64 C 159/2021 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku s tím, že obdržel oznámení o přestupku od Policie České republiky, [stát. instituce], územního odbor [obec], dopravního inspektorátu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo] podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 316/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích s odůvodněním, že je podezřelý z přestupku, že dne [datum] na silnici č. I/20 na 159. km, ve směru na [část Prahy] motorové vozidlo, přičemž mu byla policejní hlídkou naměřena nejnižší možná rychlost 152 km/h. Správní orgán následně proti žalobci zahájil řízení o přestupku a dne [datum] vydal ve věci příkaz, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání uvedeného přestupku a byla mu uložena pokuta ve výši 3 000 Kč. Řízení o přestupku po provedeném dokazování bylo usnesením správního orgánu ze dne [datum] zastaveno, neboť spáchání skutku, o němž se řízení vedlo, nebylo žalobci prokázáno. Z výslechu svědků – policistů, kteří měření provedli, vyšlo najevo, že nelze prokázat použití radaru v souladu s návodem k použití. Výpovědi svědků byly vzájemně rozporné a svědci rovněž nebyli schopni vysvětlit, na základě jakého testu radar, který podle návodu k obsluze je nutné před měřením provést. V důsledku pochybení správního orgánu, tedy nesprávného úředního postupu, tak žalobci vznikla škoda, kterou účelně vynaložil na právní zastoupení. Žalobce odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1099/19. Uvedl, že došlo k pochybení policejního orgánu při provádění měření, dokonce k vydání rozhodnutí vyslovující žalobcovu vinu, když následně řízení vedené správním orgánem bylo zastaveno konstatováním jeho pochybení. V doplnění žaloby uvedl, že řízení o přestupku bylo usnesením Městského úřadu Písek a jak vyplývá z odůvodnění tohoto usnesení, správní orgán řízení zastavil, neboť se nepodařilo zjistit skutkový stav věci, a to ani provedením dalších důkazů úředním záznamem Dopravního inspektorátu [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo] a z výslechu svědků – policistů, kteří měření provedli, vyšlo najevo, že nelze v projednávané věci prokázat použití radaru v souladu s návodem k použití. Výpovědi svědků byly nadto vzájemně rozporné, co se způsobu provedení měření týká (tj. zda vozidlo Policie ČR při provádění měření stálo, nebo bylo v pohybu) a rovněž ukázaly, že svědci nebyli schopni říci, co je test RADAR-TACHO, který je podle návodu k obsluze radaru nutné před měřením provést. Vedle toho byl radar nastaven na limit povolené rychlosti 90 km/h, v předmětném úseku je však povolena rychlost jízdy 110 km/h. K zastavení řízení správním orgánem tedy došlo pro nedostatečné a rozporné podklady ve správním spise. Řízení v první řadě vůbec nemělo být zahájeno, natož aby byl na základě takových podkladů vydán příkaz, kterým byl žalobce (nepravomocně) shledán vinným a byl mu uložen správní trest. V přímém důsledku tohoto pochybení správního orgánu, tedy nesprávného úředního postupu, tak vznikla žalobci škoda, spočívající v nákladech, které účelně vynaložil na procesní obranu, tj. odměna právního zástupce. Vznik škody žalobce dokládal fakturou [číslo] ze dne [datum] za poskytnuté právní služby. Faktura byla právnímu zástupci zaplacena dne [datum]. Výše odměny právního zástupce byla vyčíslena podle příslušných ustanovení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu). 2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Nesporovala, že žalobce u žalované uplatnil svou žádostí ze dne [datum], nárok na náhradu majetkové škody spočívající v nákladech vynaložených na právní zastoupení v celkové výši 13 053,30 Kč. Předmětný nárok stejně jako v žalobě spojil s nesprávným úředním postupem Městského úřadu Písek, Odboru vnitřních věcí – oddělení přestupků, (dále jen„ Městský úřad“) spočívajícím v zahájení a následném vedení řízení o přestupku sp. zn. [spisová značka] [číslo]. Přestupkové řízení bylo v případě žalobce zahájeno vydáním příkazu, kterým byl žalobce nepravomocně shledán vinným ze spáchání přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů. Žalovaná svým vyjádřením ze dne [datum] nárok žalobce zamítla. Uvedla, že nárok na odškodnění je třeba posoudit v souladu se zákonem č. 82/1998 Sb., ze kterého vyplývá, že pro to, aby uplatněný nárok mohl být přiznán, musí být splněny kumulativně následující tři podmínky: a) existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, b) vznik škody či újmy, c) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou, popřípadě újmou. Jelikož žalobce svůj nárok spojuje s nesprávným úředním postupem Městského úřadu, který měl spočívat v samotném zahájení a vedení řízení o přestupku, pak žalovaná zastávala názor, že v tomto případě není splněna hned první z výše uvedených podmínek, a to existence nesprávného úředního postupu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. K uvedenému odkázala na usnesení Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 1470/19, ze dne [datum], v němž soud dospěl k závěru, že v samotném zahájení, popř. následném vedení přestupkového řízení nelze shledávat nesprávný úřední postup ani nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., jen z toho důvodu, že nedošlo k uznání viny či uložení sankce za přestupek. Ústavní soud v citovaném usnesení vysvětlil, že samotná okolnost zahájení přestupkového řízení pro svou nižší společenskou závažnost ve srovnání s řízením trestním nezakládá odpovědnost státu podle zákona č. 82/1998 Sb., jen z toho důvodu, že nedošlo k uznání viny či k uložení sankce za přestupek. Takovýto výklad přitom považuje Ústavní soud za přijatelný, neboť neodporuje jeho nálezové judikatuře vztahující se právě k výkladu podmínek odpovědnosti státu podle citovaného zákona. Žalovaná dále zastávala názor, že pokud postup správního orgánu v řízení vyústil ve vydání rozhodnutí, v tomto případě příkazu ze dne [datum], nelze z tohoto důvodu požadovat náhradu škody z titulu nesprávného úředního postupu, nýbrž pouze z titulu případného nezákonného rozhodnutí, které zde ovšem jak bude vysvětleno níže, absentuje. Pro upřesnění odkázala na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.2.2019, sp. zn. 30 Cdo 140/2018, které říká:„ Dovolací soud ve své judikatuře týkající se vzájemného vztahu odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem (§ 13 OdpŠk) a nezákonného rozhodnutí (§ 7 a § 8 OdpŠk) konstantně uvádí, že ačkoliv není vyloučeno, aby škoda byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Jinak řečeno, odpovědnost za škodu z nesprávného úředního postupu orgánu státu nezakládají vady řízení, jestliže měly za následek nesprávné rozhodnutí (srov. [příjmení], P., Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 147; dále srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 129/97, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, číslo sešitu [číslo], pod označením SJ [číslo], nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.6.2015, sp. zn. 30 Cdo 1260/2014).“ K tomu uvedla, že v případě žalobce nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 8 zákona č. 82/1998 Sb., které stanoví, že lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím uplatnit pouze tehdy, bylo-li pravomocné rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. V případě, že byla škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit také tehdy, pokud bylo toto rozhodnutí zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Příkaz vydaný dne [datum] tyto podmínky nesplňuje, jelikož nešlo o rozhodnutí pravomocné ani předběžně vykonatelné. Konstatovala, že v postupu Městského úřadu nespatřuje pochybení, jelikož Městský úřad v řízení žadatele postupoval v souladu se zákonem a v jeho mezích. Dle ustanovení § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ správní řád“) ve spojení s ustanovením § 90 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 250/2016 Sb.“) může správní orgán vydat příkaz, považuje-li skutkové zjištění za dostatečné, př