68 C 654/2020-40 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 19 964,57 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen„ banka“), uzavřela se žalovanou stranou dne [datum] na její žádost smlouvu o úvěru ke kreditní kartě [číslo] na základě které byla žalované straně vydána kreditní karta a poskytnut úvěr až do výše úvěrového rámce 20 000 Kč, přičemž vyčerpaná část úvěru byla dle smlouvy úročena smluvní úrokovou sazbou 23,99% ročně a povinná minimální splátka 3,2 % měsíčně čerpaných prostředků. Nedílnou součástí smlouvy byly [ulice] podmínky a Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby (dále jen„ Ceník“). 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Opatrovnice žalovaného se vyjádřila pouze ve smyslu, že nárok žalobkyně neuznává a uplatnila námitku místní nepříslušnosti, s tím, že dle jejího názoru je příslušný Obvodní soud pro Prahu 10 dle ustanovení § 85 odst. 1 o.s.ř., kterou se však soud dále nezabýval s odkazem na samotný důvod ustanovení opatrovnice, kterým byla skutečnost, že žalovaný účastník řízení je neznámého pobytu a soudu je známo i z jiného řízení, které probíhá u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], že žalovaný je na adrese uvedené v žalobě na území České republiky neznámý a odvozovat tedy z této adresy místní příslušnost soudu by bylo zcela absurdní. Dále uplatnila opatrovnice žalovaného jen výhrady k požadavku žalobkyně na přiznání náhrady nákladů řízení, které soud respektoval, pokud jde o aplikaci ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, jak plyne dále z odůvodnění nákladového výroku. 3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: [příjmení] uzavřela se žalovanou stranou dne [datum] smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] která je smlouvou o úvěru. Nedílnou součástí smlouvy o vydání kreditní smlouvy byly též obchodní podmínky, všeobecné obchodní podmínky banky a Ceník. Obsahem této smlouvy byl banky poskytnout žalované straně úvěrový rámec až do 20 000 Kč, který mohla žalovaná strana čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěry byla na základě smlouvy úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně. Žalovaná strana se ve smlouvě zavázala splácet čerpaný úvěr povinnou minimální splátkou ve výši 3,2 % měsíčně z čerpaných prostředků (viz Ceník část 5.2 Kreditní karty, bod 4. Splácení karty). Dle bodu X. 4 obchodních podmínek byla žalovaná strana povinna hradit bance veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty, přičemž výše a druh všech poplatků byl stanoven Ceníkem účinným k datu jejich splatnosti. Dle bodu X. 5 obchodních podmínek byly úroky, poplatky a vzniklé náklady banky splatné pravidelně měsíčně vždy k datu splatnosti povinné minimální splátky. Dle ust. čl. XVI. 2. (ii) obchodních podmínek byla banka v případě porušení smlouvy ze strany držitele karty oprávněna prohlásit veškeré pohledávky za držitelem karty za okamžitě splatné. Z předložených měsíčních výpisů z účtu pak vyplynulo, že žalovaná strana stanovené minimální měsíční splátky řádně nesplácela. Žalobkyně z tohoto důvodu přistoupila k okamžitému zesplatnění celé pohledávky a tuto skutečnost žalovanému oznámila dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce rovněž zaslala žalované straně písemnou předžalobní upomínku, kterou ji vyzvala k úhradě dlužné částky, když za tímto účelem jí poskytla náhradní lhůtu. Žalované straně byla dále zasláno oznámení o postoupení pohledávky dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřené mezi bankou a žalobkyní. 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V řízení bylo prokázáno, že spolu účastníci, resp. právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná strana, uzavřely smlouvu o vydání a užívání kreditní karty, kterou právní předchůdkyně žalobkyně umožnila žalované straně čerpání peněžních prostředků formou plateb u obchodníků kreditní kartou a hotovostních výběrů, vše až do výše sjednaného kreditního limitu, tj. poskytla jí do povolené výše úvěr. Vztah mezi účastníky smlouvy je proto třeba v souladu s ust. § 2395 občanského zákoníku posuzovat jako smlouvu o úvěru. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná strana na základě uzavřené smlouvy čerpala prostřednictvím kreditní karty peněžní prostředky, avšak v rozporu se smluvním ujednáním tyto sjednaným způsobem, tj. alespoň v minimálních měsíčních splátkách označených v měsíčním výpise z účtu ke kreditní kartě, nesplácela. Právní předchůdkyně žalobkyně proto postupovala zcela v souladu se smluvním ujednáním obsaženým ve smlouvě, resp. obchodních podmínkách, se kterými žalovaná strana souhlasila, prohlásila všechny závazky ze smlouvy za okamžitě splatné a žalovanou stranu vyzvala k úhradě celkové dlužné částky, která je předmětem řízení. Žalovaná strana svůj závazek neuhradila, a proto jeho zaplacení žalobkyně řádně uplatnila v soudním řízení. Účastníci řízení, resp. právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná strana, sjednali povinnost žalované strany platit z nesplaceného úvěru úrok ve výši dle Sazebníku poplatků, tj. ve výši 23,99 % ročně, který žalobkyně v řízení rovněž oprávněně nárokuje. S ohledem na prodlení žalované strany vznikl žalobkyni v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku dále nárok na úrok z prodlení z nesplaceného úvěru, když jeho výše vyplývá z nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Povinnost platit úrok a úrok z prodlení pro žalovanou stranu trvá od data následujícího po zesplatnění úvěru až do jeho úplného zaplacení. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti, jakož i vzhledem k tomu, že žalobkyně v řízení prokázala svoji aktivní věcnou legitimaci, soud žalobě výrokem I. rozsudku zcela vyhověl. 6. náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 964,57 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.