74 C 66/2021-22 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou došlou soudu dne 13. 9. 2021 se žalobkyně domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni [částka] spolu s úroky z prodlení v zákonné výši ode dne 17. 8. 2021 do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne 15. 6. 2021 v [číslo] hod najíždělo vozidlo v majetku žalobkyně (řízené jednatelem žalobkyně) VW Multivan [registrační značka] ze silnice E55 na nájezdu 21 [obec] u [obec] na dálnici D1 ve směru na Prahu. Ve stejnou chvíli se několik desítek metrů před vozidlem žalobkyně pohybovalo vozidlo nákladní vozidlo [registrační značka], jehož majitelem je [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [obec]. Řidič vozidla žalobkyně zpozoroval, že se otvorem v korbě nákladního vozidla sype po celé šířce dálnice štěrk, přičemž několik kamenů zasáhlo i vozidlo žalobkyně a způsobilo prasklinu čelního skla. Vzhledem ke skutečnosti, že majitel nákladního vozidla, jako pojištěný, měl uzavřené pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla s žalovanou, jako pojistitelem, žalobkyni tedy vznikl vůči žalované nárok na úhradu škody (poškození čelního skla) způsobené majitelem nákladního vozidla. Žalobkyně nechala na své náklady škodu na čelním skle odstranit v autorizovaném servise, který je ve smluvním vztahu s žalovanou, přičemž za opravu poškozeného čelního skla žalobkyně uhradila částku [částka] bez DPH. Žalovaná dopisem nazvaným“ Informace o vyřízení škodní události” ze dne 17. 8. 2021 odmítla nárok žalobkyně na náhradu škody na čelním skle uznat, a to z důvodu, že ze strany žalobkyně údajně nebyla prokázána příčinná souvislost mezi vznikem škody a provozem pojištěného vozidla a rovněž z důvodu, že nebyla splněna zákonná povinnost sepsat s druhým účastníkem společný záznam o dopravní nehodě. Neuznání nároku žalovaná následně žalobkyni potvrdila rovněž dopisem ze dne 2. 9. 2021. 2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 21. 12. 2021 nárok žalobkyně uplatněný žalobou neuznala co do důvodu i výše, navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout a žalované přiznat náhradu nákladů řízení. Žalovaná v této souvislosti především namítla, že nebyla žádnými hodnověrnými důkazy dostatečně prokázána příčinná souvislost mezi provozem pojištěného vozidla a vznikem tvrzené škody na čelním skle vozidla žalobkyně. 3. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), tedy na jistině [částka], jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), postačí soudu uvést pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Soud vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků, a to že dne 15. 6. 2021 vznikla škoda na vozidle žalobkyně, která spočívala v prasklině čelního skla, přičemž ve stejné době se na vozovce pohybovalo vozidlo ve vlastnictví klienta žalované, které bylo poškozené a mělo díru v nákladní korbě. Dále bylo nesporné, že řidič vozidla žalobkyně následně vyzval řidiče pojištěného vozidla k zastavení na blízkém odpočívadle [obec], kde jej konfrontoval s prasklým čelním sklem, a vyžádal si od něj kartu povinného ručení s uvedením majitele vozidla. Dále bylo nesporné, že žalovaná informovala žalobkyni dopisem ze dne 17. 8. 2021 o vyřízení škodní události tak, že není dána příčinná souvislost mezi provozem pojištěného vozidla a vznikem škody na čelním skle vozidla žalobkyně, přičemž žalobkyně s uvedeným vyřízení škody nesouhlasila, což deklarovala dopisem ze dne 17. 8. 2021 a následně znovu dopisem ze dne 2. 9. 2021, kde uvedla, že setrvává na svém stanovisku. [příjmení] mezi účastníky tak zůstal především v tom, zda bylo poškození čelního skla vozidla žalobkyně způsobeno v důsledku jízdy pojištěného vozidla. 5. Z fotografie poškozené korby nákladního vozidla pozn. zn. 6P6 [číslo] spolu s mapou pořízení spojenou s lokací mobilního zařízení soud zjistil, že korba pojištěného nákladního vozidla převážela sypký materiál (štěrk) a přitom byla v zadní části (dole uprostřed vyklápěcích vrat) poškozená a byl v ní otvor dostatečně velký na to, že z ní během jízdy musel propadávat na vozovku vezený sypký materiál (štěrk), kterým byla korba naložena (což žalovaná nijak nerozporovala). Při hodnocení tohoto důkazu ve vzájemné souvislosti s dalšími provedenými důkazy (tj. zejména důkazu zvukovým záznamem rozhovoru žalované s klientem, který prostřednictvím třetí osoby škodu nahlásil, a rozhovoru žalované s jednatelem žalobkyně, a důkazu dopisem žalobkyně ze dne 17. 8. 2021 adresovaným žalované k pojistné události [číslo]), jakož i se skutkovým dějem v rozsahu, který byl mezi účastníky nesporný (tj. zastavení pojištěného vozidla řidičem poškozeného vozidla a vyžádání si karty povinného ručení s uvedením majitele vozidla, která byla bez dalšího předložena), soud dospěl k závěru, že lze bez rozumných pochybností (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2682/2013) nabýt jistoty o tom, že předmětné vozidlo žalobkyně bylo poškozeno v důsledku odpadávání štěrku (kamínků) z korby pojištěného vozidla klienta žalované. Soud při pečlivém přihlédnutí ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, nemá důvod o tomto skutkovém závěru pochybovat, když jakýkoliv jiný skutkový průběh se mu jeví v rozporu s obvyklým během věcí, pravděpodobností a zdravým rozumem. Soud rovněž při hodnocení důkazů zohlednil, že pokud by důkazy předložené žalobkyní považoval pro závěr o výše uvedeném skutkovém stavu za nedostatečné, byl by„ důkazní standard“ požadovaný po žalobkyni nepřiměřeně vysoký a mohlo by tak docházet až k porušení práva žalobkyně na rovnost v řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (srov. Nález Ústavního soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. I. ÚS 173/13). 6. Z faktury [číslo] vystavené společností [právnická osoba] soud dále zjistil, že oprava poškození čelního skla vozidla žalobkyně byla provedena za cenu ve výši [částka] bez DPH (tj. [částka] s DPH). 7. Soud neprováděl důkaz výslechem řidiče pojištěného vozidla (tj. pana [jméno] [příjmení]) ani důkaz výslechem provozovatele pojištěného vozidla (tj. pana [jméno] [příjmení]) pro jejich nerozhodnost a nadbytečnost v projednávané věci, jelikož si soud nedokáže představit, k čemu konkrétně by tito mohli svědčit. Žádný ze svědků objektivně nemohl vidět, zda sypký materiál (štěrk) odpadl z korby pojištěného vozidla a zejm. zda v daný okamžik konkrétní odlétnuvší kamínek z rozbité korby dané poškození skla žalobce způsobil, což jediné bylo vlastně mezi účastníky sporné. Soud neprováděl žalobkyní navržené důkazy vztahující se k otázce počtu pojištěných vozidel klienta u žalované, jelikož tato otázka byla pro rozhodnutí soudu v této věci irelevantní. Pro nadbytečnost soud rovněž neprováděl důkaz knihou jízd pojištěného vozidla, důkaz fotografií poškozeného čelního skla žalobce, důkaz dopisem žalované ze dne 17. 8. 2021, důkaz dopisem žalobkyně ze dne 17. 8. 2021 a důkaz e-mailovou zprávou ze dne 2. 9. 2021, jelikož o skutečnostech vyplývající z těchto důkazů nebylo mezi účastníky sporu. 8. Podle ust. § 6 odst. 2 zák. 168/1990 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení. 9. Podle ust. § 9 odst. 1 a 2 citovaného zákona má poškozený právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele, přičemž plnění pojistitele je splatné do 15 dnů, jakmile pojistitel skončil šetření nutné k zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit nebo jakmile pojistitel obdržel pravomocné rozhodnutí soudu o své povinnosti poskytnout pojistné. 10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařil prokázat vznik škody v příčinné souvislosti s jednáním klienta žalované (pojištěného) a výši vzniklé škody, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 11. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni výrokem I. tohoto rozsudku přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne, kdy byl nárok žalobkyně prokazatelně a řádně (již v konkrétní výši) uplatněn u žalované. Soud má přitom za to, že tímto okamžikem bylo až doručení žaloby v této věci soudem dne 5. 11. 2021. Nárok žalobkyně na úhradu úroků z prodlení za období od 17. 8. 2021 do 4. 11. 2021 soud výrokem II. tohoto rozsudku zamítl. 12. O náhradě nákladů řízení