51 C 321/2020 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 13 006,99 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce uzavřel s žalovaným kontokorentní úvěr k běžnému účtu žalovaného č. [bankovní účet] až do výše úvěrového limitu 20.000Kč a žalovaný se zavázal dodržovat smluvní podmínky, udržovat na účtu kreditní obrat a zejména nepřekračovat sjednaný úvěrový limit. Strany se ve smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 19,90% p. a. a v případě porušení smlouvy též sjednaným úrokem z prodlení. Nedílnou součástí smlouvy je i Sazebník poplatků, Produktové podmínky a Všeobecné obchodní podmínky žalobce, přičemž žalovaný stvrdil svým podpisem, že tyto dokumenty převzal a seznámil se s nimi. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: 4. [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalobkyně], (dále jen„ banka“) uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru k běžnému účtu ze dne 2. 6. 2017, na základě které žalovanému poskytla kontokorentní úvěr na běžném účtu č. [bankovní účet] až do výše sjednaného úvěrového limitu ve výši 20.000 Kč, ve znění Dodatku o změně obratové podmínky k úvěrové smlouvě ze dne 14. 10. 2019 do výše sjednaného úvěrového limitu ve výši 13.000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky banky, Produktové podmínky a Sazebník poplatků. Strany si dohodly v článku II. bod 4. úvěrové smlouvy úročení úvěru sazbou 19,90% p. a.. Dále byl sjednán v článku III. bod 1. smlouvy úrok ve výši 30% p. a. při překročení úvěrového limitu, tedy pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu a také v bodě 5. písm. d. stejného článku smlouvy úrok z prodlení ve výši 30% p. a. z dlužné částky při prodlení s úhradou jakékoli částky v důsledku porušení kteréhokoli smluvního ujednání. Žalovaný neplnil svou povinnost splácet úvěr řádně a včas a překročil sjednanou výši úvěrového limitu, jak plyne z předloženého výpisu z jeho běžného účtu ze dne 27. 4. 2020. V souladu s článkem III. bod 3. smlouvy převedl tedy žalobce částku přečerpání účtu 13.006,99 Kč na nově zřízení úvěrový účet č. [bankovní účet] za účelem jeho uhrazení žalovaným v pravidelných splátkách, což žalovaný rovněž nesplnil. Z toho důvodu žalobce v souladu s Produktovými podmínkami prohlásil úvěr za ihned splatný v celé výši ke dni 16. 4. 2020, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze stejného dne (Výpověď úvěrové smlouvy ze dne 16. 4. 2020). Před zahájením soudního řízení zástupce žalobkyně zaslal žalované straně předžalobní výzvu k plnění s poučením o zahájení soudního řízení pro případ neuhrazení dlužné částky. 5. Podle ust. § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená. 7. V řízení bylo prokázáno, že spolu účastníci uzavřely smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru k běžnému účtu, kterou žalobkyně umožnila žalovanému čerpání peněžních prostředků na běžném účtu do povolené výše, tj. poskytla jí do povolené výše úvěr. Vztah mezi účastníky smlouvy je proto třeba posuzovat jako smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku s ohledem na okamžik vzniku smluvního vztahu. Žalovaný na základě této smlouvy čerpal kontokorentní úvěr. V řízení bylo dále prokázáno, že účastníci sjednali podmínky pro poskytnutí úvěru a jeho vrácení, jakož i následky porušení těchto povinností. Žalovaný porušil svoje smluvní povinnosti, když v rozporu se smluvním ujednáním úvěr řádně a včas nesplácel. Žalobkyně proto postupovala zcela v souladu se smluvním ujednáním obsaženým ve smlouvě a v obchodních podmínkách, které byly nedílnou součástí smlouvy, vypověděla smlouvu a žalovaného vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky. Z dosud neuhrazeného kontokorentního úvěru je žalovaný povinen současně platit sjednaný úrok a dále dle ust. § 1970 občanského zákoníku rovněž úrok z prodlení, a to až do úplného zaplacení dlužné částky. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 006,99 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.