15 C 262/2021-43 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] ve znění jejího rozšíření domáhala na žalované zaplacení částky 579 580 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení z titulu nároku na náhradu nemajetkové újmy vzniklé žalobkyni v důsledku nesprávného úředního postupu orgánů státu spočívajícího v nepřiměřené délce správního řízení, jehož předmětem bylo projednání restitučního nároku na vydání pozemkových parcel p. č. [anonymizováno] [číslo] o výměře 59 m², p. č. [anonymizováno] [číslo] o výměře 971 m2, p. č. [anonymizováno] [číslo] o výměře 2 150 m2 v [katastrální uzemí], vedeného před Státním pozemkovým úřadem, Krajský pozemkový úřad pro [územní celek], pod [číslo jednací]. Žalobkyně se domáhala přiměřeného zadostiučinění nemajetkové újmy způsobené průtahy v předmětném řízení ve výši 20 000 Kč za každý rok řízení, za první dva roky žádá sníženou částku o 50 %, tj. 10 000 Kč ročně. 2. Žalovaná uvedla, že souhlasí se závěrem, že v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce předmětného restitučního řízení. Žalovaná poukázala na výsledek řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] ve věci jiných žadatelů o náhradu nemajetkové újmy spočívající v nepřiměřené délce téhož restitučního řízení. Žalovaná má za to, že je adekvátní snížit základní částku celkem o 50 %, a to o 20 % z důvodu složitosti věci a o 30 % z důvodu sdílené újmy. 3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, vzal za svá skutková zjištění nesporná tvrzení účastníků a takto zjistil a vzal za prokázaný níže uvedený skutkový stav. 4. Mezi účastníky není sporu o skutkových okolnostech tvrzených žalobkyní. Žalobkyně uplatnila u žalované nárok uplatněný žalobou v projednávané věci prostřednictvím svého právního zástupce dopisem ze dne [datum]. Mezi účastníky není sporu o tom, že předmětné restituční řízení bylo zahájeno dne [datum] a bylo pravomocně skončeno rozhodnutím Státního pozemkového úřadu, Krajský pozemkový úřad pro [územní celek] dne [datum]. Dne [datum] bylo vydáno rozhodnutí téhož úřadu [číslo jednací], [číslo], které nabylo právní moci dne [datum] a kterým bylo dodatečně rozhodnuto o zamítnutí části restitučních nároků. 5. Po právní stránce soud posoudil věc podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“). 6. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 7. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“). 8. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 cit. ust. právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. 9. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. 10. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 téhož ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. 11. Žalovaná v posuzované věci jedná podle ust. § 21a odst. 1 písm. b) o. s. ř. prostřednictvím své organizační složky Ministerstva zemědělství, která je též úřadem příslušným jednat jménem žalované před soudem ve smyslu ust. § 6 odst. 2 písm. b) zák. č. 82/1998 Sb. s ohledem k tomu, že žalobkyni tvrzená újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení pozemkového úřadu vznikla v odvětví státní správy náležející do působnosti Ministerstva zemědělství (viz zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů). Nárok na náhradu nemajetkové újmy požadovaný žalobkyní má povahu majetkového nároku soukromoprávní povahy, na nějž dopadá čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech (dále jen„ Úmluva“) a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen„ Listina“) a závěry stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010. 12. Soud dospěl k závěru, že celková délka předmětného správního řízení je nepřiměřená, neboť předmětné restituční řízení bylo zahájeno dne [datum] a pravomocně skončeno dne [datum], předmětné správní řízení tedy trvalo v případě žalobkyně 29 let, 7 měsíců a 15 dnů. V předmětném správním řízení (viz § 9 zákona o půdě), měly být dodrženy lhůty zakotvené v ust. § 49 odst. 2 správního řádu, tj. rozhodnutí mělo být vydáno do 60 dnů, nejpozději však mělo být řízení skončeno do dvou let. Vznik nemajetkové újmy na straně žalobkyně je tak ve smyslu závěrů výše uvedeného Stanoviska Nejvyššího soudu presumován a žalobkyni vznikl nárok na poskytnutí peněžitého zadostiučinění. Pouhé konstatování porušení práva se jeví v daném případě s ohledem na délku trvání restitučního řízení jako nedostačující. Základní částka odškodnění, která podle shora uvedeného Stanoviska náleží poškozeným, vychází z rozmezí 15 – 20 tisíc Kč ročně, přičemž soud má za to, že v daném případě je s ohledem na povahu restitučního řízení, v němž mělo dojít k nápravě státem způsobených křivd v období nesvobody, a jeho celkovou délku namístě vycházet z horní hranice 20 000 Kč, přičemž za první dva roky řízení soud vycházel z částky 10 000 Kč ročně. Z těchto částek pak vychází při svých výpočtech též žalobkyně. Soud však má za to, že je namístě přistoupit ke snížení základní částky o 2 x 20 %. Je totiž třeba zohlednit skutkovou a právní složitost daného řízení, danou především povahou řízení restitučního jako takového, a přistoupit ke snížení základní částky náhrady o 20 %. Dále soud přistoupil ke snížení o dalších 20 % z důvodu sdílené újmy s dalšími oprávněnými osobami, kdy na základě totožného titulu jako žalobkyně v nyní projednávaném případu vystupovalo v restitučním řízení celkem 23 oprávněných osob. Soud přitom přihlédl k již pravomocně skončeným soudním řízením, ve kterých se další oprávněné osoby domáhaly nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku totožného správního řízení, kdy byla základní částka modifikována stejným způsobem, tedy o 20% za složitost věci a o 20% za sdílenou újmu, soud má tedy za to, že je nutno kritéria složitosti řízení a sdílené újmy posoudit i v této věci stejným způsobem a neshledal důvod k odchýlení se od tohoto postupu. Soud dále dospěl k závěru, že je namístě základní částku navýšit o 10 %, a to z důvodu zvýšeného významu předmětu posuzovaného řízení pro žalobkyni, kdy soud má za to, že s ohledem na věk žalobkyně, který se v době skončení posuzovaného správního řízení blížil hranici 70 let, mělo pro ni restituční řízení zvýšený význam, a to s ohledem na jeho účel. Soudní judikatura totiž dovodila, že negativní důsledky nepřiměřeně dlouhého řízení jsou totiž u osob v pokročilejším věku vnímány intenzivněji, a proto se tak objektivně u každé z takových osob jedná o výraznější zásah do jejich práva na spravedlivý proces (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2800/2009, ze dne 27. 4. 2012, sp. zn. 30 Cdo 802/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2292/2012). 13. Žalobkyni tak byla přiznána částka 400 745,80 Kč (70 % ze základní částky 572 494 Kč), ve zbývající části soud žalobu zamítl. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. v souladu s rozsudkem Nejvyššího sou