64 C 89/2020 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, z důvodu že po ukončení smluvního vztahu žalovaná nevyplatila žalobkyni správnou výši pojistného plnění. Uvedla, že dne [datum] uzavřela s žalovanou smlouvu investičního životního pojištění PROFI Invest [číslo] (dále jen„ pojistná smlouva“). Součástí Pojistné smlouvy se staly i všeobecné pojistné podmínky označené jako ŽP-VPP-DYKP [číslo] (dále jen„ VPP“) a doplňkové pojistné podmínky označené jako ŽP-DPP-DYKP [číslo] (dále jen„ DPP“). Pojistná smlouva zanikla dožitím ke dni [datum]. V souvislosti s dožitím vyplatila žalovaná žalobkyni pojistné plnění ve výši 253 157 Kč. V průběhu trvání pojištění však zaplatila žalobkyně celkem pojistné ve výši 301 386 Kč. Ve vztahu k výpočtu plnění z pojistné smlouvy žalovaná v dokumentu Mechanismus a výše počátečních a správních nákladů uvedla, že na správní náklady bylo žalobkyní uhrazeno 25 248,60 Kč, na počáteční náklady 29 150,28 Kč a na rizikové pojistné částka 26 720,64 Kč. Žalobkyně je přesvědčena, že v pojistné smlouvě nebyly řádně sjednány žádné počáteční a správní náklady ani poplatky či rizikové pojistné, neboť jejich definice odkazovala na pojistně matematické zásady a Přehled poplatků a tyto dokumenty nebyly do smluvní dokumentace řádně inkorporovány. Žalovaná proto snížila odkupné o částku 81 119,52 Kč neoprávněně. Poukázala na rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 1566/2017 ze dne 13.2.2019, který zaujal sjednocující stanovisko k inkorporaci vedlejších smluvních ujednání do pojistné smlouvy a konstatoval, že pro inkorporaci další úrovně smluvních podmínek musí být dodrženy stejné podmínky, jaké jsou stanoveny pro úroveň první. Žalobkyně vybídla žalovanou k plnění předžalobní výzvou ze dne [datum], ve které požadovala zaplacení částky 81 119,52 Kč, neoprávněně účtovaných poplatků za správu portfolia, administrativního poplatku a poplatku za evidenci podílových jednotek a nákladů právního zastoupení, to vše ve lhůtě 15-ti dnů od doručení předžalobní výzvy žalované. Výzva byla doručena žalované dne [datum]. 2. V doplnění žaloby uvedla, že soud musí vzít v potaz, že jde o spor spotřebitele s podnikatelem a smluvní ujednání Doplňkových pojistných podmínek ŽP-DPP- DYKP [číslo] – bod 1.4 a 1.5 – jsou zneužívajícími ujednáními ve smyslu článku 3 Směrnice Rady 93/13 EHS ze dne [datum] o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen Směrnice) a ust. § 56 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník. Dne [datum] schválila [ulice] komise Pokyny o výkladu a uplatňování směrnice 93/13 EHS s cílem zajistit její efektivní aplikaci v členských státech EU a zemích EHP (dále jen Pokyny). Na všechny pojistné smlouvy se vztahují ustanovení Směrnice i starého občanského zákoníku o spotřebitelských smlouvách, neboť jde o smlouvy uzavírané mezi spotřebitelem a prodávajícím zboží nebo poskytovatelem služeb. Jde o ujednání, která nebyla individuálně sjednána a v rozporu s požadavkem poctivosti způsobují významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele. Dotčená smluvní ujednání dál v rozporu s požadavkem poctivosti způsobují významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají ze smlouvy v neprospěch spotřebitele ve smyslu článku 3 odst. 1 Směrnice. Podle Soudního dvora Evropské unie transparentnost vyžaduje více, než jen to, aby byla smluvní ujednání srozumitelná z formálního a gramatického hlediska, ale znamená též, že spotřebitelé musí být schopni posoudit ekonomické důsledky smluvního ujednání nebo smlouvy. Upozorňuje z opatrnosti na rozsudek SDEU sp. zn. C [číslo] ze dne [datum] (dále jen rozsudek SDEU), kterým je řešena obdobná situace jako v případě posuzovaného sporu a to z hlediska výkladu článku 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen Listina EU), tj. práva na spravedlivý proces a dále Směrnice. Dále uvedla, že Generální advokát ve svém stanovisku pro SDEU k začátku běhu objektivní tříleté promlčecí lhůty a k přístupu soudů, kdy tato lhůta je počítána od každé jednotlivé platby zvlášť mj. uvedl, že za těchto podmínek může režim promlčení systematicky zbavovat spotřebitele možnosti domáhat se vrácení plateb uskutečněných na základě smluvních ujednání, která jsou v rozporu se směrnicemi v oblasti ochrany spotřebitele dříve, než dotčená smlouva skončí. Nelze totiž vyloučit, že spotřebitel, který si není zcela vědom nesouladu smlouvy s unijním právem a obává se žaloby, kterou by proti němu případně podal prodávající nebo poskytovatel, bude mít tendenci plnit své smluvní povinnosti. Za těchto podmínek pravděpodobně nebude neobvyklé, že se spotřebitel bude po zániku smlouvy informovat u advokáta nebo právního poradce o takovém nesouladu. Tak je tomu zejména v případě smluv, které jsou plněny po několik let, což nepředstavuje dostatečně dlouhou dobu k tomu, aby bylo možné od spotřebitele požadovat, aby se při určité obezřetnosti, pokud jde o ochranu jeho zájmů, informoval o takovém nesouladu. S přihlédnutím k výše uvedenému je třeba mít za to, že zásada efektivity brání vnitrostátní právní úpravě nebo jejímu výkladu, který stanoví, že tříletá promlčecí lhůta použitelná na žaloby na vrácení založené na smluvních ujednáních prohlášených za zneužívající ve smyslu směrnice 93/13 nebo na smluvních ujednáních, která jsou v rozporu s požadavky stanovenými směrnicí 2008/48, začíná plynout od okamžiku, kdy skutečně došlo k bezdůvodnému obohacení. V této souvislosti žalobkyně odkazuje na Nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 2460/17 ze dne [datum] a rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28Cdo 1826/2020 ze dne 23.9.2020. 3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Poukázala na to, že Pojistná smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen SOZ). Již při uzavření měla žalobkyně k dispozici veškeré relevantní podklady, ze kterých mohla dovodit případnou nevýhodnost či neurčitost Pojistné smlouvy a její nákladové struktury. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně domáhá zaplacení částky 81 119,52 Kč, která odpovídá neoprávněně účtovaným správním a počátečním nákladům a rizikovému pojistnému, jedná se ze strany žalobkyně o tvrzené právo na vydání bezdůvodného obohacení. Dle ustanovení § 107 odst. 1 SOZ je délka subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení dvouletá, objektivní pak dle odstavce 2 tříletá. Promlčecí doba plyne od doby, kdy se oprávněný z bezdůvodného obohacení dozví o vzniku bezdůvodného obohacení. Žalobkyně se o údajném bezdůvodném obohacení mohla dozvědět již při uzavírání Pojistné smlouvy, neboť od tohoto momentu měla k dispozici veškeré informace, ze kterých mohla dovodit případné neoprávněné snížení částky při dožití. Po uzavření Pojistné smlouvy byla navíc žalobkyně o vývoji Pojistné smlouvy pravidelně informována prostřednictvím výročních dopisů, prostřednictvím kterých byla informována mj. o kapitálové hodnotě pojištění, která v souladu s čl. 2 bodem 1 odst. [číslo]. Doplňkových podmínek životního pojištění ŽP-DPP-DYKP [číslo] (dále jen "DPP") tvoří částku pojistného plnění při dožití. Pojistná smlouva zanikla dožitím ke dni [datum]. V souvislosti s tím bylo žalobkyni vyplaceno pojistné plnění ve výši 253 157 Kč. Žalobkyně tak nejpozději ke dni zániku Pojistné smlouvy věděla o existenci a výši počátečních a správních nákladů a rizikového pojistného. Žaloba však byla žalobkyní podána až [datum], tedy po téměř 4 letech od chvíle, kdy se žalobkyně prokazatelně s výší a existencí nákladové struktury Pojistné smlouvy seznámila. Právo na vydání bezdůvodného obohacení je tak promlčeno uplynutím dvouleté subjektivní promlčecí doby. Žalovaná má rovněž za to, že soud by se měl promlčením zabývat přednostně před posouzením samotného nároku žalobkyně, a to s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení (k tomu konstantní judikatura Nejvyššího soudu, např. stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR ze dne [datum], sp. zn. Sc [číslo] publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek [číslo] potvrzené rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 13.12.2007, sp. zn. 33 Odo 896/2006 či rozsudkem Nejvyššího soudu byl dále potvrzen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. 26 Cdo 5035/2008). Pokud žalobkyně náhle po téměř čtyřech letech od ukončení Pojistné smlouvy tvrdí, že žalovaná snížila částku dožití neoprávněně, je to právě žalobkyně, kdo se v rozporu s dobrými mravy snaží neoprávněně získat zpět své finančního prostředky, a to navzdory skutečnosti, že žalovaná řádně po celou dobu od uzavření Pojistné smlouvy poskytovala žalobkyni pojistné krytí a vyplatila jí plnou výši pojistného plnění při dožití v souladu s Pojistnou smlouvou. Žalovaná je naopak přesvědčena, že uplatnění námitky promlčení v tomto řízení a v řízení před finančním arbitrem je zcela na místě a v souladu se základními principy právního státu. Dále uvedla, že předmětné náklady byly v Pojistné smlouvě, respektive v