80 C 29/2022-30 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou domáhá se žalobkyně po žalované zaplacení částky 2 237 euro s příslušenstvím s odůvodněním, že peníze žalované zaslala na základě objednávky účasti na konferenci v Barceloně v termínu od [datum] do [datum], a to dle jejich vzájemné komunikace a zaslané faktury. Z účasti na konferenci žalobkyně nakonec odstoupila, peníze ze strany žalované však vráceny ani po příslibech a výzvou před podáním žaloby nebyly. 2. Žalovaná, prostřednictvím soudem ustanoveného opatrovníka podle § 29 odst. 2 o. s. ř. z důvodu, že žalovaná jako účastník řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná za ni jednat, zároveň je tu nebezpečí z prodlení, vyjádřila se k žalobě tak, že tvrzení žalobkyně nejsou prokázána a podložena relevantními důkazy, důvod o nekonání akce je smyšlený a vykonstruovaný. 3. Žalovaná byla ve smyslu § 118a o. s. ř. soudem poučena o tom, aby doplnila tvrzení, že bylo ze strany žalované žalobkyni plněno proti jejímu plnění ve výši 2 237 euro, a aby k těmto tvrzením označila důkazy k jejich prokázání; byla poučena o tom, že v opačném případě nese riziko neúspěchu ve sporu. 4. Žalovaná soudu sdělila, že tvrzení ve smyslu poučení soudu nemá k dispozici. 5. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: 6. Na základě nabídky ze strany žalované na účasti na konferenci v Barceloně žalobkyně zaplatila žalované dne [datum] částku ve výši 2 237 euro na účet žalované, a to dle faktury zaslané žalobkyni žalovanou, jak vyplývá ze souboru e-mailů mezi žalovanou a žalobkyní, z faktury [číslo] z potvrzení plateb transakční historie ze dne [datum]. Následně žalobkyně od smlouvy týkající se účasti na konferenci odstoupila, žádala vrácení zaplacené částky, i přes přísliby žalované a ani po výzvě před podáním žaloby zaplacené peníze ze strany žalované žalobkyni vráceny nebyly, jak vyplývá z odstoupení od smlouvy ohledně účasti na konferenci ze dne [datum], z komunikace mezi žalobkyní a žalovanou, z předžalobní výzvy k úhradě pohledávky, včetně dokladu o doručování. 7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 8. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon. 10. Podle § 2002 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není. [příjmení] může od smlouvy odstoupit bez zbytečného odkladu poté, co z chování druhé strany nepochybně vyplyne, že poruší smlouvu podstatným způsobem, a nedá-li na výzvu oprávněné strany přiměřenou jistotu. 11. Podle § 2004 o. z. odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku. 12. V projednávané věci bylo prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že se se žalovanou dohodla na účasti na konferenci pořádané žalovanou, a to za úplatu ve výši 2 237 euro. Žalobkyně po této dohodě na základě faktury, která jí byla zaslána žalovanou, zaplatila žalované na účet 2 237 euro. Toto právní jednání účastníků soud hodnotí jako nepojmenovanou smlouvu, na základě které vznikla jednak povinnost žalobkyně zaplatit za účast na akci žalované 2 237 euro, jednak povinnost žalované umožnit žalobkyni účast na této akci. Dále bylo prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že žalobkyně od smlouvy odstoupila, a to podle názoru soudu oprávněně v souladu s ust. § 2002 odst. 2 o. z., když žalobkyně zjistila relevantní pochybnosti o splnění povinnosti žalované ohledně konání konference a účasti žalobkyně na této konferenci; v tomto závěru bylo pro soud však podstatné, že žalovaná proti odstoupení od této smlouvy ze strany žalobkyně nic nenamítala, vrácení zaplacených peněz přislíbila. Pokud však zaplacené peníze žalobkyni nevrátila i přes skutečnost, že závazek byl v souladu s ust. § 2004 odst. 1 o. z. od počátku zrušen, vzniklo žalobkyni právo na vrácení této částky z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalovaná získala majetkový prospěch spočívající ve výši 2 237 euro na základě plnění žalobkyně z důvodu, který odstoupením od smlouvy na účasti na konferenci odpadl. Když žalovaná bezdůvodné obohacení žalobkyni nevrátila ani po výzvě před podáním žaloby, přiznal žalobkyni právo na zaplacení této částky soud ve výroku I. tohoto rozsudku. Pro úplnost odůvodnění tohoto rozhodnutí soud uvádí, že plnění v cizí měně přiznal soud v souladu s ust. § 155 odst. 2 písm. a) o. s. ř.. Příslušenstvím pohledávky jsou pak i náklady spojené s uplatněním pohledávky v souladu s nařízením Vlády ČR č. 351/2013 Sb.. 13. K námitkám strany žalované soud uvádí, že tvrzení žalobkyně, nepovažuje, na rozdíl od žalované, za smyšlené či vykonstruované; podle názoru soudu žalobkyně smysluplně tvrdí okolnosti vzniku závazku, stejně tak i okolnosti jeho zániku. Pokud pak bylo prokázáno zaplacení částky 2 237 euro žalobkyní žalované a ani na výzvu soudu ze strany žalované nebylo tvrzeno adekvátní protiplnění žalobkyni, spravedlivému uspořádání poměrů stran odpovídá rozhodnutí o vydání bezdůvodného obohacení. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 014,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 397 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 55 343,38 Kč (při provedeném přepočtu z cizí měny na měnu České republiky dle zjištěného kurzu stanoveného Českou národní bankou ke dni vyhlášení rozsudku) sestávající z částky 3 340 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 560 Kč ve výši 3 057,60 Kč.