63 C 377/2021 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 1 530 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že na základě smlouvy o přepravě mezi žalovaným a Dopravním podnikem hl. m. [obec] žalovaný cestoval dne 3. 8. 2021 prostředkem hromadné přepravy osob, konkrétně tramvajovou linkou [číslo] kde došlo ze strany Dopravního podniku k přepravní kontrole a sepsání Zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] neboť žalovaný se neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovanému tak vznikl dluh ve výši 1.500 Kč jako přirážky za cestování bez platného jízdního dokladu a ve výši 30 Kč jako dlužného jízdného. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů, tedy ze zápisu o provedené přepravní kontrole ze dne 3. 8. 2021, smluvních přepravních podmínek pražské integrované dopravy a tarifu pražské integrované dopravy, soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaný cestoval dne 3. 8. 2021 dopravním prostředkem – tramvajovou linkou [číslo]. Při přepravní kontrole v místě [anonymizována dvě slova] se žalovaný na výzvu prokázal neplatným jízdním dokladem. Žalobkyně při kontrole vyzvala žalovaného k úhradě jízdného ve výši 30 Kč a dále přirážky ve výši 1 500 Kč. Převzetí zápisu o provedené přepravní kontrole s výzvou k úhradě jízdného a přirážky žalovaný podepsal. Žalobkyně ve smluvních přepravních podmínkách stanovila cestujícím povinnost mít po celou dobu přepravy platný jízdní doklad a tento předložit při kontrole jízdních dokladů s tím, že cestující, který se při kontrole jízdních dokladů nemůže prokázat platným jízdním dokladem, je povinen zaplatit jízdné a přirážku 1 500 Kč. Žalobkyně dále zaslala dne 13. 10. 2021 žalovanému předžalobní výzvu ke splnění shora specifikované dlužné částky. 4. Podle ust. § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 5. Podle ust. § 3 odst. 1 a 2 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, uzavřením přepravní smlouvy o přepravě osob (dále jen "přepravní smlouva") vzniká mezi dopravcem a cestujícím na základě přepravního řádu, tarifu a vyhlášených smluvních přepravních podmínek závazkový právní vztah, jehož obsahem je zejména závazek dopravce přepravit cestujícího ze stanice nástupní do stanice cílové spoji uvedenými v jízdním řádu řádně a včas a závazek cestujícího dodržovat přepravní řád a smluvní přepravní podmínky a zaplatit cenu za přepravu (dále jen "jízdné") podle tarifu. Přepravní smlouva je uzavřena, jestliže cestující využije svého práva k přepravě z jízdního dokladu tím, že nastoupí do vozidla nebo vstoupí do označeného prostoru přístupného jen s platným jízdním dokladem (dále jen "nástup do vozidla"). 6. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 3. 8. 2021 přepravní smlouvu tím, že žalovaný nastoupil do vozidla. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu jízdného z uskutečněné přepravy. Vzhledem k tomu, že se žalovaný při prováděné přepravní kontrole neprokázal platným jízdním dokladem, vznikl dále žalobkyni nárok na úhradu přirážky. Výše jízdného činila v rozhodné době 30 Kč a výše přirážky 1 500 Kč (nepřesahovala tedy maximální přípustnou výši). Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 1x 30 Kč (neuhrazené jízdné dne 3. 8. 2021) a dále ve výši 1x 1 500 Kč (neuhrazená přirážka dne 3. 8. 2021) 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 530 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 10. Dále soud uložil žalobkyni povinnost doplatit soudní poplatek, když tento činí s ohledem na skutečnost, že EPR nebyl ve věci vydán, dle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., částku ve výši 1 000 Kč a žalobkyně uhradila pouze částku ve výši 400 Kč.