63 C 164/2021 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 20 712 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce je fyzická osoba, spotřebitel, který zahájil dne 19. 2. 2018 řízení před finančním arbitrem, vedené pod sp. zn. [spisová značka] [číslo]. Předmětem řízení, které bylo vedeno proti společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] („ instituce“) ve věci vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy investičního životního pojištění. 2. Prvoinstanční řízení před finančním arbitrem bylo ukončeno nálezem finančního arbitra ze dne 10. 9. 2019, č.j. [spisová značka] [číslo] („ nález“). Finanční arbitr určil, že pojistná smlouva [číslo] ze dne 30. 6. 2011 je od počátku neplatná, a dále uložil instituci uhradit žalobci částku 102 000 Kč. Ve zbytku návrh žalobce zamítl. Žalobce podal proti nálezu námitky, o nichž finanční arbitr rozhodl dne 11. 4. 2020 tak, že částečně nález změnil. Rozhodnutí o námitkách bylo žalobci doručeno dne 14. 4. 2020. Řízení bylo rozhodnutím o námitkách pravomocně skončeno. Žalobce s rozhodnutím finančního arbitra nesouhlasil a podal žalobu na přezkum rozhodnutí finančního arbitra podle § 244 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, v platném znění („o. s. ř.“). 3. Řízení před finančním arbitrem trvalo od 19. 2. 2018 do 14. 4. 2020, tedy 25 měsíců a 26 dnů. 4. Finanční arbitr je vysoce specializovaný státní orgán, jehož účelem je poskytnout spotřebitelům rychlé a efektivní řešení soukromoprávních sporů mimosoudní cestou, jak mimo jiné vyžaduje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU ze dne 21. května 2013 o alternativním řešení spotřebitelských sporů a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES („ směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů“), na jejímž základě byl úřad finančního arbitra začleněn do právního řádu České republiky. 5. Žalobce očekával, že spor bude rozhodnut bez zbytečného odkladu, nejpozději v zákonných lhůtách, případně ve lhůtě prodloužené v souladu se zákonem. Finanční arbitr však v zákonné lhůtě nerozhodl a lhůty k rozhodnutí neprodloužil, ačkoliv mu to zákon umožňoval. Nález tak byl vydán až 10. 9. 2019, tedy po uplynutí více jak 1 roku a 6 měsíců a ve lhůtě nebylo vydáno ani rozhodnutí o námitkách. Finanční arbitr nedodržel zákonné lhůty dané § 15 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, v platném znění („ z. f. a.“), a v § 16 téhož předpisu. Řízení tak zatížil nesprávným úředním postupem. 6. Řízení, které žalobce před finančním arbitrem zahájil, se týkalo smlouvy investičního životního pojištění, kterou žalobce uzavřel s institucí s cílem vytvořit si finanční rezervu do budoucna. Žalobce se na finančního arbitra obrátil v obtížné životní situaci, kdy měl důvodné podezření o neplatnosti této pojistné smlouvy a obával se, že by o investované peníze (152 000 Kč) mohl přijít. Po celou dobu řízení tak byl žalobce i v existenční nejistotě, neboť spor se týkal pro žalobce významné výše finančních prostředků. 7. Žalobce řízení zatěžovalo nejen psychicky, ale i časově, když musel čelit dlouhodobé nečinnosti finančního arbitra, přestože úřad finančního arbitra byl zřízen s cílem, aby šetřil čas a finance spotřebitelům, jak předpokládá směrnice o alternativní řešení spotřebitelských sporů. Právě zákonem garantovaná rychlost a bezplatnost řízení před finančním arbitrem byly hlavní důvody, proč se žalobce se sporem obrátil na finančního arbitra a ne na obecný soud. 8. Žalobce vyčíslil požadavek na kompenzaci nemajetkové újmy následovně: Kompenzace za rok, resp. měsíc trvání řízení 15 000 Kč, resp. 1 250 Kč Celková doba řízení 25 měsíců a 26 dnů První dva roky řízení (kompenzace snížená o 50 %) 24 měsíců Kompenzace za první dva roky 24 x 625 Kč 15 000 Kč Kompenzace za další 1 měsíc a 26 dnů – tj. 55 dnů (15 000/365 x 55 dnů) 2 260 Kč Kompenzace celkem 17 260 Kč V souladu s rozsudkem Městského soudu v Praze, č.j. 68 Co 98/2020-67, je namístě základní výši kompenzace navýšit o 20 % z důvodu nevydání nálezu ani rozhodnutí o námitkách v zákonných lhůtách a nevydání rozhodnutí o prodloužení lhůty: Celkem kompenzace po navýšení 20 712 Kč 9. Z průběhu řízení před finančním arbitrem je zřejmé, že tento si byl vědom průtahů v řízení. V řízení činil pro rozhodnutí ve věci zcela irelevantní úkony. Po zahájení řízení požadoval doplnění pro rozhodnutí ve věci irelevantních informací (aby žalobce doložil případné další dokumenty, které má k dispozici nebo aby žalobce doložil předsmluvní dokumentaci, příp. aby sdělil, jaké důvody ho vedly k uzavření smlouvy). Na to žalobce obratem finančnímu arbitrovi odpověděl a vyzval jej k rozhodnutí ve věci, na což finanční arbitr reagoval výzvou k vyjádření k právním závěrům finančního arbitra a k tomu, aby zvážil zpětvzetí návrhu. To žalobce neučinil a finanční arbitr následně ve věci rozhodl nálezem. Proti němu žalobce podal námitky a rozhodnutí o nich finanční arbitr déle oddaloval zcela irelevantními výzvami k doložení dalších plateb na pojistnou smlouvu a dotazy ohledně trvání smlouvy místo toho, aby rozhodl v zákonných lhůtách. 10. Pokud se žalovaná brání nedostatečnou součinností žalobce při projednávání věci před finančním arbitrem, toto nelze přijmout. Žalobce relevantní podklady pro rozhodnutí věci předložil již se samotným návrhem, kdy předložil předmětnou smlouvu uzavřenou s institucí. Finanční arbitr tedy mohl ve věci rozhodnout. 11. Žalobce vyzval žalovanou dne 14. 9. 2020 ke kompenzaci nemajetkové újmy. Žalovaná na výzvu reagovala dopisem„ Vyrozumění žadateli“ ze dne 12. 3. 2021 (doručený právnímu zástupci žalobce dne 15. 3. 2021). V něm konstatovala, že v řízení před finančním arbitrem„ došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věty druhé zákona o náhradě škody tím, že v řízení došlo k dílčím průtahům, spočívajícím dle názoru žalovaného v absenci rozhodnutí o prodloužení lhůty v řízení o námitkách“. Žalovaná dále uvedla, že„ dobu řízení považuje za přiměřenou, nicméně se omlouvá za to, že finanční arbitr neinformoval účastníky o prodloužení lhůty k vydání rozhodnutí o námitkách, což lze považovat za dílčí průtah“. 12. Žalobce nepovažuje omluvu a konstatování porušení práva ze strany žalované za přiměřenou kompenzaci nemajetkové újmy, kterou žalobce v souvislosti s enormními a neodůvodnitelnými průtahy v řízení utrpěl. 13. Žalovaná k žalobě uvedla, že nárok uplatněný žalobcem neuznává, a to z důvodu, že již v rámci jeho předběžného projednání konstatovala porušení práva a za toto se žalobci omluvila. Následně shrnula průběh řízení před finančním arbitrem a konstatovala, že z uvedeného je zcela zjevné, že žalobce v průběhu celého řízení neposkytoval finančnímu arbitrovi součinnost. Tím zavinil, že jej musel finanční arbitr opakovaně vyzývat, a v naprosté většině případů poté marně vyčkávat na vyjádření, což mělo zásadní dopad na délku celého řízení. Takovéto jednání žalobce, zároveň zastoupeného právním zástupcem, se jeví čistě jako účelové zejména ve chvíli, kdy žalobce požaduje peněžní zadostiučinění za nemajetkovou újmu z důvodu dlouhotrvajícího řízení. 14. Od zahájení řízení dne 19. 2. 2018 do shromáždění podkladů rozhodných pro vydání nálezu dne 2. 8. 2019 uběhlo téměř 18 měsíců. Zákon neupravuje dobu, po kterou finanční arbitr může shromažďovat veškeré podklady k vydání nálezu. S ohledem na složitost řízení a zejména jednání žalobce se jedná o dobu zcela přiměřenou. 15. Dne 2. 8. 2019 finanční arbitr vyzval účastníky řízení k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí. Dne 10. 9. 2019 vydal nález. Lhůta dle § 15 odst. 1 z. f. a. tak byla dodržena. 16. Dne 25. 9. 2019 obdržel finanční arbitr námitky instituce proti nálezu. Finanční arbitr vydal dne 11. 4. 2020 rozhodnutí o námitkách. Učinil tak po uplynutí lhůty dle § 16 odst. 2 z. f. a. Tu překročil o necelých 5 měsíců. Překročení lhůty bylo způsobeno doručenými novými podklady pro rozhodnutí a zejména také pasivitou na straně žalobce, který opakovaně nereagoval na výzvy k vyjádření. 17. Žalovaná trvá na závěru, že konstatování porušení práva a omluva je v tomto případě dostatečným zadostiučiněním. Nad rámec toho je třeba uvést, že výpočet žalované částky neodpovídá ustálené judikatuře ani zákonu č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění („ z. o. š.“). Namítanou délku řízení v trvání necelých 26 měsíců není možné považovat za nepřiměřenou. Nelze tak současně dovozovat ani vznik škody na straně žalobce. 18. Není možno připisovat státu (finančnímu arbitrovi) taková prodlení, za která může žalobce svou nečinností. 19. Žalobce současně požaduje zvýšení základní částky o 20 % z důvodu nevydání nálezu ani rozhodnutí o námitkách v zákonných lhůtách a nevydání rozhodnutí o prodloužení lhůty. Tento požadavek žalobce také není v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Nelze požadova