepožadovala.