15 C 75/2021 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se domáhá náhrady škody, která jí měla vzniknout vydáním nezákonných rozhodnutí, a to v důsledku toho, že [anonymizována dvě slova] pro [část Prahy] vůči žalobci následující daňové příkazy: dodatečný daňový výměr na daň z přidané hodnoty ze dne 3. 4. 2007, [číslo jednací], kterým byla žalobci na základě zprávy o kontrole [číslo jednací] dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za říjen 2002 ve výši 276 804 Kč; dodatečný daňový výměr na daň z přidané hodnoty ze dne 3. 4. 2007, [číslo jednací], kterým byla žalobci na základě zprávy o kontrole [číslo jednací] dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za říjen 2002 ve výši 201 511 Kč; dodatečný daňový výměr na daň z příjmů právnických osob ze 5. 4. 2007, [číslo jednací], kterým byla žalobci na základě zprávy o kontrole [číslo jednací] dodatečně vyměřena daň z příjmů právnických osob za říjen 2002 ve výši 673 940 Kč; platební výměr ze dne 11. 1. 2008, [číslo jednací], kterým bylo žalobci na základě zprávy o kontrole [číslo jednací] dodatečně vyměřeno penále ve výši 704 715 Kč; platební výměr ze dne 11. 1. 2008, [číslo jednací], kterým bylo žalobci na základě zprávy o kontrole [číslo jednací] dodatečně vyměřeno penále ve výši 210 995 Kč; platební výměr ze dne 11. 1. 2008, [číslo jednací], kterým bylo žalobci na základě zprávy o kontrole [číslo jednací] dodatečně vyměřeno penále ve výši 290 548 Kč (dále společně jen„ platební výměry“). Žalobce uhradil na základě vydaných platebních výměrů celkovou částku 2 358 513 Kč. 2. Uvedené platební výměry byly vydány na základě kontroly prováděné finančním úřadem z důvodu údajné trestné činnosti jednatele žalobce, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], která byla kvalifikována jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 2, 3 písm. c) tr. zákona (zák. č. 140/1961 Sb.), ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr, zákona. Této trestné činnosti se měl [anonymizováno] [příjmení] dopustit jako jednatel daňového subjektu. S ohledem na své závěry podal [anonymizována dvě slova] pro [část Prahy] [číslo jednací], který se týkal údajného neoprávněného uplatnění daňově uznatelných nákladů v souvislosti s vystavením daňových dokladů. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2017, sp. zn. [spisová značka], byl jednatel žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. a) tr. řádu, tedy z důvodu neprokázání, že by se stal skutek, pro nějž byl [anonymizováno] [příjmení] stíhán. Vzhledem k uvedenému pravomocnému rozsudku Městského soudu v Praze je dle žalobce nutno mít za prokázané, že dodavatelské faktury [právnická osoba], [anonymizováno] [spisová značka], ze dne 18. 10. 2002 a č. [spisová značka], ze dne 9. 12. 2002, byly vystaveny po právu, přičemž podkladem k vystavení této faktury byly služby skutečně poskytnuté žalobci. Oba daňové doklady byly žalobcem správně zaúčtovány a daňová přiznání žalobce za období říjen a prosinec 2002, jak ve vztahu k dani z příjmů právnických osob, tak i dani z přidané hodnoty, tak byla správná. Vzhledem ke správnosti řádných daňových přiznání podaných daňovým subjektem nebyl dán důvod k vydání dodatečných daňových přiznání k dani z příjmů právnické osoby a dani z přidané hodnoty. Z tohoto důvodu se žalobce nemohl dostat do prodlení se splněním jakékoliv daňové povinnosti vymezené v uvedených dodatečných platebních výměrech a nebyl tak dán právní důvodu k vydání platebních výměrů na daňové penále, jak jsou výše specifikovány. Jelikož nebylo prokázáno, že by se jednatel dopustil jednání spočívajícího v krácení daní na základě vystavení uvedených daňových dokladů, nemohl se tohoto jednání dopustit ani žalobce, jednající jednatelem Ing. [příjmení]. Veškerá plnění uhrazená daňovým subjektem na základě shora uvedených platebních výměrů ve prospěch České republiky tak byla plněna na základě nezákonných rozhodnutí. Jelikož žalobce podal správná daňová přiznání za období říjen až prosinec 2002, nebyly dány důvody pro vystavení uvedených dodatečných daňových výměrů, a tedy ani nebyly dány důvody pro ukládání sankcí za porušení daňových povinností žalobce. 3. Žalobce se snažil domoci vrácení finančních prostředků uhrazených na základě výše uvedených nezákonných rozhodnutí v rámci institutů daňového řízení. Žalobce podal návrhy na obnovu všech řízení, v rámci nichž byly platební výměry vydány. Dne 13. 9. 2018, pod [číslo jednací], vydalo [anonymizována tři slova] (dále též jen„ správce daně“), společné rozhodnutí o zastavení řízení ve věci uvedených návrhů na obnovu řízení. O podaném odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí bylo rozhodnuto rozhodnutím [anonymizována tři slova] [číslo jednací], tak, že odvolání žalobce bylo zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Současně vyzval žalobce [stát. instituce] k vrácení bezdůvodného obohacení spočívajícího v úhradě finančních prostředků žalobcem na základě předmětných nezákonných rozhodnutí ve výši odpovídající výši plateb uhrazených na základě uvedených platebních výměrů. Na tuto výzvu reagovalo [stát. instituce] svým přípisem ze dne [datum], kterým uplatněný nárok žalobce odmítlo. 4. V souvislosti s vydáním uvedených nezákonných rozhodnutí [anonymizována dvě slova] pro [část Prahy] žalobci škoda v celkové výši 2 358 513 Kč. S ohledem na dobu vydání uvedených rozhodnutí [anonymizována dvě slova] pro [část Prahy] výše škody navyšována mírou inflace za období od [datum] do [datum], která dle údajů Českého statistického úřadu dosahuje souhrnné výše 17,9 %, čemuž odpovídá částka 422 173,83 Kč. Celková výše škody vzniklá žalobci z důvodu uvedených nezákonných rozhodnutí činí částku 2 780 686,83 Kč. 5. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila následovně. Poslední z rozhodnutí o odvolání proti dodatečným platebním výměrům, kterými měla být dle tvrzení žalobkyně způsobena škoda, bylo žalobkyni doručeno dne [datum], nárok byl přitom uplatněn u soudu dne [datum]. Z toho tedy vyplývá, že nárok je promlčen minimálně pro uplynutí objektivní promlčecí doby, a žalovaná tedy uplatňuje námitku promlčení. Dále žalovaná uvedla, že nezákonnost předmětných platebních výměrů nebyla nikdy shledána. Úhrada doměřených daní a daňového penále proto nemůže představovat jakoukoliv škodu. Rozsudek Městského soudu v Praze v trestní věci sp. zn. [spisová značka], kterým byl jednatel žalobkyně zproštěn obžaloby, vycházel ze závěru soudu, že na straně obžalovaného nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byl obžalovaný stíhán. Na straně [číslo] zmíněného zprošťujícího rozsudku je uvedeno, že se nepodařilo dostatečně prokázat, že„ deklarovaná činnost“ nebyla [právnická osoba] [anonymizováno] provedena a že obžalovaný [jméno] [příjmení] uplatnil faktury neoprávněně. Z tohoto závěru soudu však nelze dovozovat, že„ deklarovaná činnost“ skutečně provedena byla. Zprošťující rozsudek Městského soudu v Praze v trestní věci sp. zn. [spisová značka] doměřenou daň a její příslušenství nijak nezpochybnil a s ohledem na povahu řízení ani zpochybnit nemohl. Skutkové okolnosti konkrétního případu orgány [anonymizována dvě slova] [země] a orgány činné v trestním řízení posuzují jinou optikou. Zproštění obžaloby obviněného nemohlo mít žádný dopad na závěry učiněné správcem daně v daňovém řízení, neboť zákonnost dodatečných platebních výměrů na daň a platebních výměrů na daňové penále soud v trestní věci shledat ani nemůže, neboť mu to nepřísluší. Není podstatné, jaké důkazy provedené v trestním řízení popsal soud v odůvodnění rozsudku v trestní věci sp. zn. [spisová značka]. Správce daně provedl vlastní dokazování, z něhož dospěl k určitým skutkovým zjištěním, která měla určité právní následky. Trestní řízení i daňové řízení jsou samostatná řízení, která probíhají zcela nezávisle. Jejich právní úprava a průběh jsou zcela odlišné. V daňovém řízení je na daňovém subjektu, aby prokázal správnost svých tvrzení, resp. je to daňový subjekt, kdo nese důkazní břemeno. V řízení trestním je důkazní břemeno na orgánech činných v trestním řízení. Proto může být výsledek trestního řízení ovlivněn nedostatkem shromážděných důkazů svědčících o vině obžalovaného. Rozhodnutí vydané v trestním řízení nezavazuje správce daně k určitému výsledku daňového řízení a je tedy v tomto směru irelevantní. Výsledek daňového řízení v případě žalobkyně nebyl závislý na otázce, zda konkrétní osoba spáchala či nespáchala trestný čin. Předmětem řízení bylo prověření, zda nárok na odpočet daně z přidané hodnoty žalobkyně uplatnila v souladu se zákonem, a dále to, zda žalobkyně mezi náklady (výdaje) na dosažení, zajištění a udržení příjmů zahrnula takové náklady (výdaje), které jsou daňově uznatelné. Není splněna podmínka existence nezákonného rozhodnutí a již z tohoto důvodu tedy nelze nárok na náhradu škody přiznat. Navíc není prokázáno, že by žalobkyně podala proti rozhodnutím o odvolání správní žalobu, a tedy ani nesplnila podmínku vyčerpání všech procesních prostředků. 6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. 7. Z potvrzení o úhradách platebních výměrů [číslo jednací] bylo zj