74 C 52/2022 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobci se žalobou, podanou do datové schránky ke zdejšímu soudu dne [datum] [anonymizováno], domáhali rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit každému ze žalobců 536 770 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobci dne [datum] uplatnili v souladu se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v tehdy platném znění („ zákon o půdě“), u pozemkového úřadu nárok na vydání podílu každého z žalobců ve výši id. 1/8 na následujících nemovitostech: -) budova [adresa], objekt k bydlení; na pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, -) pozemek parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 178 m2, obec Praha, katastrální území Horní Počernice („ Nemovitosti“). Ohledně takto uplatněného nároku rozhodl Státní pozemkový úřad - Krajský pozemkový úřad pro Středočeský kraj a hl. m. Prahu až rozhodnutím ze dne [datum], č.j.: PÚ [číslo], kterým byli žalobci na základě § 9 odst. 4 zákona o půdě označeni za oprávněné osoby dle § 4 odst. 2 písm. c) zákona o půdě a vlastníky předmětných podílů na Nemovitostech („ Restituční řízení“). 2. Restituční řízení trvalo bezmála 28 let. Tato doba je vzhledem k okolnostem a průběhu řízení zcela nepřiměřená. Mezi jednotlivými podstatnými kroky v rámci řízení docházelo k neodůvodněným časovým prodlevám v řádu několika let. Žalobci byli nuceni opakovaně urgovat další postup. Poprvé tak učinili po sedmi letech, kdy navzdory několika telefonickým urgencím bylo rozhodnuto pouze o zlomku žalobci uplatněných nároků. Ke druhé urgenci došlo po dalších více než 10 letech od podání první urgence, tj. po více než 17 letech od uplatnění restitučních nároků. Na to pozemkový úřad zaslal žalobcům situační zprávu ze dne [datum]. V ní sám pozemkový úřad konstatoval, že jeho postup není„ ideální“. Vysvětlovat to tím, že došlo ke změně již jednou zjištěných údajů a ty je nutno doplňovat, resp. zjišťovat opakovaně znovu. Zcela přitom opomenul, že potřeba nového zjišťování aktuálního stavu vyvstala pouze v důsledku jeho laxního přístupu v Restitučním řízení. Třetí urgenci žalobci učinili po dalších třech letech, během kterých nebylo rozhodnuto o žádném z uplatňovaných nároků žalobců. Až na základě třetí urgence, tj. po více než 20 letech, pozemkový úřad učinil žádosti na příslušné archivy za účelem zajištění podkladů pro rozhodnutí o dalších nárocích žalobců. Po obdržení odpovědí, které byly v souhrnu negativní a nic nového v daném Restitučním řízení nepřinesly, se dne [datum] uskutečnilo jednání. Jeho předmětem byla nečinnost státního pozemkového úřadu v Restitučním řízení. Čtvrtou urgenci učinili žalobci dne [datum] poté, co se v Restitučním řízení dále nic zásadního nedělo. 3. Po dalších více než 6 letech byl dne [datum] soudním znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] vypracován znalecký posudek [číslo] 2020. Jeho účelem bylo posouzení změn stavebně-technického charakteru, ke kterým na Nemovitostech došlo mezi lety 1950 a 1991. Tento znalecký posudek byl nakonec směrodatný pro konečné rozhodnutí o nároku žalobců ohledně vydání či nevydání jejich podílů na Nemovitostech. Až dne [datum] bylo rozhodnuto o samotném nároku žalobců na vydání jejich podílů na Nemovitostech. 4. S ohledem na výše uvedené žalobci uplatnili dne [datum] nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nepřiměřenou délkou Restitučního řízení. Vzhledem k neúměrné délce řízení a nejistotě, ve které tím byli žalobci po celou dobu trvání Restitučního řízení udržováni, by výše přiměřeného zadostiučinění měla být na horní hranici rozmezí uvedeného ve Stanovisku NS ČR, tedy ve výši 20 000 Kč za jeden rok řízení, resp. 1 667 Kč za jeden měsíc řízení (pro první 2 roky ve výši 10 000 Kč za jeden rok). Zadostiučinění za nemajetkovou újmu by tedy mělo činit 536 770 Kč pro každého z žalobců. 5. K nároku žalobců na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu bylo vydáno stanovisko Ministerstva zemědělství České republiky ze dne 2.2.2021, č.j. 56110/2020-MZE-11181, jímž bylo sděleno, že nárok žalobců je neoprávněný a nárok žalobcům nebyl přiznán. 6. Žalovaná sporovala nárok žalobců, když ve svém stanovisku ze dne 31.8.2022, č.j. MZE-51666/2022-MZE-11181, zaslaném zdejšímu soudu k nároku žalobců uvedla, restituční nárok byl žalobci uplatněn dne [datum]. Zahrnoval 48,50 ha převážně zemědělských pozemků v katastrálním území Horní Počernice, včetně zemědělské usedlosti sestávající z budov [adresa], [adresa] a [adresa]. Kromě žalobců uplatnili v roce 1996 restituční nárok na stejný majetek další tři žadatelé, a to na základě nálezu Ústavního soudu ČR [číslo] 1996 Sb. a zákona č. 30/1996 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, a zákon [obec] národní rady č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 7. O vydání části požadovaného majetku žalobcům bylo rozhodnuto dne [datum], kdy byla schválena dohoda o vydání věci uzavřená mezi žalobci a povinnou osobou - Svazem českých a moravských výrobních družstev. V letech 2000 a 2001 bylo pozemkovým úřadem postupem dle § 9 odst. 4 zákona o půdě vydáno celkem 7 rozhodnutí, kterými byly vyřešeny více jak ¾ žalobci požadovaného majetku. 8. U zbývajícího majetku bylo třeba posoudit možnost jeho vydání nebo nevydání z hlediska zastavěnosti, a to k datu účinnosti zákona o půdě ([datum]). To vyžadovalo rozsáhlé šetření ve stavební dokumentaci a místní šetření. V případě zjištěné zastavěnosti bylo zkoumáno, zda povaha staveb brání vydání pozemku. Poté pozemkový úřad případně objednával geometrického oddělení zastavěné a nezastavěné části pozemku na základě geometrického plánu. Do konce roku 2005 bylo takto pozemkovým úřadem rozhodnuto o 96 % plochy předmětných pozemků. Nebylo rozhodnuto pouze o pozemcích s objekty původní zemědělské usedlosti včetně těchto objektů a pozemku, na kterém se částečně nacházelo těleso dálnice D 11. O posledně uvedeném pozemku bylo rozhodnuto v roce 2014. 9. V roce 2015 pak došlo k vydání pozemku s hospodářskými budovami původní usedlosti. Před jeho vydáním bylo zapotřebí jednoznačně určit povinnou osobu. Tou byl podle pozemkového úřadu Státní statek hl. m. [obec]„ v likvidaci“. Ten se však proti tomuto závěru pozemkového úřadu bránil žalobou k Obvodnímu soudu pro Prahu 9 vedenou pod sp. zn.. 98 C 75/2015. Soud se nakonec přiklonil k závěru pozemkového úřadu. 10. Vzniklá nejasnost ohledně určení povinné osoby byla příčinou, proč pozemkový úřad nemohl vydat rozhodnutí o zbývající části usedlosti sestávající z budov [adresa] a [adresa]. Další důvodem byla skutečnost, že u těchto budov byly po jejich zabrání státem provedeny stavební úpravy. Bylo tedy třeba, aby rozsah stavebních změn posoudil soudní znalec. Stanovisko znalce se z důvodu nedostatku stavební dokumentace a potřeby opakovaného šetření v archivu Městské části [část obce] podařilo zajistit až v průběhu roku 2020. 11. Správní orgán nebyl nečinným po celou dobu řízení. Prodlevy byly dle názoru žalované zapříčiněny především mimořádnou složitostí daného případu, která je dána již jen značným rozsahem nárokovaného majetku. 12. Pokud se jedná o posuzování jednotlivých dílčích rozhodnutí o nárocích žalobců jakožto samostatných řízení, nelze s touto argumentací žalobců souhlasit. Žalovaná poukázala také na skutečnost, že v důsledku nepřiměřené délky vypořádání předmětného nároku, vycházejícího z téhož skutkového základu, může žalobcům vzniknout výhradně jediná újma. Počet v tomto řízení vydaných jednotlivých dílčích rozhodnutí tuto újmu nezvyšuje (viz podobně např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2020, sp. zn. 54 Co 385/2019). Žalovaná v této souvislosti zdůraznila, že Obvodní soud pro Prahu 1 již ve věci nepřiměřené délky tohoto restitučního řízení vedeného pod sp. zn. PÚ [číslo] rozhodoval a to rozsudkem č.j. 63 C 85/2021-73 ze dne 30.5.2022 ve spojení s rozhodnutím MS soudu v [obec] č. j. 21 Co 272/2022- 114, jenž rozhodnutí zdejšího soudu potvrdilo. V daném řízení vzal soud za prokázané, že řízení bylo zahájeno uplatněním nároku dne [datum] a skončilo vydáním rozhodnutí dne [datum]. Žalobcům pravomocně přiznal nemajetkovou újmu v celkové výši 536 770 Kč s příslušenstvím. 13. Zároveň bylo u zdejšího soudu vedeno ještě jedno řízení týkající se nepřiměřené délky předmětného restitučního řízení (sp. zn. PÚ [číslo]) a to pod sp.zn. 30 C 13/2022. V daném řízení vzal soud za prokázané, že řízení bylo zahájeno uplatněním nároku dne [datum] a skončilo vydáním rozhodnutí dne 27. 1. 2015, č.j. PÚ 4392/92/12. Toto rozhodnutí bylo nezákonné, žalobci podali žalobu na nahrazení tohoto nezákonného rozhodnutí, když pochybením Státního pozemkového úřadu byly jejich podíly na nemovitostech vydány neoprávněné osobě [jméno] [příjmení]. Restituční řízení tak trvalo od [datu